ŽvB deníky

Zápis #21 - Školní brigáda podruhé

27.5.2006
Bradavice, Společenská místnost Havraspáru

Milý deníčku,
pár dní zpátky se ve vstupní síni objevila tabule, na které stálo, že se bude konat další školní brigáda. Tentokrát dvoudenní. A na rozdíl od té první, na které jsem byla, se tato brigáda měla uskutečnit na školních pozemcích. Takže žádná smradlavá místnost plná bordelu, ale pěkně práce venku na čerstvém vzduchu. Jasně, že jsem měla v plánu jít.

Protože ale brigáda měla začít až odpoledne, vydala jsem se do klubu lektvarů a uvařila si pár lektvarů - lehosil, nekašlivec a teplolaď. Samozřejmě, že tentokrát se mi teplolaď povedl, měl přesně tu rudou barvu, o které mi říkala profesorka Mang. Doufám, že teplolaď nebude na zkoušce. Je to asi jediný lektvar, kterým si prostě nejsem jistá. Jednou se mi povede, po druhé zase ne. A taky hodně záleží na tom, kde ho vařím. Protože v klubu jsem dělala přesně to samé, co posledně na hodině a výsledek byl jiný.

V poledne jsem si oblékla své pracovní kalhoty s kostlivcem, a vydala se na místo setkání. Byla jsem hrozně zvědavá, co budeme dělat. Těsně za mnou šel i Carter, a protože jsme měli ještě dost času, prošli jsme se po pozemcích. Pak se objevila vládkyně moří Leia, která tuhle brigádu uspořádala. Potom dorazil i zbytek brigádníků. Leia nám řekla, že budeme tahat kameny, co se všude možně válí a shromaždovat je na místech k tomu určených. Měla jen pár podmínek. Nemáme lézt do lesa, netahat se s kameny, které na nás budou moc těžké a nezapomínat jíst a pít. Pak jsme se všichni pustili do práce.

Na nošení kamenů není nic zajímavého, prostě jsem vzala kámen, odnesla ho a hodila ho na hromadu. Za zmínku možná stojí jen to, že Iz byla trochu nešikovná a jeden kámen si hodila na nohu. Chvíli pak trochu nadávala a kulhala, po chvilce ale chodila normálně, takže asi nic moc vážného to nebylo. Přesunu se tedy ke chvíli, kdy jsme šli na svačinu. Leia se zmínila o tom, že tam máme připravený k pití ležák a colu. Ležák se pokoušel objednat Carter na narozeniny Iz, prý je ale povolený až od 15. Takže jsem byla překvapená, že nám ho dali na brigádu. Zvlášť když většina z nás byla z prváku. Navíc, nálevky nebyly označené (nebo jsem si toho aspoň nevšimla), takže jsem si nalila ležák. Chutnal trochu zvláštně, ale nebyl špatný. Jenže pak byl nešikovný zase Carter a tím ležákem mě polil. Takže ze mě byl cítit pomalu až do večera. Ještě že jsme byli venku.

U stolu s občerstvením také stála zmijozelská skupinka. Neustále si tam něco šeptali, a dívali se naším směrem. Nejspíš zase něco chystali. Když jsme se s Iz a Carterem vydali znovu pracovat, zavolali si Cartera k sobě, a my s Iz jsme pokračovali dál až k útesu. Tam jsme dál pokračovali v odklízení kamenů. Najednou ale z lesa vyběhla rozkošná veverka a sledovala mě. Já jsem opatrně položila kámen, který jsem zrovna nesla, na zem a pomalu si přidřepla. Po chvilce se veverka opatrně začala přibližovat ke mně. Trochu ji ale vyděsila Iz, která zrovna mířila naším směrem. Myslela jsem si, že uteče do lesa, ale asi zvítězila zvědavost, a nikam neutekla. Iz, která k nám opatrně došla, se mě zeptala, jestli u sebe náhodou nemám koláč. Ten už jsem ale opatrně vytahovala. Podala jsem veverce kousek. Ta si ho nejdříve prohlížela, pak ale začala mávat ocáskem, a celý koláč si nacpala do pusy. Deníčku, byla vážně rozkošná. Chtěla jsem si ji odnést na pokoj. Když se postarala o koláč, znovu začala okolo mě čenichat. Bohužel jsem sebou už nic k jídlu neměla. Iz ještě někde našla jablko, to si veverka taky vzala. A vypadalo to, že už se nás vůbec nebojí. Poskakovala okolo nás, a my s Iz vymýšleli způsob, jak ji propašovat na pokoj. Vyděsila se ale, když se k nám přiblížila zmijozelská skupinka. Zatímco Cartera veverka zaujala, a myslím, že jí chtěl taky dát něco k jídlu, ostatní začali házet kameny, což veverku vyděsilo a ona už tentokrát doopravdy utekla zpět do lesa. Škoda.

Iz vypadala fakt vytočeně. Zmijozelské neustále probodávala pohledem, něco si mumla a stála na kraji lesa a vyhlížela veverku. Já jsem na kraji lesa chvilku postávala s ní, tušila jsem ale, že se veverka už neobjeví a tak jsem se pustila zase do práce. Jasně, taky mě mrzelo, že veverka utekla, i tak to ale bylo skvělé zpříjemnění brigády.

S odklízením jsme skončili těsně před večerkou. Vrátili jsme se ke stolu s občerstvením. Já si tentokrát nalila do hrníčku colu, zatímco Iz vesele plnila láhev ležákem. Iz také nabrala pár koláčů, najednou ale Avaline dala pusu Carterovi. Ethan si neodpustil poznámku, že konečně přestali tajit svůj vztah a Iz naštvaně hodila koláč na stůl a utekla. Já i Carter jsme se vydali za ní. Našli jsme ji až kousek od útesu. Neboj se, Deníčku, žádné skákání se nekonalo. Iz seděla na kameni a koukala směrem do lesa. Prý že čeká, jestli se objeví ta veverka. Jasně že lhala. Neustále říká, jak jsou s Carterem jen kamarádi, ale nikdo tomu stejně nevěří. Takže samozřejmě, že ji Avaline naštvala. Chvilku jsme tam s ní ještě seděli a nakonec jsme se všichni tři vydali zpět do hradu.

S Iz jsme pak rychle zamířili do koupelny. Sice už bylo po večerce, ale obě jsme byly pěkně špinavé. Pak jsme si sedly do spolky. Docela se mi zavíraly oči, ožila jsem ale ve chvíli, kdy se Iz a Rose začaly přetahovat o hrníček a láhev máslového ležáku. Rose totiž zjistila, co jsme si to donesly z brigády a najednou si začla hrát na hrozně dospělou a říkala, že to pít nesmíme. Zvláštní, přitom bych čekala, že zrovna Rose si donese ten největší hrníček, co by našla a chtěla nalít.
Můj hrníček zatím zůstal v bezpečí. Když si to ale Rose vyřídila s Iz, zaměřila se právě na ten můj. A následovalo dlouhé přetahování o můj hrníček. Chvíli jsem ho měla v rukou já, chvíli Iz a chvíli Rose. Rose si ho navíc občas přitahovala kouzlem. Nakonec s ním utekla Iz do pokoje. Co jsem ale viděla, v tom hrníčku už moc nezůstalo, většina se vylila. Pak už jsme všechny postupně šly spát.

Dnes jsem dopoledne narazila na Velta. Procvičoval si ve spolce kouzla a snažil se poslat našeho panáka Henryho do bezvědomí. Párkrát se mu to taky povedlo. A pak mi vykládal o kouzle, co ti z nohou udělá želé. A já to samozřejmě chtěla vyzkoušet. Vyskládala jsem okolo sebe polštáře, abych padala do měkkého a pak ho Velt na mě poslal. A nic se nestalo. Zkusil to tedy podruhé a já najednou ležela v polštářích a nohy mě vůbec neposlouchaly. Zvládla jsem se tak akorát posadit, ale na nohy jsem se nedostala. Byl to hrozně zvláštní pocit. A v tu chvíli jsem z toho ještě měla srandu. Velt se pokusil kouzlo zrušit a postavil mě na nohy. Jenže, jen co jsem se pohnula, ležela jsem zase na zemi. Pokusila jsem se znovu zvednout, jenže zase nic. Aspoň jsem se teda posadila a Velt si sedl vedle mě. Bylo na něm vidět, že ho ani nenapadlo, že by to kouzlo nešlo odstranit. Chvilku jsme si povídali, on si taky procvičoval kouzla na zvětšení a zmenšení (to je hrozně praktické kouzlo, nepotřebovala bych potom dva kufry) a je se pořád pokoušela postavit. Stále bez úspěchu. Taky už byl čas oběda a zachvíli jsme měla jít na brigádu. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že dnešek prostě prosedím. Nakonec jsem se na nohy přece jen postavila, i když jsem jim moc nevěřila. Pomalu jsem se vydala do pokoje převléknout, na oběd a pak rovnou na pozemky.

Dneska nás čekaly ty velké kameny. Lucas včera asi něco provedl, protože on měl za úkol posbírat zbytek, co jsme včera přehlédli. A pokud by po něm něco zbylo, nedostal by odměnu. Carter s Rose měli na starost koně. Já a Ethan jsme popadli lopaty a Avaline zase krumpáč. Měli jsme jít napřed a aspoň trochu vykopat ty velké šutry, aby je pak za pomoci koní dostali ven. Já, Ethan a Avaline. Skvělá trojka. Sice jsem měla od Iz, které se po včerejšku na brigádu nechtělo, že mám Avaline hlídat a pokud se mi k tomu naskytne příležitost, tak po ní hodit kámen, já ale čekala, co zase vyvedou. A protože jsem s nima byla sama, čekala jsem, že to provedou mně. A dlouho jsem čekat nemusela. Jen co jsme se zbytku ztratili z dohledu, už mým směrem letěla hlína. Kterou na mě hodil Ethan. Sice jsem se jí vyhnula, oni z toho ale měli srandu. Naštěstí pak už byli v klidu. Avaline vždycky začala krumpáčem okopávat kámen, my s Ethanem jsme pak odhazovali hlínu. A takhle pořád dokola. Pak jsem se koukla na hodinky a zjistila jsem, že už je čas večeře. Navrhla jsem jim tedy, jestli si nechtějí dát pauzu a neskočíme se najíst.

Po jídle jsme se vrátili k práci. Teda, aspoň Avaline a já. Ethan místo toho zamířil do lesa. Ano, Deníčku, do toho lesa, do kterého máme zakázáno chodit. Av se vydala za ním. A já? Přemohla mě zvědavost, a já se vydala za nimi. Částečně mě to tam i trochu lákalo, nejspíš proto, že je to zakázané. Av jsem měla stále na dohled, Ethan se ale někam ztratil. Av na něj volala, já jsem se neustále rozhlížela a najednou Ethan vyskočil a bafnul na Av. Z lesa jsme se vrátili v pořádku, nic nebezpečného ani strašidelného tam nebylo. Tedy až na Ethana. Navíc, jsme byli docela na kraji.

Vrátili jsme se tedy k práci a já nadhodila téma divadlo. Ani jeden z nich se totiž posledně neukázal. Ethan prý zaspal. *vytlemený smajlík* Scházíme večer, ale nevadí. Během kopání jsem jim povyprávěla o Červené Karkulce, kterou jsme hráli. A pak Ethan začal házet hlínu po Avaline. Dokonce jí pak hlínu nacpal i za tričko. A já se celkem bavila pohledem na ně. Když se uklidnili, začali jsme zase pracovat na posledním kameni. Už bylo totiž dost pozdě. Najednou mi na hlavě přistála hlína, i s nějakou houbou, nebo co to bylo. Doufám teda, že to byla houba. Hlínu jsem si z vlasů trochu vyklepala, pak jsem si ale řekl, že to je jedno. Stejně jsem v tu chvíli už měla hlínu úplně všude. Místo toho jsem nabrala lopatu plnou hlíny a hodila ji po Ethanovi. Omylem, samozřejmě. *andělský smajlík* Nevím, jestli to čekal nebo ne, každopádně jsme po sobě začali házet hlínu. Schytala jsem ještě pár lopat, Ethan ale nedopadl o nic líp. Pak už jsme se vydali pomalu zpátky k hradu.

Cestou jsme ale narazili na Leiu, která se snažila uklidnit koně, a Lucase, Rose a Cartera. A Lucas měl očividně perný den. Ležel na zemi, byl celý špinavý a sedřený. Nevypadal moc dobře a bylo na něm vidět, že ho něco dost bolelo. Když Leai trochu uklidnila koně, šla hned za Lucasem. Chvíli se ho vyptávala, co ho bolí. Z toho, co jsem pochopila, to vypadalo, že se Lucas nepohodl s jedním z koňů. Postavila ho na nohy, dál se ho vyptávala na něco ohledně toho, jak pojmenovali nějaký kámen nebo co, a pak mu škubla ramenem. Lucas začal křičet, mě to bolelo za něj a oba koníci opět zneklidněli. Rose s Carterem ho pak vedli na ošetřovnu, já šla kousek za nimi, pak jsem se ale odpojila a zamířila zpět na kolej. Měli to pod kontrolou. Navíc, už bylo dost po večerce a já nechtěla mít průšvih. Musím ale říct, že s Aveline i Ethanem je docela sranda. Jasně, mají trochu odlišný styl humoru, rádi dělají nachvály, ale když to nebereš moc vážně, tak se fakt pobavíš. Aspoň já se bavila. Teda, potom, co jsem přestala být nervózní z toho, že jsem s nimi sama. Jenže, tohle Iz říct nemůžu. Ona je nesnáší. Na Av je naštvaná za tu pusu, a na Ethana za tu veverku. No prostě, tohle vědět nemusí.

Zamířila jsem opět rovnou do sprchy. Trochu jsem vyprala i oblečení a pak si ve spolce povídala s Veltem a Ainielem. Bavili jsme se hlavně o klubech. Já jsem Ainielovi řekla něco o pečení, keramice a divadlu, Velta jsem se pak ptala na klub mudlů. Hrozně mě totiž zajímalo, co tam dělají. Naposledy prý byli v Londýně, zkusili si nakupovat za mudlovské peníze, a sledovali auta. Velt zapáleně mluvil o autech, lampách, vánočních světlech na silnicích (semaforech), elektrickém pramenu (proudu) a tak dále. Bylo to vážně rozkošné, a já měla co dělat, abych tam nevyprskla smíchy. Vypadal, že ho to vážně zajímá. Budu se ho muset někdy zeptat na ten jeho výzkum, co provádí...

Blíží se zkoušky, takže nevím, jestli budu mít čas něco vůbec napsat. Možná ti jen udělám shrnutí toho, jak to probíhalo. Ještě uvidím. Sice už mám všechno naučené i natrénované, ale i tak… Taky za chvíli budou prázdniny. Už se hrozně těším domů. Na rodiče, Lucase, babičky i dědečky, na Maxe. Lucas za ten rok musel povyrůst, vždyť už mu za chvíli budou 3! A těším se samozřejmě i na Chloe. Budu jí muset všechno povyprávět. Teda všechno... Chudák ani neví, na jakou školu jsem to vlastně odjela. A já bych jí ani nic říkat neměla. Nesmím. Páni, na tohle jsem do teď vůbec nemyslela. Budu muset něco vymyslet...


~ Faye ♥

Brigáda na pozemcíchVaření lektvaruPovedený teplolaď
Brigáda začínáOdklízení kamenůVeverka
Želatinové nohyPomocníciSnažíme se uvolnit kámen
Zraněný Lucas
Přidal Faye Ivers ve 3.12.2017 2:26:57
Kategorie: ŠkolaBetaprovoz1. ročník
;