První den ve škole
Konec prázdnin. V hlavě už všem zní bublání lektvarů a školní zvonění. I když občas slýchávám, jakej to je vopruz, já se na svůj první rok v Bradavicích těším. Teď začíná moje cesta kouzelníka, já to dotáhnu daleko...
Ráno bylo zataženo, což jen prohlubovalo mojí nervozitu. Málem jsem si okousal nehty až do masa. "Kam mě zařadí? Budu úspěšný? Co spolužáci?". Takové otázky se mi honily hlavou každou setinu sekundy.
Když jsem vstal, hned jsem se vrhl na balení. S kufrem jsem se tedy odebral do Děravého kotle, kde byla hlava na hlavě. Naprosto vydýchaný vzduch, hrůůůůza. Jen jsem si sedl a čekal, co se bude dít. Vyrazili jsme tedy na nádraží King's Cross, kde jsem potkal Beu, Dai a Carimelle. Aspoň jsme se během cesty trochu nasmáli a já nemyslel pořád jen na mojí trému a stres.
Konečně jsme dorazili do Prasinek. Holky mě strašily, že prváci vždycky jezděj do Bradavic lodí. Mezitím, co jsem si připravoval sáčky na zvracení, průvodčí naštěstí oznámil, že se přesuneme letaxem. Pár vteřin poté jsem už stál ve Vstupní síni. Byl to úžasný pocit. Opravdu sem patřím, jsem opravdu kouzelník. Nějaký poměrně postarší profesor nás odvedl do Velké síně. To byla teprve nádhera. SEBASTIAN KINGSTON! A je to tu, jdu k ošoupanému, starému kouzelnickému klobouku, který rozhodne o tom, jakým směrem se bude můj život odebírat. Havraspár! Vykřikl Moudrý klobouk po nepříliš krátkém přemýšlení. Nedivím se mu. Přelouskat ten guláš, co mám v hlavě je nadlidský výkon.
A konečně hostina. Jídlo bylo naprosto skvostné. Doteď mě mrzí, že jsem neměl větší hlad. Po hostině mě nějaká starší holka z Havraspáru odvedla na kolej. Tam už stál hlouček studentů Havraspáru. Stáli jsme tam nejméně 15 minut, protože nikdo nebyl schopný odhalit správnou odpověď na hádanku, kterou nám pokládá havraspárské klepadlo. Ostatně to mi zabírá nějaký čas pokaždé, když se snažím jít na kolej.
Teď na kutě. Byl to náročný den. Jdu se vyspat, ať mám co nejvíc sil se stát mocným kouzelníkem. Pa. :-)