Podzim 1996 - první chvíle v Bradavicích
Bradavice jsou úžasné místo. Plno tajných chodeb, svíček a strop ve Velké síni vypadá vždy jako počasí, které je zrovna venku. Moudrý klobouk mě zařadil do koleje Nebelvír. Jsem si jistá, že v ní byli i rodiče. Klobouk se nemohl rozhodnout, jestli mě má dát do Nebelvíru, či do Zmijozelu. Nechtěla jsem do Zmijozelu. On to zřejmě věděl.
,,Zmijozel by ti pomohl na cestě k velikosti.' šeptal mi. ,,Jsi si jistá, že tam nechceš? Hlavu na to máš, může s tebe být velká čarodějka.'
Byla jsem si jistá. Zmijozel jsem nechtěla. Tak jsem "rudá". Jsem na to pyšná. Jsem na pokoji s Jade, kterou jsem poznala už v Děravém kotli. Na pokoji v Kotli jsem byla taky s Ellie. Ta je ze Zmijozelu. Ale já a Zmijozel... No nevím. Ale Ellie je hodná. Ale zase mi přijde moc namyšlená a moc pyšná na svoji čistokrevnost. Na tom ale nezáleží.
Stačila jsem se ztratit, byla jsem i u Jezera. S Jacobem jsme prozkoumali i pár tajných chodeb.
Dnes sněžilo. Už?