ŽvB deníky

Lektvarový klub (sklad), noční toulky

Tak, dnes jsem se rozhodl, že zase přišpěju do deníku pár vět. Ikdyž se nic zvláštního nestalo, ale stejně to sem musím napsat. Jedná se o klub lektvarů a jeho sklad.

Už minulý rok jsem byl rozhodnutý, že se chci starat o sklad přísad, ale bohužel jsem zaspal na první setkání lektvarového klubu a funkci dostal někdo jiný. Snažil jsem se domluvit se Mangovou, ale ta jede jak zaseknutá deska a není s ní mluva. Nechal jsem to být s tím, že příští rok to určitě vyjde. Už od začátku školního roku jsem se angažoval Alertovi, při lektvarech dával pozor, lektvary vařil na 100% ( vždy za V) neustále naznačoval, že bych tu práci chtěl dělat, ale zřejmě to nestačilo. Před chvilkou jsem se dozvěděl, že klíč od skladu dostal nějaký prvák, který je na hradě pár dní a bude spravovat sklad. Docela mě to zaskočilo, Alert mi to ještě neřekl oficiálně, ani Kath se nějak nevyjádřila, zřejmě mě nesnáš.

Hned jsem tedy běžel dolu do skladu si to proklepnout, ukázalo se, že  ten prvák se jmenuje Matthew Pierce, co jsem pochopil, tak příbuzný s Kath. Hmm, potkal jsem ho už před skladem, vařil si tam nějaký lektvar a jen co mě uviděl, jak klepu na dveře, tak hned spustil. Co tam dělam, co chci, proč tu sem. Pozvedl jsem obočí a nejprve si pomyslel, proč se tak zajímá. Řekl jsem mu, co potřebuju a v tom mě to ťuklo, to je on. Odvětil mě, že už je vše vyřízené, otočil se a odešel zpět do učebny. No dobře, tenhle rok asi zase nebudu ve skladu, ani mě to už nepřekvapuje. Šel jsem tedy vařit, abych přišel na jiné myšlenky.

Začal jsem dělat ten driák, který mi dělal problémy, ale když jsem asi naštvaný, tak vařím dobře, jelikož se lektvar povedl. Než jsem se nadál, měl jsem dva lektvary hotové a co dál, další jsem si rozdělávat už nechtěl, bylo pár minut před večerkou. Začal jsem si tedy číst a sepisovat si, co si zítra musím koupit u slečny Senter za semínka. Najednou mě něco vyrušilo a já se podíval před vchod, stál tam právě Matthew, bylo něco před půlnocí, tak jsem se trochu divil, co tam dělá. Podíval se na mě a řekl, že už je čas jíst spát. Co to, prvák mi bude rozkazovat, to ne. Dělá, že je tam pánem a on nic nemusí. Zamířil po chvilce zpět do skladu, byla tam s ním Kath. Bylo už pozdě, sotva jsem bez ohně viděl na zápisky. Najednou mě něco klovlo do nohy, Sewav se vrátil. Vzal jsem si ho na rameno a zamířil přes chodby zpět na kolej. Nikoho jsem nepotkal, ani mě to nepřekvapuje. Na koleji jsem akorát nakrmi Sewava, trochu uklidil a šel se ještě podívat do spolky. Už tam seděl Matthew a Kath a mlčky seděli a koukali do prázdna. Šel jsem je jenom pozdravit a pak hned spát. Nějak mi nesedl, asi si nemáme co říct, já se angažovat nebudu.

P.S. Když nad tím tak přemýšlím, stává se ze mě pomalu Alert...

První den, zmatek, prváci, bratr, noční toulání, Wood?

Tak, znovu jsem se rozhodnul, že do deníku už musím zase napsat pár stránek a kdy jindy, než zase při návratu do Bradavic. Letos ovšem s jistou změnou. Můj bratr právě nastupuje do 1. ročníku.

Ten den nastal a hurá znovu do školy, byl jsem nadšený a nemohl se dočkat kamarádů, o kterých jsem celé léto neslyšel. Adama jsem potkal až ve škole, na nádraží jsem ho neviděl, bratr se mě držel jako klíště a tak jsem se rozhodl, že si ho najdu až ve škole. Bratr, Charles se jmenuje mimochodem, se ode mě nechtěl ani hnout, docela se bál, měl trému a já jsem mu asi taky nepřidal tím, že jsem mu řekl, že při zařazování bude muset složit "krvavou" přísahu a celý týden bude muset spát venku v lese. Skočil mi na to, ale Charles byl odhodlaný do školy nastoupit, tak už si na Příčné ulici chtěl koupit spacák.

Odjeli jsme tedy do školy, došlo zase roztřídění prváků a zbytku a my se pomocí krbu přenesli do Bradavic a zamířili do Velké síně, kde už byl celý profesorský sbor, i s Alertem. Při pohledu na něj se mi hned objevily vzpomínky na něj a 1. ročník, to zase bude peklo, ale zase lepší než ten minulý profesor, z toho jsem šílel. U stolu už seděl Adam s Daisy a já si sednul naproti nim a začali se chvilku povídat. Za krátkou dobu už tu byli prváci, první várka a hned Charles, ten se narve všude, všude musí být jako první. Držel jsem mu palce, aby ho klobouk poslal do Havraspáru, jako celou naší rodinu před ním. Stalo se tak a klobouk se pomau ani nedotknul Charlesovo hlavy a už vykřikl: "Havraspár!" Charles hned seskočil ze židle a rozběhl se ke mě, přisedl si a začal říkat, jak se mu ulevilo a jak se těší, až se něco naučí. Po roztřídění studentů se konala hostina a já se rozhodl, že se půjdu uklidit trošku pokoj, než tam vemu Charlese. Ukázal jsem kolej, jak se do ní dostat a v podstatě celou naší kolej. Na chvilku jsme si sedli do společný a čekali, až se objeví některý z profesorů. Nejdříve přišla primustka Katehrina Star a za ní várka prváků, pak přišel Jacob a začal rozdělovat lidi na pokoje. Charlese dal ke mě a Adamovi, Mills má pořád u nás truhlu a minulý rok jsem ho viděl tak dvakrát. No nic, vybalil jsem si kufr a šel spát.

Další den bylo nádherně, prošel jsem se po škole a pozdravil se s pár lidma, třeba s Alicí, už na mě není nahněvaná kvůli tomu Woodovi, když si vzpomenu na ty naše události, co se děly minulý rok, chce se mi smát. Zatím jsem ho neviděl, asi mu budu muset zase obarvit vlasy, aby byla nějaká sranda, nevím proč, ale docela mě baví si z něj dělat srandu. Ale zpět, prošel jsem se po škole a pak šel trénovat kouzla, abych si mohl bezproblémově doplnit některé zkoušky, které jsem neměl. Trénoval jsem prakticky celý den. Až na večer jsem slyšel ze spolky hrozný randál, prváci, no jo, to jsem si mohl myslet, první den a už dělají bordel, nevím kde vzali kouzla a už tam byl jeden, který dělal štítové kouzlo a hlásal se před holkama, jaký je borec, znovu mi připomněl Wooda. Nechal jsem je být, pokud nám kvůli nim strhnou body, pak až to asi budu nějak řešit.

V noci jsem se vydal na noční trip po škole, tyhle časy mi chyběly. Pár minut po večerce jsem vyběhnul z koleje a zamířil přes tajné chodby do sklepa, kde jsem narazil na Alerta, hmm, na někoho tam řval před kolejí Zmijozelu, schoval jsem se rohem a poslouchal. Moc jsem toho neslyšel, někoho tam dával kázaní, že nemá chodit po večerce z koleje, trochu jsem se pousmál. Úsměv mi ale brzo zmizel, když jsem viděl, jak se Alert blíží přímo ke mě, vzal jsem nohy na ramena a utíkal pryč, naštěstí mě neviděl a šel zřejmě do spolky, tam musím být. Znovu jsem použil své zkratky a běžel do spolky, kde Alert nebyl a byl tam hlouček lidí, tři nebo čtyři, chtěl jsem vědět o čem se baví, tak jsem se snažil přiblížit. Bohužel jsem zakopl o nějaký kyblík a ztropil rámus. Hlouček se otočil mojím směrem a já se otočil a padal pryč.
Podíval jsem se dál ještě do učeby lektvarů, tedy do té druhé, kde probíhal kroužek a pak už vyrazil na kolej, kde nikdo už nebyl, bylo už něco po půlnoci a tak jsem zamířil do postele. První den a už byl supr, nemohu se dočkat, co bude dál.

Roger, Wood, Alice, aneb bláznivý školní den.

Tento den byl tedy hodně bláznivý, střelený bych spíše řekl. A to ještě ráno nic nenasvědčovalo, že se má něco stát a co Strawberry nechtěla, stalo se. Celé to asi začalo na hodině lektvarů. Profesor Thorinson nám opět zadal pouze jeden lektvar a na konci první hodiny nás vyhnal ven, s dotazem, jestli mohu zůstat a procvičit si další lektvar, na to pouze zařval "Nashle!", neměl jsem chuť se hádat, tak jsem se mu radši ztratil z dohledu.

Hned jsem tedy zamířil ke slečně Strawberry, vedoucí naší koleje, je ochotná, hodná, čekal jsem tedy, že mi pomůže. Ale, nepomohla "směje se". S dotazem, jestli by se nemohla poptat Thorinsona, aby se trochu uklidnil a dopřál mi možnost strávit obě hodiny v učebně, mi odpověděla pouze, že s ním promluví, pochybuji, že se něco změní.

Pak to na hodině přeměn začlo, byl jsem podrážděný a neměl jsem náladu nikomu odpovídat, nebo se s někym bavit. Po příchodu k učebně, kde stál Wood z Mrzimoru a když mě uviděl, začal se pobaveně smát, zřejmě mé pleši, to jsem ještě přehlédl a zamířil do učebny, kde nám opět Thorinson popisoval přeměny barvy vlasů na modrou a červenou. Modrá mi nešla, zatímco červenou se mi nakonec podařilo vykouzlit a kde si vybít vztek, než právě na Woodovi. Když Thorinson otevřel dveře a požádal nás o odchod, rychle jsem vytasil hůlku a obarvil Woodovi vlasy na červeno. Hned jsem mu to taky dal vědět a začal se smát. Špatně to nesl a vytáhnul hůlku a snažil se na mě použít omračujcí kouzlo, ještě že jsem trénoval šťítové kouzlo, jeho nezkušená ruka mým štítem neprošla, ani se nebudu zmiňovat, co jsem mu provedl na školních pozemcích. Když toho nechal a rozhodl se odejít, moje cest vedla do Vstupní síně, kde , jak jsem doufal, najdu Adama, nebo Kath, aby mi pomohli. Nikdy ale nikdo, bylo stejně už čas oběda, tak jsem vyrazil na oběd. Po obědě opět do vstupní síně, kde už čekal Wood s vytaženou hůlkou. Zachoval jsem klid a v klidu si ho nevšímal a stoupnul si ke schodům a čekal, co se stane. Wood jak mě uviděl, vydal se ke mě. Nic neřekl a opět omračovací kouzlo, před prefektem jeho koleje. Opět se netrefil a poté co spatřil prefekta, vzal nohy na ramena a já se pobaveně díval, jak mizí ve dveřích do sklepení. Po pár minutách se vrátil a opět zamířil ke mě. Opravdu už jsem neměl náladu nic řešit, tak se strhla hádka, velká atrakce pro celou školu. Pár názorů jsme si vyměnili a on na mě seslal omračovací kouzlo, jen tak, ve Vstupní síni. Nečekal jsem to a upadl. Ani jsem neměl hůlku v ruce. Útočit na neozbrojeného je zbabělost, takže Wood u mě skončil jako zbabělec, co se neumí postavit tváří v tvář. V tom se přiřítil Roger a když viděl, že Wood na mě kouzlil, když jsem neměl hůlku, zareagoval tak, že Wooda odzbrojil a schoval mu hůlku. Kouzlení si taky všimla Alice, a když jí došlo, že by kvůli Woodovi mohla ztratit její kolej body, zakročila. Pro mě uctihodně, pro jiné, mno, necham na vás, přiběhla k Woodovi a udeřila ho pěstí do nosu. Wood se skácel a upadl. V tu chvíli mi bylo strašně do smíchu, ale nedával jsem to najevo. Když se Wood zvedl, seřval Alici a Rogera, potom mě a vyhrožoval, že mě a Rogera udá, to, že ho Alice praštila, ho asi moc netrápilo. To už Roger nevydržel a začal se hlasitě smát, já se raději otočil a zasmál se potichu, nechtěl jsem si to u Alice podělat. Alice přišla k Rogerovi a vyzvala ho na souboj, to Roger přijal a my se všichni vydali do místnosti u ošetřovny.
Po cestě se nasbíralo publikum, nějací dva prváci, jeden z nich byl Thomas od nás z koleje a pak nějaká holka, snad z Mrzimoru, nevim. V místnosti už se vše uklidnilo, nevím proč za Alici nakonec šel bojovat Wood, asi je to pár, nevim, a vše bylo připraveno k souboji.



Co se ale nestalo, na Rogera někdo použil kouzlo, které dává člověku pásku přes oči a nejde sundat jinak, než kouzlem. Kdo by to mohl být, nikdo z nás ho přeci nezvládne, musel tam být někdo další v neviditelnosti. S Alicí jsme se dohodli, že zajde pro někoho z profesorů a ten by mohl pomoci. V duchu jsem se modlil ať je kdokoliv, jen né Strawberry, jelikož ten den už bylo dost podrážděná. Chvilku se nic nedělo, Wood se naparoval, jak vyhraje a pak konečně zmkl. Pár minut před večerkou se přihnala Alice a za paty měla právě slečnu Strawberry, "To je zlej sen", řekl jsem si.

Naštěstí to dopadlo lépe, než jsem doufal, slečna Strawberry to moc neřešila, sundala Rogerovi pásku a poslala nás na kolej, Wood už neměl dost odvahy, aby se souboj odehrál po večerce na střeše, tak se všichni rozutekli na koleje. Když už jsem si myslel, že bude klid, nestalo se tak. Jak jsem zjsitil, Roger má temnou minulost na koleji a snad nikdo ho moc nemusí, asi nejvíce Theodor. Po chvilce klidu ve společenské se objevil právě Theodor a začal cirkus. Začali se s Rogerem hádat, začali na sebe kouzlit a lítat po koleji jako smyslu zbavení. Theodor Rogera parkrát odzbrojil, obehnal kolem něj zeď, uzavřel vchod na pokoje, do toho Kath furt zkoušela vysušovací kouzlok, Thomas mlčky přihlížel a já stál opodál a nestačil se divit.

Když konečně vše utichlo a všichni kromě mě a Rogera, nezůstal ve společenské nikdo. Roger tiše seděl na židli u stolu a já si kousek stranou zkoušel kouzlo na vytvoření vody, furt hnusná a špinavá "mračí se".Po chvilce se Roger ozval, že se nemůže zvednout ze židle a bolí ho noha. Bože, dejte mi chvilku klidu. Nakonec mě ale ukecal, abych vyrazil po večerce sehant pomoc. Za kym ale jít, zkoušel jsem profesorku Mangovou, ta už ale asi spala a nikdo mi neotevřel. Zamířil jsem tedy pro pomoc na ošetřovnu. To byla asi chyba. Zaklepal jsem na dveře a vyběhla na mě madam Pompferová, mračíčí se ve tváři a nevypadala, že má zrovna náladu takhle pozdě něco dělat. Za ní jsem zahlédl slečnu Hitory s velkým bříškem, nejspíš bude těhotná. S madam Pompferovou jsme zamířili na kolej.

Po chvilce už jsme stáli u vchodu na kolej. Ve společenské místnosti, kde furt seděl Roger a zténal. Ukázalo se však, že Roger nemá nci s nohou, jen na něj někdo seslal další zaklínadlo a přikoval ho k židly. Já dostat zprdunk, že jsem lítal venku po večerce a Roger? Poděkoval a zmizel na pokoj. Příště už se na něj vykašlu a budu si hledět svého, přátelství s ním mi asi moc neprospěje.