ŽvB deníky

Přátelství

Přátelství... velmi pozoruhodná věc, které já ovšem nikdy neporozumím.

Jmenuji se Shinji Riku a tohle je můj deník. Nenávidím psaní deníků, ale i přesto mi něco říká, abych si ho psal. Už v prvním ročníku jsem si dělal jakésy zápisy, v těch byl ale strašný zmatek. Proto jsem se rozhodl začít znovu.

Jak jsem se dostal do Británie...
Narodil jsem se v Japonsku, v kouzelnické vesnici Kodoku Mauten. K mému domovu, ale někdy jindy. V mých 8 letech nastal mezi mojí a jinou kouzelnickou rodinou konflikt, který se později změnil ve válku. Rodiče mne tedy i přes moje protesty poslali studovat do Británie za strýcem Sanyem. Británie byla strašně nudná, dokud mi ovšem nepřišel dopis z Bradavic. V této škole jsem poznal spoustu nových lidí a hlavně studoval. O Vánocích roku 1994 mi zemřela matka, zahynula statečně v boji. Je poněkud důležité poznamenat, že už od narození postrádám emoční cítění, a teprve tohle ve mě nějaké ty emoce dokázalo probudit. Úspěšně jsem dokončil první ročník a většinu prázdnin strávil v Děravém kotli. Právě teď nastupuji do druhého ročníku.

Přátelství
Rozhodl jsem se sem vypsat mé pocity, protože tak by se to v denících mělo dělat, pokud vím. Jak už bylo psáno, postrádám emoční inteligenci, a proto mám velký problém pochopit přátelství. Vím jen, že je to úžasná věc a chci to zažít. Prvně je tu Darius, člověk, který je jako můj bratranec, velmi mi pomáhá a já bych se mu svěřil s čímkoli. Včera jsem se zkoušel usmívat, tak jak mi radil, ovšem bylo mi z toho poněkud zle. Právě včera jsem zjistil, že mne bere jako přítele, což mě velmi potěšilo. Teď už to snad chápu o něco lépe, když mám prvního kamaráda. Taky říkal, že bych se měl přestat tvářit tak chladně, aby se mne ostatní nebáli. Nikdy jsem si neuvědomoval, že se tvářím nějak strašidelně nebo chladně. V těchto věcech si před ostatními připadám jako hlupák. Nejspíš přátelství nikdy nepochopím a nikdy žádného jiného kamaráda mít nebudu, ale budu se o to pokoušet, stejně jako jsem se pokoušel poprvé vylézt sám na draka.

Sen
Sny mívám jen výjimečně, ale když už se mi nějaký zdá, má to svůj význam. Dnes se mi zdálo o černé labuti, která všude rozsévala zradu a nepřátelství. Co to mělo znamenat?

Za chvilku bude snídaně a snad i vyučování, takže se zápisem končím.

Japonský znak přátelství


Přidal Shinji Riku ve 25.4.2014 0:00:00
Kategorie: 2. ročník

VII. Zápis - Odjezd

V pátek se mělo konat ukončení školního roku ve Velké síni, ale ještě před tím jsme měli první a druhou hodinu zkoušku z přeměňování. Po odevzdání testu jsem se cítil zvláštně. Něco jsem na jisto věděl, že mám správně, ale něčemu jsem tak úplně neporozuměl. Hned po testu nás čekala praxe a já byl vyvolaný jako první. Klidně a pomalu jsem vstal od lavice a namířil si to k učitelskému stolu, na kterém bylo položeno několik druhů ovoce. Posadil jsem se na židli a přeměňoval ovoce tak, jak mi profesor Redhorn řekl. S žádnou přeměnou jsem neměl problém, a tak profesor oznámil, že mám V. I když jsem po zkoušení mohl odejít, zůstal jsem v učebně, abych pozoroval ostatní studenty. Spoustu z nich nemělo s přeměnami problém stejně jako já. Z hlubokého přemýšlení mne až probudilo jméno Westwood, které profesor vyslovil. Teď byl na řadě Richard a já ho v duchu podporoval a mumlal si formule kouzel, které po něm profesor chtěl. Ještě před zkoušením se ho Redhorn zeptal na jeho nohu. Od Richarda už jsem se dozvěděl, že mu to udělala vrba mlátička, když se v noci procházel. Richardovi se strašně třásly ruce, ale nakonec všechny kouzla zvládl na výbornou. Jakmile odešel Richard, následoval jsem ho a po chvilce sledování, jsem mu řekl, že si vedl výborně. Richard ale rychle a zbrkle odešel, protože prý potřeboval na vzduch, jakoby se mu se mnou ani mluvit nechtělo. Možná se mnou doopravdy nechtěl mluvit. Tím jsem se ale dlouho netrápil a odešel na kolej, kde jsem si sbalil věci do kufru na zítřejší odjezd a hlavně ze sebe shodil tu strašnou uniformu. V truhle jsem našel nějaký džbán, ve kterém byla tekutina, která vypadala jako dýňový džus. Měl jsem žízeň, a tak jsem trochu ochutnal. Místo dýňového džusu jsem ale cítil něco nepopsatelně hnusného a potom mi došlo, že to byl herelex. Chytil jsem se za vlasy a zjistil, že jsou o mnoho delší. Když to sem píšu, připadám si strašně trapně, protože jsem utíkal od profesoru k profesorovi a ptal se jak to vyřešit. Zachránil mě Darius, který mi půjčil nůžky. Bylo to strašné. Jak teď budu před profesorkou Orwell a ošetřovatelkou vypadat? Jako někdo hloupý, kdo ani nerozpozná dýňový džus od herelexu. Tak deprimující.


Ukončení školního roku bylo fajn. Ze začátku mne překvapilo, že si na sebe většina vzala slavnostní oblečení. Netušil jsem, že tato oslava je tak důležitá. Každopádně nebyl jsem jediný, kdo neměl slavnostní hábit. Ze začátku si stoupla na kamenné pódium profesorka Orwell a měla dlouhý proslov. Pak se ale přešlo k vysvědčení. Když mi ho Orwell dávala, řekla, že mám samé V. To jako vážně? Ještě pořád to nechápu. Na teorii jsem se přece ani nepodíval. Po dlouhém rozdávání vysvědčení se ještě vyhlásil výherce školního poháru, kterým byl jak jinak než Mrzimor. My jsme byli poslední. Spoustu zmijozelských závidělo, a tak začali mít zvláštní připomínky a já se k nim samozřejmě taky trochu přidal, i když ani nevím proč. Jídlo bylo vynikající. Po večeři jsem šel na pokoj a chystal se na zítřejší odjezd z Bradavic. Jaké to asi bude, když nebudu v Bradavicích. A jak vůbec budu trávit prázdniny?



Další den se odjíždělo. Hned po ránu jsem se vypravil do vstupní síně, kde byla tabule s harmonogramem odjezdu. Na snídani byly zbytky ze včerejší oslavy, takže jsem se moc nenajedl. Ve vlaku jsem seděl s Richardem a jeho přáteli z Mrzimoru. Občas na něco padla řeč, ale já si jen četl. V kotli se rozdávala hromada kufrů a potom rozdělovaly pokoje. Neměl jsem nikoho do dvojice, a tak jsem se pracovníka zeptal, jestli není pokoj jen pro jednu osobu. Ten samý problém měl i kluk z Nebelvíru, který po mě chtěl kdysi zápisky z astronomie a já ho chladně odbyl. Pracovník se zeptal, jestli nechceme být my dva na pokoji, ale ten kluk mu odpověděl, že by to nebyl zrovna nejlepší nápad. Já jsem se k tomu taky moc neměl, ale přežil bych to, i když je mi strašně protivný a připadá mi vlezlý. Vypadá to, že ani on o mne nemá zrovna nejlepší názor. Brigádník ukázal na pokoj pro jednoho a já okamžitě řekl: "Beru ho". Pak už po mě chtěl jen jméno. Zavřel jsem se a co nejvíce nahlas vykřikl: JO! Zbytek dne se nic zajímavého nestalo. Jen jsem se procházel a občas výdával Dariuse nebo toho kluka z Nebelvíru. Okolí Londýna je moc pěkné, i když horám v Japonsku se to nevyrovná. Na zítra mám naplánované prozkoumat všechno co mi bude jen přístupno. A takhle končí školní rok v Bradavicích, ale začíná léto.

Snídaně


Shinji 1994-1995
Přidal Shinji Riku ve 23.3.2014 0:00:00
Kategorie: Rok 1994/19951. ročník

VI. Zápis - Zkoušky


A pak to začalo. Zkoušky. Zkoušky, na které jsem se ani trochu neučil. V pondělí nás čekaly lektvary. Teorie byla snadná a lehosil, který jsme měli za úkol uvařit jsem zvládl okamžitě. První lektvar se mi ale moc nelíbil, a tak jsem požádal o nové přísady a uvařil mnohem lepší. Po lektvarech jsem si ještě chvíli povídal s Richardem, který byl nešťastný z jeho rodiny a spoustu dalších věcí. Jeho emocím nějak nerozumím a zřejmě v nejbližší budoucnosti ani nebudu.

Druhý den, v úterý mě čekala zkouška z Astronomie. Astronomii, jsem nikdy neměl moc v oblibě, natož aby se mi na ni chtělo učit. Některé otázky byly jednoduché a srozumitelné, ale našli se tam i naprosto retardované (toto slovo jsem našel v jedné knížce, ale nevím jestli je úplně spisovně správně) otázky, které mne zaskočily. Měli jsme přeložit nějakou větu, která byla údajně v marťanském jazyce. Tu jsme se ale nikdy neučili. Nebo je snad tenhle jazyk v Británii běžný? Narazil jsem i na otázku: Za kolik dní oběhne Měsíc kolem Slunce. Pokud jsem to pochopil správně, tak za stejně dní jako Země, jestliže Měsíc kolem Země obíhá. Uvidíme jak tento deprimující předmět dopadne.

Ve středu mě toho čekalo nejvíc. Celý den byl naplněný zkouškami. Hned první hodinu nás čekala teoretická zkouška z obrany proti černé magii. Nic těžkého tam nebylo, ale po odevzdání jsem měl pocit, že jsem toho mohl napsat víc. Těšil jsem se na praktickou část zkoušky, ale když jsem scházel dolů po schodech, profesor rozhlasem oznámil, že se konat nebude. Později jsem zjistil, že se praktická náhradní zkouška bude konat, ale až po večeři, protože došlo k nedorozumění. Po hodině volna, během které jsem si zopakoval kouzla na formule, se konala zkouška z létání. Létání bylo primitivní, ovšem jedna otázka mi přišla naprosto zbytečná a stupidní. Doufám, že jsem všem otázkám dobře porozuměl. Následovala teoretická zkouška z formulí, která byla snadná a rychlá. Orwell na začátku hodiny seřvala pár studentů, kteří neměli uniformu. Uniformu jsem za celý školní rok ani nevytáhl, ale zkoušky mne k tomu donutily. Musím vypadat strašně, ale spoustu jiných spolužáků ji nosí taky. Vlastně jsem si ji oblékl jen kvůli Orwellce, protože to dala jasně najevo při poslední hodině formulí. Praktická zkouška z formulí probíhala tak, že si profesorka volala studenty po dvou do učebny. Byl jsem s nějakým klukem z Mrzimoru. Kouzla jsem podle mne zvládl perfektně, jen jsem napoprvé nedokázal zaměřit modré jiskry, protože jsem stál na špatném místě, odkud nebyly pořádně vidět. Navíc se mi panák začal třást o něco později. Večer jsem dorazil na náhradní praktickou zkoušku z OPČM. Stoupl jsem si do docela dlouhé řady a čekal. Předemnou byla Rosie, které se kouzla vůbec nedařily. Tohle mě vážně překvapilo... Při souboji je ovládala dokonale. Já ale naštěstí všechny kouzla zvládl napoprvé a jejich účinek byl zdařilý. Ten den, jsem si taky povídal s Rosie. Zjistil jsem, že je spíš samotář, ráda leze po stromech, pozoruje hvězdy a zpívá.

Čtvrtek se stal důležitý pouze jednou zkouškou, kterou byly Dějiny. Konaly se hned první hodinu, a tak jsem si musel přivstat. Dějiny byly celé jen o teorii a na tu se já ani nepodíval. Test mi ale připadal snadný, tak uvidíme jak to dopadne. Po zkoušce jsem se vrátil na pokoj a hledal spoustu ztracených věcí v truhle. Po chvilce hledání a nevnímání okolí, jsem si poskládal pár věcí a otočil se, s tím, že se půjdu projít po hradě. Když jsem se ale rozhlédl, zahlédl jsem Dariuse, který stál v mém pokoji jako duch. Je vážně dobrý! Kořeny mojí rodiny se táhnou až do dávné doby, kdy v naší rodině byli kouzelničtí nájemní vrazi. Dnes už se samozřejmě nevraždí, ale vzpomínku a původní vznik naší rodiny si neustále připomínáme. Bráška mne učil, jak zbystřit svoje smysly a vždy si povšimnou špeha nebo někoho kdo se skrývá. Ale Darius... Byl jako neviditelný. Může za to snad zastírák? To bych ho přece alespoň slyšel. Měl bych si dávat větší pozor, člověk nikdy neví kdo mu může stát za zády a mířit na něj hůlkou. Ještě toho dne mi Darius vykládal o kouzlech a ukazoval jak vypadají. Ví toho o elementech docela hodně. Opravdu zvláštní člověk... Připomíná mi jakoby někoho z rodiny.
Přidal Shinji Riku ve 21.3.2014 0:00:00
Kategorie: Rok 1994/19951. ročník

V. Zápis - Zvláštní vzpomínky

Další zápis. Je čtvrtek a já čekám na lektvary, které pravděpodobně ani nebudou. V pondělí bylo OPČM, kde jako vždy nebyl Hamish, ale profesor Redhorn. Ten nám prozradil nové kouzlo a pak už jen vyvolával studenty a rozdával body. Zavřel se v učebně s Richardem, který má něco s nohou. Chvilku jsem tam na Richarda čekal, ale nakonec jsem šel na kolej spát. V úterý jsem byl jen na pokoji, protože přeměny odpadly. Příští týden už jsou zkoušky a já ani nepomyslel na to, že bych se učil. Neměl bych to tak podceňovat. Ve středu jsem se šel podívat na Dějiny, kde nám profesor vždy nechá tabuli na opsání, ale tentokrát tam žádná nebyla. Když jsem odcházel, zastavil mne nějaký kluk z Nebelvíru a chtěl výpisky z astronomie. Řekl jsem mu, že si je nepíšu, protože nejsem žádný mudla (znovu zdůrazňuji, že astronomii považuji za mudlovský předmět). Až teď si uvědomuji co jsem to vlastně řekl a jak to mohlo vyznít. Byl jsem na něj docela nepříjemný, ale zaskočilo mě, že mi říká Shinji, a to jsem se mu ani nepředstavil. I když jsem doufal, že létání nebude, další hodinu jsme hráli famfrpál. Hrálo se, ale jen na střelce a brankáře a já se nabídl jako brankář. Nechytil jsem ale ani jeden gól, protože se našim soupeřům nepodařilo vystřelit do brány. Náš tým tedy vyhrál. Po skončení našeho utkání jsem sledoval zápas jiných studentů. Rosie byla opravdu dobrá střelkyně. Mne tento sport ale nijak nezaujal. Ptal jsem se Richarda na tu jeho nohu, ten ale rychle změnil téma a začal mi lichotit... Bože, to je tak deprimující. Na formulích jsme dobrali poslední teorii a naučili se dvě kouzla. Zbytek dne mi Darius ukazoval tajné chodby, které ještě neznám. Napadlo mne podívat se před lektvary. Čekalo tam hromady Nebelvíráků a mrzimorských, mezi nimiž jsem viděl i Rosie a Richarda. Moc do řeči jim se mnou nebylo. Po chvilce přišel Alert a omlouval se za zpoždění. Na hodině jsem uvařil bolesal, lehosil a krkoléč. Moc spokojený jsem nebyl... Bolesal ohodnotil jako výborný, ale krkoléč jako nad očekávání. Lehosil byl něco mezi V a N. Tímto končí čtvrtek.


V pátek nám odpadla hodina astronomie. Měli jsme brát Mars. Zajímalo by mě jak to bude probíhat u zkoušek, když nám chybí jedna poměrně důležitá planeta. Kromě toho se ale v pátek ani v sobotu nestalo nic důležitého. Z neděle si toho moc nepamatuju. Nechápu co mělo moje chování znamenat, ale pro jistotu si sem tyto zbývající vzpomínky zapíšu. Bylo to v umývárně. Jako vždy jsem se šel umýt a vyprat si oblečení. Držel jsem v ruce hůlku, kterou jsem čistil oblečení, ale najednou mě jen tak napadlo s ní ledabyle mávnout. Nechápu proč jsem to udělal, ale najednou začala z umyvadel tryskat voda po proudech a pak jsem upadl do bezvědomí. Ležel jsem na mokré podlaze a držel v ruce hůlku. Vstal jsem a vyšel z koupelny. Potkal jsem Richarda a chvilku si s ním povídal. Prošla kolem nás nějaká holka z Nebelvíru. Pamatuju si ji jako úplně blbou. Richard říkal, že je to jeho kamarádka, když jsem jen tak plácl, že se chová divně. Richard prý kamarádům pomůže, když bude moci. Richard byl vždycky nervózní kluk, kterého zajímaly moje popisy draků a neustále se bál, že je špatný kouzelník. Něco jako Rosie na začátku roku, jen v mužském provedení. Rosie je teď ale úplně jiná. Je mnohem více sebevědomá a kouzlit umí doopravdy dobře. Nikdy bych do ní neřekl, že je to mudlovský šmejd potomek mudlů. Ale zpátky k Richardovi. Řekl něco o tom, že jsem jeho kamarád. Co to sakra znamená? Vždycky ho pozdravím a popovídám si s ním, ale nikdy bych si nemyslel, že mne někdo může brát jako kamaráda. Cítil jsem v sobě smíšené pocity. A potom přešla řeč na kouzla, kde opět zdůraznil, že jsem moc dobrý kouzelník. Ty jeho lichotky jsem nikdy neměl rád, a tak mě nenapadlo jiné slovo než nezdvořilé "Sklapni". Ohnivý nápis uměl mnohem lépe než já a vsadím se, že by se mu určitě podařilo mne alespoň jednou odzbrojit. Richard je a určitě ještě bude dobrý kouzelník, jen by mu možná prospělo více si věřit. Kdyby byl ale příliš sebevědomý, neskončil by v Mrzimoru, ale ve Zmijozelu, že ano? Na nic dalšího v neděli si nevzpomínám.

Přidal Shinji Riku ve 20.3.2014 0:00:00
Kategorie: Rok 1994/19951. ročník

IV. Zápis - Souboj

Já se na to všechno můžu... Měl jsem napsaných několik stránek popisující pátek a sobotu a vyleji si na to inkoust! Ne! Znova už to psát nebudu. Vlastně to není ani tolik důležité. Jde tu jen o události se Styxem a Gianem, kteří se rozhodli udělat si z ostatních idioty. Buď se do sebe navzájem doopravdy zamilovali nebo jen to jen divadlo. Rosie z toho byla špatná a já se jí pokoušel zvednout náladu. Pak už jen běhání po večerce po hradě a setkání se Styxem na zmijozelské koleji... Pravděpodobně byli všichni opilí... Tím to končí.

Následuje normální život v Bradavicích. Většinou nudný, ale občas se stane pár věcí. Dostal jsem dopis s pozvánkou domů. Pořád jsem se nedokázal smířit s mrtvou matkou a tak se mi domů ani jet nechtělo. Svěřil jsem se Rosie... připadal jsem si tak trapně. Nakonec jsem domů jel a nebylo to ani tak hrozné. Náš dům byl opravený a zahrada jen kvetla. Všichni byli šťastní a docela rychle se vzpamatovali ze smrti blízkých. Jen mě štve, že jsem si zapomněl vzít zásobu knih... Teď nebudu mít co číst. Asi si od někoho budu muset něco půjčit. Zrovna sedím ve vlaku a jedu do Bradavic.

Je neděle půl jedné. Před chvilkou jsem přišel ze soubojového klubu a trénuju si kouzla. Hned jak tohle dopíšu, půjdu na oběd. Soubojový klub byl strašný. Ze začátku jsem jen seděl vedle Rose a pozoroval souboje. Dariuse porazila nějaká Rosiina kamarádka, což mne doopravdy překvapilo. Potom ale Redhorn řekl naše jména a zeptal se, jestli se cítíme na souboj. Připadal jsem si strašně trapně. Štítové i odzbrojovací kouzlo jsem dokonale ovládal, ale necítil jsem se na souboj s dívkou. S ženami se přece nebojuje! Rosie to ale vzala s humorem a přemluvila mne. V prvním kole mě odzbrojila, ale porušila pravidlo, na které nás nikdo neupozornil. Po porážce jsem se vzpamatoval a vyhrál souboj. Skončilo to 2 body pro mě a 1 pro Rosie. Omluvil jsem se jí, ale jí očividně porážka vůbec nevadila. Prý je dokonce ráda, že mě dokázala porazit jednou. Je vážně divné bojovat proti slečně, navíc ještě kamarádce.
Přidal Shinji Riku ve 13.3.2014 0:00:00
Kategorie: Rok 1994/19951. ročník