ŽvB deníky

18. zápis

A další den je za mnou.
Ráno bylo klasické. Nasnídala jsem se ale už doma. Když jsem dorazila do Kotle, překvapil mě čilý ruch, který tam panoval. Záhy jsem zjistila, kdo se o to postaral. Byl to jakýsi postarší páreček. Starý muž s holí tam vyprávěl o dracích a žena přibližně v jeho věku se mu pochechtávala a různě komentovala jeho vyprávění. Posadila jsem se kousek od nich u baru a pobaveně je poslouchala. Pak se pustili do toho modrovlasého kluka Gia…ach..Pořád si nemůžu to hloupé jméno zapamatovat! No prostě do toho kluka s modrýma vlasama, co se dřív motal kolem Giny. Říkali, že jistě měl nějakou nemoc a radili mu co s tím. Opravdu jsem se bavila.
Na chvíli se ukázal Nesstor. Jak je vidět, zvykl si se mnou povídat a tak jsme spolu opět strávili nějakou chvíli v plynulém rozhovoru. Mezitím se páreček kouzelnických důchodců kamsi vypařil.
O malý rozruch se postarala taková podivná obludka, co přiběhla do Kotle z Příčné. Nikdy jsem nic takového neviděla. Bylo to jako holá opice s hubenýma rukama a drápama na prstech. Kůži to mělo pevnou už na pohled a hodně, hodně tmavou. Skoro černou. Na zádech to mělo veliká blanitá křídla a tlamu něco mezi opicí a drakem. Nepěkné stvoření. A ječelo to a skřehotalo, až to tahalo za uši.
Většina dětí byla naštěstí pryč. Já a Nesstor jsme vyskočili na nohy, já na to seslala pro jistotu klec a Nesstor zamířil na Ministerstvo pro odborníky. Třeba jim něco uteklo, nebo by nám alespoň poradili co je to zač a zda je to nebezpečné. Bylo ale jasné, že se to nemůže dostat do Londýna. To by byl poprask.
Z klece se mi to dostalo poměrně snadno. Sledovala jsem to tedy a byla rozhodnuté, že pokud se to jen trochu podezřele pohne, sešlu na to omračující kouzlo.
Pak jsem uslyšela prásknutía kousek od nás stála ta babča. Zeptala jsem se jí tedy, zda neví co je to zač. Koukla na tvora, zamžourala a tvář se jí rozjasnila v širokém úsměvu.
„To je můj Freddy!“ zaskřehotala a vydala se k tvorovi.
No nebyla jsem si jistá, jestli jí mám nechát k tomu jít, ale vypadalo to, že i tvor je nadšený její přítomností. Ještě chvíli tam něco brblala, než jí to zvíře vyhuplo na záda – babča trochu zahekala – a vrátila se na Příčnou. Byla jsem z toho trochu paf, protože jsem pořád nevěděla co to bylo (žena říkala něco to je skřehotavé cosi).
Zbytek dne proběhl docela v poklidu. Děda se vrátil a na celý kotel halasněvyprávěl a svých zážitcích s draky.
Večer se ukázal ještě jakýsi muž s propáleným pláštěm. Další přišel zakuklený chlápek co se posadil k baru. Zjistila jsem, že je to jeden z Bystrozorů a hned mi bylo líp. Jediné co po mě chtěl bylo to, abych zašla za Hannou a vymámila z ní zpět lahev Whisky, kterou během večera sebrala ze stolu. Bylo mi to proti srsti, protože jsem si připadala trapně, ale nakonec Hanna poslechla a lahev vrátila na místo, kde ji sebrala.
Pak už jsem jen posedávala, koukala kolem a upínala svou mysl k posteli s peřinou. Když už byla pokročilá noc, zašla jsem nahoru za Michelle a zeptala se, zda by nevadilo, kdybch už odešla. Nic nenamítala. Malý šok mi tam způsobil pavouk obřích rozměrů. Upalovala jsem z Kotle o to radši.

17. zápis - Už přicházejí!

Myslela jsem si, že to potrvá delší dobu, než se do Kotle začnou stahovat podivíni z Obrtlé. To jsem se ale spletla. Hned další ráno poté, co jsem se dozvěděla co mám za úkol, jsem zamířila do Kotle a hned jsem měla možnost tam dva podivné chlápky vidět.
Jeden mě zaujal hned. Pochodoval mezi stolama, kde seděli prcci a něco jim říkal. Posadila jsem se k jednomu ze stolů, abych měla dobrý výhled. Netrvalo dlouho a ten chlápek přišel i ke mně. Zeptal se, zda mám čas a zda by se mnou mohl mluvit. Chtěla jsem zjistit, co má za lubem a tak jsem přikývla. Ruku jsem po celou dobu měla raději v kapse a pevně jsem tiskla hůlku.
Vyvedl mě na odpočívadlo, posadil se ke stolu a začal s tím, že se představil. Je to nějaký pán Nesstor a netajil se nijak tím, že je z Obrtlé. Netrvalo dlouho a po úvodních řečičkách mi začal nabízet svoje zboží. Na stůl bez okolků vytáhl pár nožů a chtěl, abych si je koupila. Pochopitelně jsem odmítla. Nijak se mi nelíbilo, že tady nabízí děckám zbraně a to jsem mu také řekla. Bránil se, že dětem prý nic takového nenabízí a že se nějak živit musí a že se nože hodí a bla bla bla…Když viděl, že si nic nekoupím, odešel. Já si ho ale po zbytek dne hlídala.
Byl tam také druhý chlápek. Měl krátké tmavé vlasy a dost umolousané oblečení. S nikým se nebavil, nic neříkal. Maximálně promluvil na Trewise, když si od něj něco kupoval. Ten se mi nezdál, ale na jednu stranu jsem tiše doufala, že je to třeba ten tajný bystrozor a je to jen takový morous. Nicméně i jeho jsem si hlídala, nebo jsem se alespoň snažila. Pořád tak divně koukal a pozoroval dění v Kotli.
Druhý den jsem dorazila až před polednem. Trošku jsem si přispala, protože jsem večer nějak nemohla zabrat.
Sotva jsem si sedla k jídlu, ukázal se ten chlápek ze včerejška. Nesstor. Posadil se ke mě a začal se se mnou vybavovat. Prý nevěděl, že se snažím být bystrozorem. V tu chvíli ve mě hrklo. Vážně jsme se lekla, ale snad jsem to dokázala zakrýt. Začala jsem mlít něco o tom, že já opravdu nejsem typ člověka, který by se mohl bystrozorem stát a že spíš jsem po mámě. Rodinný typ, co má rád svůj klid…Vypadalo to, že to snad spolkl. Nezapomněla jsem se zeptat, kdo mu takové výmysly říká a on mi s klidem řekl, že se mezi jeho známými najdou různé informace. No budu si muset u něj dát majzla, co říkám.
Ten den nechyběl v Kotli ani ten krátkovlasý vousáč, co s nikým nemluví. Skoro celý den prostál nahoře na odpočívadle a koukal dolů.
Všimla jsem si také, že se ukázala nějaká nová žena, kterou jsem tu nikdy neviděla, ale ta nevypadá na někoho nebezpečného. I když co já vím, co je zač. Byla tak barevné oblečená, středního věku a měla hůl. Kdo ví co byla zač. Já jsem se s ní nebavila, ona moc nemluvila.
Posedávala jsem tam tak celý den. Chvíli u mě byla Gina, pak Say. Docela to utíkalo. Někdy odpoledne se ukázala docela mladá žena, kterou jsem nikdy neviděla. Zamířila kamsi nahoru do Kotle. Vyšla jsem za ní, ale Say mě poslední dny docela hlídá a začala se vyptávat co pořád blbnu. Naštěstí se zrovna vrátila Minnie (byla doručit dopis na ministerstvo) a tak jsem se mohla vymluvit, že jsem si šla jen pro sovu…Say to nechala být a posadila se. Pak sešla ta žena dolů. Stály jsme proti sobě a ona se mě zeptala, zda jsem slečna Allingham. Kývla jsem a ona vypadala spokojeně. Zeptala se, zda bych na moment mohla jít s ní někam stranou. Nezdálo se mi to, ale kývla jsem. Přešly jsme do pokojové části Kotle. Žena se mi potom představila jako Michelle Covey a ukázala mi odznak Bystrozora 3. Třídy. Není to tedy asi dlouho, co prošla kurzem. Je tady proto, aby mi pomáhala s ohlídáním Kotle.
Ulevilo se mi, když jsem věděla, že tady se mnou opravdu je někdo další. A také mi došlo, že ten muž v černém opravdu nebyl tím, za koho jsem ho měla. Ve zkratce jsem řekla Michelle co jsem doposud zjistila a pak jsme se rozešly.
Já jsem se usadila zpět dolů do Kotel. Michelle zůstala nahoře. K mému překvapení znovu přišel ten chlápek Nesstor a začal se se mnou bavit. Byla jsem nesvá a vážně jsem přemýšlela nad každým slovem, které mu řeknu. Mluvili jsme takhle spolu snad celé hodiny a já se už modlila, aby vypadnul. Rozpovídal se ale i o sobě a nevím, zda říkal rovna pravdu, ale chtěla jsem vědět víc.
Pak se zeptal, zda by jsme nešli někam stranou, kde je větší klid. Bála jsem se, ale přikývla jsem. Věděla jsem, že v Kotli zůstává Michelle a tak jsem mohla odejít.
Vyšli jsme do Londýnských ulic a já přemýšlela o tom, co má za lubem. Kdyby mi chtěl ublížit jistě by nešel mezi mudly. Tady nemůže tak snadno použít hůlku. Přesto jsem svou hůlku pevně tiskla v kapse.
Zavedl mě do jednoho baru nedaleko Kotle. Ani jsem nevěděla, že tam něco takového je. Posadili jsme se, Nesstor přinesl sklenky vína a já se zařekla že neupiju i kdybych měla pojít žízní.
Pak mluvil a mluvil…Čas utíkal a já si začala říkat, že snad ani není tak špatný. Vypadalo to spíš, že se stal takovou obětí. Jednou udělal špatný krok a teď se jen veze. Je mu jistě už přes čtyřicet, ale už asi nebude moci dělat nic jiného, než obchodníka na Obrtlé. Kdo by zaměstnal někoho z Obrtlé? Možná Brumbál, protože ten člověka prý nesoudí tak zbrkle.
Když se venku setmělo, vymluvila jsem se, že musím jít. Nechtěla jsem s ním být dlouho sama. Nebránil se tomu a nabídl mi doprovod zpět do Kotle. Kéž by byly všechny dny tak poklidné…!

16. zápis - Obrtlá, Hanna a nečekaná kupa problémů

Včera jsem byla snad půlku dne na Ministerstvu. Ne, nezavolali mě ze školy, i když jak jsem zjistila později, se školou měl ten den dost společného...Ale k tomu se dostanu.

Dopoledne jsem zamířila do Kotle, jako vždycky. Bylo tam docela dost lidí, ale přesto mě upoutala malá skupinka s jakýmsi chlápkem v kápi. Po očku jsem je sledovala, ale nebylo jasné o čem se baví. Už samotný fakt, že se kolem něj ometala Kath a Hanna svědčilo, že to nebude nic příjemného.
Posadila jsem se k Ashovi, který to ráno seděl sám u stolu poblíž krbu. Šeptem mi sdělil, že je to jakýsi rudý a sám o sobě prohlašuje, že to on zabil Coldwella. O to víc jsem se snažila slyšet, co si povídají. Kath vypadala, že se o ní pokouší hysterák a pak se ten chlápek zvednul a odešel. Mohlo to tím zkončit, ale to bych nesměla znát ty trdla ze školy. Houfně se za ním všichni vydali na Příčnou. Naštvalo mě to. Nechtěla jsem, aby se zase zapletli do nějakého maléru a o další pohřeb věru nestojím.
Spěšně jsem se tedy vydala k obrtlé a cestou jsem se zastřela. Procházela jsem pod zastírákem Obrtlou, ale děcka nebylo nikde vidět.
Zamířila jsem k hospodě. Tam děcka občas zalezou, když se chtějí schovat. Když jsem otevírala dveře, zaslechla jsem mužský hlas, jak se chechtá a říká něco ve smyslu, že tam mi nic neřeknou, že nic neví. Rozhlédla jsem se a viděla kousek dál toho chlapa. Nechtěla jsem, aby věděl, že hledám právě jeho...tak trochu. Zašla jsem dovnitř v naději, že se zdrží také. Posadila jsem se hned u okna, abych na něj viděla, ale zmizel mi.
Místo něj se ale objevil Ash, který mi řekl už v Kotli, že projde Obrtlou také – kvůli prckům. Sotva odešel, ukázal se Tony. Také hlídal. Je vidět, kdo v Bradavicích alespoň někdy hlídkoval na chodbách. Hehe.
Odešla jsem chvíli po Tonym – znovu pod zastírákem. Prošla jsem kolem rohu a hned mě zaujal divný ruch na konci ulice. Zdálky jsem viděla, že tam někdo čaruje, ale kdo to byl, nebo o jaké se jednalo kouzlo, to jsem nespatřila. Až když jsem přišla blíž, poznala jsem Hannu, Kath a Ashe. Vypadali rozrušeně a hulákali, že tam byl ten chlap a že je napadl. Pak se tam najednou ukázal nějaký chlápek a začal je tahat ven z Obrtlé, že prý tam nemají co dělat. Nebyl čas hledat toho chlápka. Kdo ví, co byl zač ten co je tahal ven. Šla jsem tedy za nimi, ačkoliv jsem nic moc nevěděla, co vše se stalo.
Holky se překřikovaly, jak vysvětlovaly situaci. Prý se tam objevil ten chlápek, co byl s nimi v Kotli a zamotal Kath a Ashe do pavučin. Hanna je dostala ven za použití kouzel a to se samozřejmě ukázalo na ministerstvu a byl tady.Ten chlápek byl Bystrozor první třídy a stál nad nimi jak Bůh pomsty. Začal se vyptávat na kde co a chtěl svědky…Tak jsem se toho ujala. Byla jsem plnoletá a snad tedy pro něj i důvěryhodná. Začala jsem lhát, že jsem vše viděla, ale byla jsem daleko na to abych zasáhla a bylo mezi mnou a jimi dost dalších lidí. Bylo to poněkud kostrbaté, ale očividně to spolkl. Ani nevím, proč jsem se Hanny tak začala zastávat. Asi ze zvyku. Je přece z Mrzimoru.
No nechtěla jsem, aby jí zlomili hůlku jen proto, že někomu pomohla. Už provedla dost blbostí, ale tohle bylo jiné. Upřímně se bála, že kdyby Kath a Ashe nedostala ven k těch kokonů, ten chlap by jim nějak ublížil.
Během chvíle se objevil další chlap. Ten už měl na plášti připnutý odznak Bystrozorů, takže jsme hned věděli s kým máme tu čest.
Vše se začalo znovu vysvětlovat a kolem rostl hlou ček čumilů. Než jsme se nadáli, jeden z těch bystrozorů začal uzavírat Obrtlou s tím, že tam pošlou posily, aby chlápka našli. Já si sice myslela, že už dávno zmizel, ale ať se snaží, no.
Pak nás všechny přesunuli na ministerstvo. Já se tam přemístila a doufala, že se Hanna ukáže mezi prvníma, aby mi ještě něco málo řekla. Stihly jsme si vyměnit jen pár vět.
Pak už nás vedl ten první bystrozor k výtahu. Využila jsem té chvíle a připnula si odznak. Dovedl nás do ústředí bystrozorů, což mi připadalo poněkud úsměvné. Posadil nás tam na židle a v tu chvíli si všiml mého odznaku. Prý jsem mu hned byla povědomá. Kdo ví, zda mi to pomohlo, či ne.
Chvíli se tam všichni dohadovali, protože Tony prásknul, že Hanna s Kath toho chlápka v Kotli popichovaly. To jsem teda nevěděla, ale dál jsem se Hanny zastávala. Beztak jsem už nemohla couvnout. Dohadovali se tam, dokud nedorazil znovu ten druhý bystrozor /mimochodem se jmenuje Alec Nicolas/ a začal nám říkat o závažnosti celé situace. Tedy naťukl to, aby ti tři chápali, co provedli.
Uzavření Obrtlé totiž rozbouralo už takhle velice křehkou spolupráci lidí zdržujících se v Obrtlé a zbytku slušného kouzelnického světa. Teď prý teprve začnou ,podsvětí a různé kouzelnické klany, vyvádět neplechy. Nebude to nic pěkného…No a že v tuto chvíli ministerstvo proti tomu chlápkovi nemůže zasáhnout, pokud nechce, aby začala bitka mezi stranou „těch dobrých“ a „těch zlých“.
Pak se Kath ozvala, jestli by jsme mohli už jít, když je to vše tedy uzavřené. Pustili všechny….až na mě. Chtěli si se mnou o něčem promluvit.
V tu chvíli mě polilo horko. Jistě chtějí mluvit o tom, jak špatně jsem se chovala dnes na obrtlé….že jsem pochybyla...že mě vyhazují z kurzu.
To byly moje doměnky. Vše bylo jinak, jak jsem měla zjistit. Místo, aby mi vynadali, vyhodili mě a zostudili, dali mi práci.! Je to vše v rámci výcviku, samozřejmě.
Budu hlídat Kotel. Teď se dá očekávat, že se bude plnit divnými lidmi a že tam bude bujet obchod se vším možným a já to mám ohlídat! Budu se tam prý střídat bystrozoři, aby mi pomohli, ale já nějak nevím, jak budou vypadat, Budou prý maskovaní a bystrozoři jsou mistři v maskování!
Nejprve jsem byla tu nouvinou nadšená. Když mě ale propustili domů a já nad vším přemýšlela, začala jsme mít strach. Co když to vše pokazím? Co když mi budou proklouzávat mezi prstama? Co když někomu ublíží, když tam zrovna nebudu? A co když někomu ublíží, když tam zrovna budu?! Nevím, co budu dělat.

15. zápis - Pohřeb

Předchozí dny byly zvláštní. Po tom menším incidentu s Jamiem už byl klid. Myslela jsem si, že bude klid i nadále. Zapomněla jsem ale díky své nabubřelosti na tu hrůzu, co se stala v Obrtlé. Vražda profesora Coldwella.
Před pár dny jsem vstala brzy ráno. Nechtělo se mi nic dělat a tak jsem se a snídani vydala do Kotle. Byl tam podivný klid. Myslela jsem si, že to je tím, že je ještě brzy ráno, ale zjevně jsem se pletla. Stačilo se podívat na stěnu vedle krbu, kde visel veliký plakát, na němž převládala černá barva, který oznamoval pohřeb, jež se ten den konal. Zamrazilo mě a polila mě vlna studu, že jsem na takovou věc dokázala zapomenout.
Nechala jsem snídani snídaní a přemístila se domů, abych se převlékla do vhodnějšího oblečení (černá barva, jak jinak?).
Když jsem se vrátila do Kotle, už se to tam hemžilo studentama oblečených převážně do černé barvy, kteří se mezi sebou tlumeně bavili. Pak přišla Say. Nejprve tvrdila, že na pohřeb nepůjde, protože to nemá ráda. Nakonec ale změnila názor. Musela se ale několikrát převléknout. Připadalo mi divné nechat ji jít v křiklavě žluté a rudé barvě, ačkoliv to jsou barvy koleje, jíž vedl. Nezakazovala jsem jí to, ale jasně jsem jí řekla svůj názor, že je to nevhodné. Chvíli jsem čekala, že mě za to nakopne.
Když se blížila doba, kdy měl začít pohřeb, přemístila jsem se před kostel v Godriku. Už tam postávaly hloučky lidí. Nedaleko stáli i mě neznámé tváře s malinkým chlapcem. Později se mi potvrdila domněnka, že se jedná o profesorovu rodinu.
Všichni postávali tiše a když se otevřely vrata kostela, bez hluku vstoupili dovnitř. Nechyběl ani profesor Brumbál a profesor Aquarin.
Slova se ujal na začátek kněz, jež obřad vedl. Řeč byla smutná, ale v jednu chvíli se zarazil a třeštil oči před sebe. Nejprve jsem si myslela, že ho ranila mrtvice, nebo něco takového, ale když jsem se podívala směrem, kam upíral oči (a kam se začalo dívat čím dál více lidí), zatrnulo ve mně.
Ve dveřích stál jakýsi muž v kápi. Musel to být muž už podle postavy. Smál se a nevypadal, že by se jakkoliv bál. Rychle jsem se podívala na Brumbála sedícího přede mnou, zda nějak zasáhne. Neudělal to. Nikdo neudělal nic. Ten člověk v kápi se mezitím otočil a vyšel ven. Vstala jsem a vyšla za ním. Rozhlížela jsem se, ale nikde po něm nebylo ani stopy. Buď se zastřel, nebo se rovnou přemístil.
I přesto jsem rychle proběhla nejbližší uličky. Nic.
Po zbytek obřadu jsem stála u dveří. Slova se ujal nějaký kluk. Už ani nevím, kdo to byl. Beztak jsem ho moc nevnímala. Myšlenkama jsem byla jinde, ale říkal snad něco o naší jednotě a nemohu zapomenout také na to, že se slova ujal i profesorův bratr.
Na konci obřadu chtěla být rodina sama a tak se všichni odebrali pryč. Mnozí byli ještě šokovaní z toho, co viděli.
Napadlo mě, že by jsem se mohla něco málo dozvědět v Obrtlé. Tmavé oblečení se mi hodilo a tak jsem se rovnou přemístila na Příčnou. U vstupu do Obrtlé jsem si natáhla na hlavu kápi a stáhla si ji hluboko do čela.
V hospodě posedávalo zase jen pár chlápků. Některé jsem už znala od potkání. Hospodksý stál za pultem a vesele dál špinil hadrem sklenice.
Ač se mi jídlo i pití odtamtud hnusilo, objednala jsem si kus sýru a chleba, protože jsem od rána nejedla. Doufala jsem, že nějak zapředu s hospodským hovor, ale nějak mu ten den nebylo do řeči. Snad jindy…
Jakmile se venku setmělo, sebrala jsem se a raději zamířila domů.

14. zápis - Pěkný den, starý dům v lese a nepěkný večer

Den začal opravdu slibně. Včera jsem se totiž zařekla, že zahodím veškerou sebelítost a zlost a začnu odpouštět. Některým lidem.
Řekla jsem si, že už je to přeci jen dlouhá doba na to, abych pořád truchlila nad blbostí a podlostí Jamieho a abych metala blesky na holky, které jsou s ním teď. Můžu je jedině litovat.
Tak Hanna vypadá, že jí je to upřímně líto a jak známe Jamieho, pokud s ní něco chtěl mít, dotíral tak dlouho, dokud to nedostal. Takže to ani tak není její vina…Zčásti.
A Berry?Je s ním až teď, načež má právo, takže proč se na ni zlobit? Zlobit se budu na Jamieho, ale jen někde, kde mě nikdo neuvidí. Povznesu se nad to. Nebudu mu dělat radost. Tak!
No takže ráno začalo slibně. Lidi kolem byli fajn, dostala jsem skvělé jídlo, potkala jsem Ginu, smála jsem se, vtipkovala, dokonce zamávala na Hannu a zazubila se na ní. Vypadala trochu šokovaně, ale ona si zvykne.
Po jídle jsem začala mít chuť na procházku přírodou. Chtěla jsem vidět Visánek. Dlouho jsem tam nebyla. Nakonec jsem nešla sama, i když jsem to původně měla v plánu, ale šla se mnou Gina. Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem s ní nikdy nikde na výletě, nebo tak něčem podobným, nikdy nebyla.
Přemístila jsem se do hotýlku a Gina za chvilku přišupajdila Letaxem.
Vyšly jsme z hotýlku a šly tak nějak nazdařbůh. Došly jsme k velikému domu, ke kterému jsem se jako malá občas chodívala dívat. Připadal mi krásný a veliký. Gina mi řekla, že je už dlouho opuštěný. Jako malá tam prý s někým vlezla…No netrvalo dlouho a už jsme byly vevnitř.
Procházely jsme prázdným, zchátralým domem, kde pobíhala spousta myší. Dřív to musel opravdu být nádherný dům, ale teď to byla zevnitř rozpadající se ruina. Měla jsem tam špatný pocit. Nevím, co se tam stalo, ale jistě to nebylo nic dobrého. Gina se tam také necítila dobře.
Po prozkoumání vnitřní části domu jsme zamířily na dvůr. K našemu údivu byla zahrada upravená a vypadala, jako kdyby se o ní stále někdo staral.
V tu chvíli jsme to ucítila! Ten pocit, který máte, když se na vás někdo dívá. Bylo to tak jasné! Tak citelné, jako kdyby se mě někdo dotknul.
Šeptem jsem to řekla Gině. I ona měla ten pocit. Přesněji řečeno řekla, že nás určitě někdo sleduje.
Nezdržovaly jsme se už moc dlouho. Měly jsme sice hůlky v ruce, ale nevěděly jsem, zda nás sleduje kouzelník, nebo mudla.
Jakmile jsme zamknuly branku, byla jsem klidnější.
Naše kroky potom vedly lesem, kudy jsme chodívaly jako malé. Říkaly jsme si, co jsme kde zažily a smály se tomu. V jednu chvíli byla Gina divná. Chtěla jsem ji vzít do toho seníku, kde jsme si kdysi s Orciniantem a Jamiem udělaly takovou...no klubovnu, nebo co to bylo. Pak nám to někdo zničil. Prý to byl medvěd, ale kdo ví.
No a když jsem Gině o tomhle místě pověděla, připadala mi divná. Nervózní a asi k jejímu štěstí, jsme tu chajdu nenašly. Vypadala, že se jí ulevilo. Tolik toho o ní nevím! Jak s ní vlastně můžu někam jít, když je pro mě stále cizím člověkem, o kterém jsem si dřív myslela, že je to největší zmetek pod sluncem?!
No…To už je jedno.
Dorazily jsme zpět do visáku a vrátily se do Kotle. Byl ještě docela dost zaplněný a já se těšila na kus jídla. Přeci jen jsme prochodily s Ginou celé odpoledne. Sotva jsem ale dosedla, přišel ke mně Jamie. Všimla jsem si, že tam je, ale ignorovala jsem ho. On mě ne. Poprosil mě, abych s ním na okamžik šla. Nechtěl mi říct o co jde a vyšel ven před Kotel.
Neochotně jsem vstala a vydala se za ním. Gina řekla, že na mě počká.
Zastavila jsem se kus od něj a co nejklidněji se zeptala co chce. Chtěl se projít. Já nechtěla. Přesto jsem ale šla. Zamířil, jak jinak, než do parku.
Tam mi začal vylévat srdce, jak je mu to vše líto, jak mě miloval a jak to vše byla největší chyba jeho života. Cítila jsem se vážně bídně, ale statečně jsem to kryla. To si teda myslím. On pořád mluvil a mluvil a pak jsem začala mluvit já. Ani pořádně nevím, co jsem mu říkala. Pamatuju si jen, že jsem hýbala pusou – a mluvila jsem klidně! – a on čučel do vody….a pak řekl, že toho lituje a skočil tam!
Byla tma a tak jsem nevěděla, jestli se mi to nezdá, ale nevynořoval se. Myslela jsem si, že je to zase jen jeho hloupý vtip, ale někde hluboko v duši jsem cítila pochyby. Bála jsem se o něj. Srdce mi bilo jako splašené, ale nepohnula jsem se. Jen jsem jako hypnotizovaná koukala na místo, kde se nad Jamiem zavřela voda.
Pak vyplaval.
Začala jsme na něj ječet, že je blbeček a blázen a on mi na oplátku pálil do obličeje, že jeho život pro něj nemá cenu nebo co. Nevěřila jsme vlastním uším.
Stála jsem na břehu s rukama zatnutýma vzteky a ječela na něj. Jak já se o něj bála! On tam stál v bahně mezi žábama, zmáčený jak hastrman a navztekaně na mě koukal. Neměla jsem mu víc co říct.
Otočila jsem se na patě a běžela pryč. Do někoho jsem cestou vrazila, ale díky tmě a slzám jsem nevěděla kdo to byl. Možná jen strom, či co.
Než jsem dorazila do Kotle, uklidnila jsem se. Gina na mě čekala a zkoumala mě pohledem už od vstupních dveří. Posadila jsem se u ní a ona se vyptávala, co se dělo. Pověděla jsme jí to a moje slova potvrdilještě příchod Jamieho, ze kterého kapala voda a bahno a žabincem smrděl na sto honů.
Nakvašeně ho sledovala, pak něco zamumlala, zvedla se a odtáhla ho pryč. Po zbytek večera jsem ji neviděla. Čekala jsem dlouho, ale pak jsem to vzdala.
Večer jsem ležela v posteli a přemýšlela nad tím vším. Došla jsem k závěru, že Jamie je jen manipulativní blbeček, co rád ovládá lidi kolem sebe a když už na ně nemá páky, začne hrát na city. Škrtám ho.Tečka.