ŽvB deníky

Zápis #19 - Návrat ztracených prváků

14.5.2006
Bradavice, Společenská místnost Havraspáru

Milý deníčku,
netrvalo to dlouho, a krátce po Lindě se objevil i Daniel Kings. Zatímco Linda marodila s dračími neštovicemi spalničkami, Daniel se staral o nemocnou babičku, se kterou žil po smrti svých rodičů. Já byla nadšená z toho, že konečně bude na hodinách trochu víc modrých plášťů a že se nám třeba podaří aspoň trochu stáhnout tu obrovskou ztrátu bodů na ostatní koleje. Nebo aspoň jsem si to myslela, realita byla trochu jiná…

Včera po obědě jsem se vydala na hodinu lektvarů. Byla jsem si jistá, že tentokrát bude. A taky byla. Jenže ne s profesorkou Mang, ale s profesorkou Leadenrose. Což mi ale vůbec nevadilo. Já byla spokojená z toho, že se ta hodina vůbec koná.

Na hodině jsme vařili teplolaď. Ten jsem už vařila na poslední hodině, jenže se mi tak úplně nepovedl, a dostala jsem z něho P. Vařila jsem si ho párkrát i v klubu lektvarů, a dokonce se mi naposledy podařil udělat správně, tak jsem doufala, že si aspoň opravím to P. Jenže, opět jsem dostala tu lososovou barvu co minule a ne tu krvavě rudou, jakou by lektvar měl mít. Trochu naštvaně jsem ho nesla profesorce na oznámkování. Dala mi za něj N, takže přece jen malé zlepšení. Poznamenala jsem, že vím, že se mi nepovedl, a že v klubu se mi už i povedl uvařit správně, jen na hodinách ho kazím. Trochu se na mě překvapeně koukla a říkala, že ten lektvar zkažený není, že je dobrý. To možná jo, ale V to není.

Vrhla jsem se na další lektvar, bezesný spánek. Ten jsem už také několikrát zkoušela, jednou mi s ním dokonce pomáhal i Velt, takže tam jsem čekala V. A taky jsem ho dostala a profesorka Leadenrose mi ho pochválila. Iz trochu protestovala, že po mě nechce jít, ale i ona pak dostala V. Naopak Carterovi se moc nedařilo. Z obou lektvarů dostal z N a byl z toho chudák celý špatný. Ono celkově se Zmijozelu na lektvarech moc nedařilo. Za to nám jo. Myslím, že nakonec jsme posbírali i více bodů. Po hodině jsem ještě zůstala ve třídě a povídala jsem si s profesorkou. Původně jsem se jí chtěla jen zeptat na to, jak je to s objednáváním přísad do lektvarů. Pak jsme se ale začali bavit o tom, jak moc ztrácí Havraspár body, čím to je a tak dále. Profesorka už ale pak musela jít a já měla fakt pořádný hlad, takže jsme se domluvili, že se za ní druhý den zastavím do kabinetu.

Na koleji byla zatím jen Linda a já si tedy aspoň sepsala objednávku na přísady. Nakonec jsem podlehla i smutným očím Olivera, a objednala mu další dvě klubka. Jestli je ale hned zničí, tak je to vážně naposledy, co jsem mu je objednala. Mezitím přišel i Daniel a s Lindou trénovali. Objevila se i Kal a i s Iz jsme si s ní dlouho povídali. Nejdříve jsme řešili plán na budoucí prváky. Iz je chtěla začít šikanovat a vyhrožovat jim, že na ně sešle kouzlo na zvracení slimáků. To se zase nelíbilo mně, takže jsme se o tom trochu dohadovaly. Náš rozhovor se stočil i k tomu, že to říká jen proto, že neví jaké to je, zatímco já jo. Toho si všimla Kal a ptala se mě, kdo je na mě poslal. Trochu mě tím překvapila, protože jsem si myslela, že o tom ví. Na oplátku jsem ji zase překvapila já odpovědí, že to byla Rose. Ve zkratce jsem ji o tom povyprávěla, a pak jsem byla docela ráda, že se změnilo téma.

Tentokrát jsme se bavili o tom, jak jsou tu kluci podivní. Nejdříve nám vyprávěla o Martinu Rotterovi, o tom jsem ti, myslím, už psala minule. Prostě je to ten, kterého chtěli vyhodit z okna. Pak o nějakém Adamovi. Teď vážně doufám, že se jmenoval Adam, abych řekla pravdu, moc si to jméno nepamatuju - budeme mu prostě říkat Adam. Ten neustále všechny otravoval, hlavně Emily, a prý se taky pokoušel sbalit i nějakou profesorku, která už tu ale neučí. Oba chodili do havraspáru.

Pak nám začala povídat o podivínech z Nebelvíru. O jednonohém Maxovi, kterou mu ukousl krokodýl ve stokách, a který i s jednou nohou zvládl bez problému utíkat za Kal. Prý jí taky jednou dokonce i vyhrožoval. A myslím, že ho pak i vyloučili, nebo odešel. Dalším byl nějaký Paul. O tom jsem už taky něco málo zaslechla. Ten byl zase závislý na exasilu. Posledním, o kterém mluvila, byl Amai. To byl Japonec, čistokrevný kouzelník, který nesnášel kouzelníky nečistého původu. Jsem docela ráda, že už tu není, protože by z nás kamarádi asi nebyli. Teda spíš určitě. A naštěstí tu nikdo takový ani není. Nebo o něm aspoň nevím… Měl taky na obličeji jizvu, myslel si, jak není děsivej a že na něj holky letí. I on patřil do Nebelvíru, ale prý by spíš měl být ve Zmijozelu.

Kal se pak ještě zmínila o nějaké Vin, otravné holce, která neustále o všem chtěla rozhodovat a pak se pomalu vydala na pokoj učit se. Má totiž teď zkoušky. Za chvíli odpadla i Iz a já zase chvilku trénovala. Ve spolce zůstala jen Linda, která ale spala. Musela být ve spolce celou dobu, co jsme si povídali s Kal, ale vůbec jsem si jí nevšimla. Ukázal se taky Daniel, který si ode mě půjčil sešity. Slíbil, že od teď bude už chodit na všechny hodiny a pak jsme si ještě dlouho povídali o jeho rodičích. Ani nevím kdy, ale i já jsem usnula s hlavou položenou na stole. A Dan taky.

Ráno jsem se probudila celá rozlámaná. Zlatá křesla, na těch se spí ještě celkem pohodlně, ale ty židle… Hrůza. Hned ráno si mě zavolala profesorka Leadenrose do kabinetu, takže hned po snídani jsem k ní zamířila. Jak jsem si včera psala objednávku, místo kořenu scarzonery jsem tam napsala pouze kořen. Profesorka samozřejmě nemohla tušit, jaký že kořen jsem to chtěla. Nechápu, jak se mi to povedlo. I tak mi profesorka řekla, že se mám stavit po obědě, že objednávku budu mít nachystanou.

Zamířila jsem na kolej, kde se zase po dlouhé době objevila Rose. Hned jsem jí oznámila tu smutnou zprávu. Ten blín, co mi dala na hlídání zvadl. Ale úplně. Jeden den byl v pořádku, a druhý den bylo najednou po něm. Rose si z toho nic moc nedělala, měla ještě nějaká semínka a zasadila ho znovu. Takže ho mám zase na hlídání. Iz se to moc nelíbí, protože ten blín fakt nehorázně smrdí, nakonec jsme se shodli na tom, že prvákům, kteří nebudou chodit na hodiny, místo slimáků hodíme na hlídání blín. Ten smrad by je snad mohl vyhnat z pokojů.

Před obědem jsem ještě připomněla Danielovi, ať určitě dojde na přeměňování a donese mi sešit, a zamířila jsem na oběd a pak opět za profesorkou Leadenrose. Předala mi objednávku, a pokračovali jsme ve včerejším rozhovoru. Říkala jsem jí o našem plánu, co máme s Iz na budoucí prváky. Do toho patří i to, že je donutíme co nejdřív napsat a odevzdat eseje, ať to mají hotové ještě předtím, než z nich opadne to prvotní nadšení z nové školy. Taky navrhla, že bychom je mohli strašit tím, že je zavřeme do mučírny. No není skvělá? To nás ani nenapadlo a je to rozhodně lepší nápad, než na ně posílat slimáky.

Trochu jsem ztratila pojem o čase a málem jsem zapomněla na hodinu. Rychle jsem se rozloučila s profesorkou a letěla nahoru. Cestou jsem se modlila, ať tam je Daniel i s mým sešitem. A samozřejmě že tam nebyl. Byla tam jen Charlotte ze Zmijozelu a Lisa z Nebelvíru. A já. Poprosila jsem profesorku, jestli si můžu rychle skočit pro sešit. Doběhla jsem na kolej, a tam najdu Daniela a Lindu, jak si v klidu hrajou šachy. Chtěla jsem je dotáhnout na hodinu, protože profesorka hodlala rozdávat body, ale ani to s nimi nehlo. Daniel mi jen podal sešit a Linda řekla, že se žádná hodina nahlásila. No chápeš to? Řekla jsem jí, že hodiny už se většinou nehlásí, prostě jsou. Jen se ušklíbla a řekla, že to přece ví. Naposledy jsem se jich zeptala, jestli teda jsou na hodinu nebo ne. Jejich odpověď? Možná dorazí později…

Deníčku, co si budeme namlouvat. S takovýmhle přístupem si to poslední místo vážně zasloužíme. Vrátila jsem se na hodinu, získala 5 bodů a pak jsem letěla k divadlu, kde jsem měla chystat kostýmy. Jenže divadlo zamčené a profesor Archer nikde. Zkoušela jsem to i u něj v kabinetu, ale taky nic. Pro jistotu jsem se znovu vrátila k divadlu, co kdyby se náhodou opozdil. Ale nedošel. Vrátila jsem se teda na kolej, a poslala mu sovu. Ve spolce byla Linda a Daniel. Od Daniela jsem si rovnou vzala sešity, nechtěla jsem riskovat, že ho zítra zase budu muset hledat. Objevil se tam po dlouhé době i Ash. Pak se tam Linda válela po zemi, že je jí prý špatně a Dan okolo ní skákal. Začal jí nosit lektvary, dávat jí napít, najíst a tak dále. A já byla pořád víc a víc vytočená. Ash donesl piškvorky, že prý když ho párkrát porazím, tak se mi zlepší nálada. No jo, jenže Ash poslední dobou dost trénoval a už nebylo tak lehké ho porazit. Na druhou stranu, ta hra byla pěkně vyrovnaná a bavilo mě to víc, než když jsem pořád vyhrávala. Během hraní jsem se stihla domluvit s profesorem Archerem. Měl mi dát vědět ráno, až bude na hradě, abych přišla přichystat kostýmy. Ash si také vyřizoval nějaké to psaní, takže sovy se u nás střídaly jak na běžícím páse. Taky jsme uspořádali (nebo aspoň já to tak brala) takovou malou soutěž o to, která sova se vrátí dřív. Jestli Katie, nebo Audrey. A Katie je borec, vyhrála!

Někdy mezi hraním a dopisováním si s prof. Archerem jsem si stihla postěžovat Ashovi, jak mě vytáčí, jak od nás z ročníku na to všichni kašlou. Většinou jsem na hodinách vážně sama. Už nemám pomalu ani náladu někomu půjčovat sešity, s tím, jak je pak těžké dostat je zpátky. Ash mi říkal, ať jim je nepůjčuju, jenže já se stejně vždycky nechám ukecat. Ale Ash je správnej, to moje stěžování trpělivě poslouchal.

Piškvorky jsme hráli celkem dlouho. Tak dlouho, dokud jsme nezjistili, že na hraní máme moc malou hrací plochu a málo kamenů. Většina her končila remízou. Ash pak usnul u stolu a vůbec se mi ho nedaří vzbudit. Takže jsem se rozhodla, že si pro změnu postěžuju tobě, Deníčku. No jdu ho zkusit ještě jednou probudit a pak sama zalehnu. Zítra je divadlo, takže se nehorázně těším a pak ti hned napíšu, co jsme hráli. Dobrou noc.


~ Faye ♥

Hodina přeměňováníPiškvorky s Ashem
Přidal Faye Ivers ve 1.12.2017 8:00:00
Kategorie: ŠkolaBetaprovoz1. ročník
;