ŽvB deníky

Požár lesa, ošetřovna a mnoho dalšího = sobota

Milý deníčku, včera se toho stalo v jeden den až moc.
Sobota začala poklidně. Vzbudila jsem se a zašla na snídani, po které jsem hned běžela na famfrpálové hřiště. Nejdřív jsme se rozlétali a potom jsme si nahrávali míče stříleli na brankáře. Když všichni odešli, já jsem si ještě zkusila odrážení potlouku. Nesnáším potlouky! Pořád vylétával pryč z hřiště. Nakonec jsem se šla převléknout a běžela jsem na klub bylinek.
Dostala jsem klíče od skleníku a koupila si několik různých semínek. Vlastně jsem se tam nic moc nedozvěděla. Koukla jsem na hodinky a už bylo docela pozdě. Běžela jsem na pokoj, popadla sadu na lektvary a běžela do klubu lektvarů.
Sice je klub lektvarů až od druhého ročníku, ale jak už jsem ti psala, profesor Alert mi nabídl, že můžu přijít též. Jelikož v učebnicích pro první ročník moc lektvarů není, půjčila jsem si tam učebnici pro starší. U prvního lektvaru jsem se trochu přecenila, protože jsem si vzala lektvar, který je dokonce nad rámec osnov pro šesťáky. Nakonec jsem si raději vzala něco lehčího. Popadla jsem učebnici pro třeťáky a uvařila nějaký lektvar, už nevím jak se jmenoval. Ten už se mi povedlo uvařit celkem obstojně.
Chvilku jsem šla na pokoj. Pak jsme šli s Ryderem po hradě. Koukla jsem se na hodinky a už bylo asi 5 minut po večerce. Spát se nám nechtělo a tak jsme běhali po hradě. Vešli jsme do vstupní síně a tam stál někdo z Mrzimoru. Stáli jsme nenápadně ve dveřích a pak jsme to rychle proběhli. Doběhli jsme do učebny jasnovidectví. Po chvilce se tam objevil ten kluk co stál ve vstupní síni. Stihla jsem rychle zalézt pod jeden stolek. Ten prefekt dvakrát máchnul hůlkou a rozsvítil téměř celou třídu. Naštěstí až ke mně světlo nedopadalo. Najednou se vynořil Ryder a stál přímo proti prefektovi. Chvilku se mu vysmíval. Pak se ho prefekt ptal, kde má kamaráda. Hmm asi si mě předtím všiml. Prefekt zatarasil dveře velkým kamenem, takže ze třídy nebylo úniku. Pak rozsvítil lucernu a začal koukat pod každý stůl. Skoro jsem nedýchala. Už byl jen kousek od stolu, pod kterým jsem se skrývala. Věděla jsem, že mě odhalí. I přesto jsem se lekla a vyjekla, když pod stůl posvítil. Nadskočila jsem a bouchla se do hlavy. Neochotně jsem tedy vylezla. Jelikož nebylo kam utéct, rozvalila jsem se na jedné židli. Ptal se na kolej, ale to jsem neměla potřebu mu říkat. Najednou kámen zmizel. Na nic jsme nečekali a s Ryderem jsme utekli. Běželi jsme rovnou do spolky.
Spát se nám ale pořád nechtělo a tak jsme se znovu vydali bloudit chodbami. Nakonec jsme šli kolem Havraspáru k astronomické věži. Opřela jsem se o zeď a asi jsem na chvilku usnula, protože když jsem se oklepala, stála předemnou profesorka Roche. Koukla jsem na ní, lekla se a utekla. Běžela jsem co mi jen nohy stačily o patro níž. Tam stál Ryder a ještě další dvě prvačky, které jsem však neznala. Zakřičela jsem jen "Pryyyč" a utíkala dál. Ohlédla jsem se a nikdo nikde. Vrátila jsem se teda zpátky a hledala Rydera. To jsem ale neměla dělat. Ryder tam stál a vyslýchal ho Alert. Sakra, všiml si mě. Zaťala jsem zuby, protože jsem už slyšela jeho slova: " Slečno Pierce, pojďte sem ". Kdyby to byl kdokoli jiný, uteču, ale poznal mě a byl to Alert a z toho mám docela respekt. Pomalu jsem k němu přicházela. Slyšela jsem jen útržky jeho slov protože v tu chvíli jsem se málem zhroutila. "Zklamala jste mě slečno, odebírám vám 5 bodů a zbavuji vás povolení chodit do klubu lektvarů". Hrklo ve mně. To nemůže myslet vážně! Zbledla jsem. Nepřítomně jsem hleděla do země. Když zahřměl, ať se vrátíme okamžitě na kolej. Otočila jsem se a pomalu jsem se táhla chodbou.
Sedla jsem si ke zdi u pokoje. Nemohla jsem tomu uvěřit. Možná jsem na chvilku usnula, nevím. Najednou však slyším rozhlas, že se všichni mají dostavit na nádvoří. Co se sakra děje? Vždyť je 11 večer! Vyběhla jsem a běželi jsme na nádvoří. Tam nikdo nebyl. Slyším rozhlas znovu. Hoří les, všichni mají jít hasit! Rozběhli jsme se směrem k lesu. Šlehaly tam plameny, tak nikdo na nic nečekal a ze všech hůlek tryskaly prameny vody.

Po dlouhé chvíli urputného hašení ohně se snad podařilo vše uhasit. Všude se valil dým a všichni kašlali. Ani mě nebylo zrovna nejlíp. Ale hlavně že byl požár uhašen a nikomu se snad nic vážného nestalo.

Pomalu jsme se odebrali zpět na kolej. Bylo mi špatně. Cítila jsem se hodně malátně. Vydala jsem se spolu s Dariusem na ošetřovnu. Bylo mu také hodně špatně. Zazvonili jsme. Pak jsme se oba téměř ve stejnou chvíli svezli k zemi. Po chvíli konečně vyšla Pomfreyová. Přišel ještě jeden kluk, tuším z Havraspáru, bylo mu také špatně.
Opravdu pomalu jsem se dovlekla dovnitř na ošetřovnu. Po chvilce přišla ještě Sayaka, další zdravotnice. Ta mě prohlédla. Nakonec mě Pomfreyová odvedla na pokoj. Je to hrozně veliký pokoj a jsem tu sama. Achjo.

Dala mi čistící dryák, ať ho prý celý vypiju. Chutnal fakt divně. Převlékla mě pomocí kouzla do pyžama, protože já měla problém se sama i udržet na nohou. Pak mi dala knihu, ať zkusím číst, ale ať zatím neusínám, kdybych měla otřes mozku, protože jak jsem spadla, bouchla jsem se i do hlavy. Když jsem byla už na několikáté straně knihy, Pomfreyová se vrátila. Otřes mozku mohla vyloučit, takže to byla jen nějaká otrava od toho kouře. Řekla mi, že už mohu jít spát.

Chvilku jsem ještě četla, pak přišla Sayaka a přinesla mi džus. Usmála se a odešla. Dočetla jsem knihu, položila ji na stolek a pomalu usla.

Škola, nuda, lektvary

Milý deníčku!
Tak ti tu zase zhodnotím mých pár dnů ve škole. V pondělí jsme měli jen poslední dvě hodiny obranu. Už si moc nepamatuji, co jsme dělali. Moc pozor jsem totiž o hodině nedávala. Vím, měla bych trochu dávat pozor, ale tak nějak jsem ten den neměla náladu no...
V úterý jsem měla jen první dvě hodiny přeměňování. Na začátku hodiny jsme měli všichni přeměnit jablko na banán a zpět. Tuto přeměnu jsem úspěšně zvládla, ale v polovině hodiny se mi udělalo nevolno. Šla jsem tedy na ošetřovnu. Na ošetřovně mi nikdo neotevřel, a tak jsem se vydala na pokoj a šla si lehnout. Po zbytek dne jsem zůstala na pokoji.
Ve středu jsem zase nešla na dějiny a létání. Létání mi nahradí famfrpál a v teorii toho vím docela dost, takže vlastně na hodiny ani moc chodit nemusím. A dějiny... no... dobře, tam moc velký přehled nemám, ale na hodiny se mi moc nechce. Doufám, že před zkouškou od někoho seženu zápisky a alespoň si je jednou přečtu. Šla jsem na oběd, který byl pro mě spíše snídaní. A pak rychle na formule. Celou první hodinu Orwellka zkoušela. Moc jsem toho nevnímala pořád to bylo to samé. Vlastně jsem skoro spala. Ze spánku mě probral až zvonek ohlašující konec první hodiny. Druhou hodinu měla učitelka další teoretický výklad, znovu o dělení kouzel, tentokrát ne podle barvy, ale podle účinků. Nakonec jsme se naučili nové kouzlo. No... další druh jisker. Jako by nám k něčemu ty jiskry byly. Už bych chtěla kouzlit něco lepšího. Zazvonil zvonek, opustila jsem třídu a pomalu zamířila na kolej.
Ve čtvrtek lektvary. V rozhlase nám profesor ohlásil, že se naše dvouhodinovka bude konat už první dvě hodiny. Rychle jsem běžela pro sadu a ke třídě. Doběhla jsem minutu před zvoněním, naštěstí tam profesor ještě nebyl. Docela jsem se divila, moc nás tam nebylo. Vlastně jsme přišli já a ještě jeden kluk ze Zmijozelu a dva z Havraspáru. Pak přišel ještě jeden z Nebelvíru, který z nějakého důvodu nemohl jít se svou kolejí po obědě. Nejdřívě profesor rozdal opravené úkoly. No.. mě pak napomenul, že já si ten úkol měla doplnit. No... neudělala jsem to, a tak mi zase strhnul 2 body. Pak jsme šli vařit. Já a jeden kluk z Havraspáru jsme už minule stihli lehosil tak jsme vařili další lektvar, kterým byl teplolaď. Zbylí studenti ve třídě vařili lehosil.
Nejdříve jsem si přichystala věci na lektvar a pustila se do jeho přípravy. Po chvilce jsem měla lektvar hotový. Donesla jsem jej tedy na zhodnocení profesorovi. Chvilku si ho prohlížel a pak řekl, že je vynikající. Musela jsem se usmát. Dal mi za něj 3 body. Vzala jsem si od něj přísady na další lektvar z učebnice, kterým byl bezesný spánek. Pozorně jsem si přečetla postup a pustila se do práce. Bezesný spánek už se mi zdál podstatně těžší než teplolaď. Musela jsem opravdu pečlivě hlídat teplotu lektvaru v kotlíku. Nakonec jsem získala tekutinu, která vypadala jako tekuté zlato. Opatrně jsem přelila vzorek a donesla jej profesorovi. Pečlivě si jej prohlédl, a znovu prohlásil, že je vynikající. Další tři body pro Zmijozel. Musela jsem se znovu usmát. Nakonec mi profesor nabídl, že můžu v sobotu přijít na klub lektvarů, ikdyž je až od druhého ročníku.
Jelikož už moc času do konce hodiny nezbývalo, další lektvar jsem si uvařit nemohla. Uklidila jsem si tedy po sobě stůl a odešla.
Chvilku jsem se toulala hradem a prozkoumávala, jestli nenarazím na nějakou novou tajnou chodbu, kterou neznám. Bohužel jsem žádnou nenašla. Večer jsem pak ve spolce trénovala kouzla. Když jsem na hodinkách spatřila, že už bude jedenáct vydala jsem se na pokoj.
Za chvíli půjdu na oběd a po obědě na astronomii. Takže tenhle zápisek ukončím a brzy zase napíšu co nového se děje ve škole.

Ploty, Předvečer všech svatých

Tak jsem tu s dalším zápisem!
V sobotu ráno jsem se vzbudila a hned na snídani jsem se dozvěděla, že bude hodina craftingu a budou se vyrábět ploty, které se pak budou instalovat okolo lesa. Přišla jsem na crafting, vyrobila jsem jeden plot a přestalo mě to bavit. No... dobrá, přiznám si tedy, že jsem se několikrát málem trefila do prstu při zatloukání hřebíků, než na hřebík. Raději jsem plot rychle popadla a táhla na pozemky, kde už se ploty upevňovali.

Už byl večer a tak jsem šla spát. Jedno jsem ale věděla jistě, na plotech mě nikdo už neuvidí!
Neděle.. Tahle neděle nebyla jen tak obyčejná neděle. Byl Předvečer všech svatých. Jen co jsem vyšla do vstupní síně, všude byli pavouci, vampíři... no hnus. A to dokonce v jednom rohu byl opravdu velikánský pavouk a před ním utkaná snad největší pavučina, co jsem kdy viděla. Raději jsem zase šla. Procházela jsem dál hradem a tam, kde dřív stála studna, byla bažina.

Už bylo toho hnusu dost, a tak jsem šla na kolej. Chvilku jsem trénovala kouzla a pak jsme museli jít do spolky, kvůli famrfpálu. Nolinka nás seřvala, že jsme nebyli na tréninku ( on nějaký měl být??? ) ... No.. vlastně měl být, ale nikdo nepřišel.. Tak sem si poslechla jen menší výměnu názorů. Pak jsem šla zase na pokoj.
Nakonec byla slavnostní hostina. Doteď jsem ráda, že jsem se najedla už dřív. To co jsem uviděla na stolech... No.. To bych v životě ani neochutnala.Když už pomalu začali všichni odcházet, zvedla jsem se a šla taky. Toho dne už jsem jen ulehla do postele a usnula.

Nancy, Alert, ploty

Milý deníčku,
ráda bych se s tebou podělila o dalších pár zážitků. Ve středu se mi nechtělo vstát, a tak jsem nešla na dějiny, ani létání. Vstala jsem až po obědě a zamířila na formule. Profesoři měli poradu kvůli tomu, co se děje v lese. Nancy tak přišla až na naší druhou hodinu. Rychle jsme si zapsali krátký zápis, řekla nám 4 formule a zase někam šla. Večer pak byli všichni studenti svoláni do velké síně, kde jsme byli víceméně obeznámeni se situací. Jako by snad někoho zajímala zvířata z lesa. Už mě to nebavilo poslouchat a tak jsem se zvedla a šla spát.

Další den zděšení. Na rozvrhu byly lektvary. Vzala jsem tedy svou sadu a zamířila k učebně. Postavila jsem se k jednomu ze stolů. Alerta nemám ráda už od příjezdu do Bradavic. Div mě nevyloučil za pouhé protočení očí. Měly se odevzdávat domácí úkoly. Zajisté jsem ho neměla. Tak jsem nejistě zvedla ruku. Mínus 2 body pro Zmijozel. Tak to je teda zlé. Dali jsme se do vaření bolesalu. Přinesla jsem Alertovi v odměrce můj výtvor. Dostala jsem za něj 3 body. Tak jsem alespoň dorovnala tu ztrátu za úkol.

Poté jsme vařili lehosil. Ten jsem mu též odevzdala, v celkem obstojné kvalitě. Další 3 body. Výborně, nakonec jsem 4 body získala. To by na mojí první hodinu nebylo špatné, snad to bude už jen lepší a lepší. Uklidila jsem sadu a šla na pokoj. Ten večer jsem si jen párkrát zopakovala kouzla, a pak jsem šla spát.
Pátek... Byla jen astronomie a abych byla upřímná, vůbec netuším, co se tu hodinu probíralo. Vlastně by vyšlo nastejno, kdybych tam nešla vůbec. Najednou zazvonilo a já znovu nepřítomně odešla.

Akce les

Po pohodovém víkendu tu zase bylo pondělí. Vylezla jsem až k učebně obrany. Po chvilce čekání zazvonilo a nikde nikdo. Najednou jsem uslyšela rozhlas, že obrana nám odpadá. Taková škoda... Tak jsem se zase vrátila na kolej. Ten den se nic moc nestalo.

V úterý ráno jsem se vzbudila a zašla jsem si na snídani. Hned po snídani jsem zamířila do vstupní síně, kam zanedlouho přišel náš profesor na přeměny. Chvilku před zvoněním jsme vyrazili do třídy. Nejdřív měl uvítací řeč. Pak nás vyzval, abychom si každý vzali jablko a řekl nám formuli na přeměnu jablka na banán. Musela jsem jen protočit očima. Zašeptala jsem formuli a hned na poprvé jsem jablko přeměnila. Neviděla jsem na tom nic složitého. Když jsem se rozhlédla a všude kolem všichni vyřvávali onu formuli a jejich jablka byla stále jablky, musela jsem se pousmát. Musím ještě podotknout, že mi profesor udělil 5 bodů pro Zmijozel. Když se přeměna podařila dalším několika málo studentům, řekl nám profesor formuli na přeměnu banánu na jablko. Na poprvé se mi to nepovedlo úplně, jelikož se předemnou objevil jakýsi načervenalý a lehce nafouklý banán. Na podruhé už se však přeměna zadařila. Zazvonilo, a tak jsem se zvedla a šla do spolky.

Navečer jsem se chtěla jít projít, a tak jsme s Ryderem šli k lesu. Chvilku předtím jsme slyšeli vytí vlka. Šli jsme to tam obhlídnout. První, co ten blb Ryder udělal, že začal kopat do mláděte srnky. Pak jsme šli do lesa. Motalo se tu docela dost lidí. Jak jsem tak procházela, užuž jsem chtěla vylézt z lesa, když tu jsem spatřila medvěda, jak útočí na srnku. Schovala jsem se za strom. Těsně poté jsem si všimla vlka, který stál opodál. Zrychlil se mi dech. Docela jsem se bála. Najednou za mnou vyběhl Ryder a začal kouzlit. Uslyšela jsem zavrčení vlka. Najednou vlk vystartoval, a Ryder byl pryč. Doufala jsem, že mě si vlk nevšiml. Po chvilce ještě jednou kolem proběhl Ryder a jemu těsně v patách vlk.

Bála jsem se jen hnout, natož vylézt pryč. Znechuceně jsem tedy sledovala medvěda. Zabil srnku a už jí tam požíral. Moc hezká podívaná to nebyla. Když jsem si myslela, že je medvěd plně zaměstnaný požíráním srnky, opatrně jsem vyběhla zpoza stromu a šla zpátky k hradu. Po cestě jsem potkala Rydera. Hmm vlk ho nesežral, jaká škoda. Potkali jsme několik starších studentů, kteří na nás řvali ať vypadneme a zalezeme do hradu. Smáli jsme se. Pak jsme šli na kolej.

Užuž jsem chtěla jít spát, ale slyšela jsem rozhlas, že všichni Zmijozelští se mají dostavit na kolej. Tak jsem se teda usadila v jednom pohodlném křesle a čekala. Pak přišla Nancy, naše kolejní ředitelka a řvala na nás kvůli tomu lesu. Asi jsme nebyli jediní, kdo tam lezl. Ale vypadalo to, že už jsme přišli docela pozdě do toho lesa. Někteří studenti totiž vylákali tu divou zvěř ven. No... po chvilce nadávání Nancy, prefekty a primuse jsem se zvedla a šla spát. Ještě uvidím, jak tohle celé dopadne.