ŽvB deníky

Naštvání, strach a krev...

Milý deníčku,


Tak jsem měla pravdu. Ráno jsem se vzbudila a vypadalo to docela na hezký den. Šla jsem se najíst do Velké Síně a ve vstupce nebyl ani prefekt, fakt krásné ráno. Jenže vše opět začalo po snídani. V rozhlase se vyvolávalo moje jméno a můžeš hádat kdo, ano přesně tak byla to Sayka, že se mám ihned za ní doplazit na ošetřovnu. Hrozně se mi tam nechtělo a tak jsem šla, co nejpomaleji to šlo, protože jsem moc dobře věděla, kvůli čemu to je a kdo za to může, že tam musím jít. Pro mé štěstí mi Sayka uvěřila a tak asi po deseti minutách jsem mohla z ošetřovny odejít. Bohužel jsem ve vstupce narazila na Rosie a byla jsem opravdu naštvaná a tak jsem na ní zařvala, ať se mi už do zdraví nestará, že si ho ohlídám sama a pak jsem odešla. Zbytek dne jsem chodila po hradě a pozemcích a hledala Rosie, protože mi chvíli po tom incidentu došlo, že to nebylo hezké a chtěla jsem se jí omluvit. Jenže jsem ji vůbec nemohla najít až na večeři, kde jsem se jí omluvila a teď je to mezi námi zase v rámci mezí v pohodě.

 

Po večeři jsem si chtěla jít lehnout, jenže na spolce byl Richie a tak jsem si s ním povídala a také si kvůli mně vypůjčil lopatku. Tak jsem si zaběhla pro květináč, co jsem sehnala od Petera a vydloubla to uschlé kvítko, co tam bylo. Ihned jsem tam chtěla zasadit to semínko, co jsem od Richarda dostala, jenže to nešlo, asi nepotřebuje květináč, takže ho mám úplně naprd. Pak jsme si už jen povídali a cvičili kouzla až do pozdních hodin, než se neobjevil Devon na koleji. Bohužel k mé smůle, i když je strašně hodný a mám ho ráda, je to pořád prefekt. Samozřejmě jsem se hned rozklepala, i když byl u druhého stolu a Richard to chvíli nechápal a tak jsem mu vykoktala, co se to se mnou děje. Pak už se to seběhlo tak rychle, že je to až hrozné. Celá rozklepaná jsem vstala, abych přiložila do krbu, jenže jak jsem se vracela, upadla jsem a hlavou jsem se bouchla o lavici. Z hlavy mi tekla krev a já jsem omdlela. Podle toho, co jsem se pak dozvěděla tak mě Devon nesl na ošetřovnu, kde jsem se pak pomocí Sayky probudila. No, teď nevím, jestli být ráda nebo ne, ale spíše bych měla mít ráda, protože představa, že se mu probudím v náručí, jak mě nese na ošetřovnu…no asi bych opět omdlela…Sayka mě kupodivu jen uklidňovala a dala mi lektvar na to krvácení, jenže pak zasadila ostrou ránu – Budu muset na terapie s prefekty!!! No…to bude zase něco, já a prefekt v místnosti, radši si nepřeji vědět, kolik lektvarů a kouzel na mě Sayka vyplýtvá, ale stejně mi nic jiného nezbylo, alespoň ze začátku prý dostanu někoho hodného, takže nejspíš Devona. Docela mě to překvapilo, ale pustila mě na kolej. Na ošetřovně jsem se vystřídala s Aliou, která taky omdlela a vydala se pryč. Na chodbě stál ještě Danny s Kath, kteří Aliu doprovázeli. Chvíli jsem se s Dannym bavila, ale bylo to po té dlouhé době strašně fajn. Oba jsme si řekli, co nás trápí a pak mě chvíli i utěšoval. Na kolej jsem došla dost pozdě, ale byla vzhůru až do rána, protože mi Sayka i řekla, ať zkusím hned neusnout…

Přidal Alice von Thean ve 7.3.2014 0:00:00
Kategorie: 1. ročník
;