ŽvB deníky

Zápis #28 - Vánoce v létě

16.8.2006

Visánek

 

Milý Deníčku,

tentokrát ti trochu nezvykle píšu už ráno. Ráno jsem vstala, a protože Iz ještě spala a já jsem ji nechtěla vzbudit, takže jsem si vzala zbytek brigády, který mi ještě zbýval dodělat, a vydala se do Visánku z jezírku. Přece jen je dneska pěkně, tak proč být zavřená v Kotli, že?

 

No, ale vraťme se k sobotě. To se tu totiž konala akce s názvem Vánoce v létě. S Lisou jsme se tam hned po snídani vydaly. Už tam na nás čekala tabule s harmonogramem dne.

 

Nejdříve nás čekalo pár slov na úvod. Poté začalo přihlašování do první soutěže. Letní koulovačky. Té se mohlo zúčastnit pouze prvních deset lidí. Nejdříve jsme dostali pokyny, jak si vyrobit papírové koule. Nic složitého na tom nebylo, ale bylo to dost zdlouhavé. Když jsem si všechno připravila, Lise zbývalo ještě docela dost papíru, takže jsem jí nechala svůj kotlík a sušící plechy, aby se to trochu urychlilo. Pak už se konečně začalo. Držela jsem se celkem dlouho, pár lidí jsem myslím i vybila, pak mě ale trefila jedna koule. A mám pocit, že ji hodil jeden prvák, který se zapojil do koulovačky, i když nebyl přihlášený. Jistá si tím ale nejsem. Každopádně, když jsem šla na místo, kde se měli shromažďovat ti vybití, trefila mě ještě jedna koule. Ta byla myslím od Ethana.

 

Posuneme se k další soutěži - závod v plavání. Tam se zase vyznamenala jedna prvačka, která se soutěže zúčastnila i přesto, že neměla plavky. Docela odvaha, řekla bych. Pravidla byla jednoduchá. Najít v jezírku čtyři vánoční klobouky různých barev. Tahle soutěž mě dost bavila a možnost být ve vodě jsem si vážně užívala. Z vody jsem vylezla někdy v první polovině. Moc lidí tam ještě nebylo, kolikátá jsem ale přesně byla, to nevím. Ono celkově, v tom umístění byl trochu zmatek. Klobouky jsme si ale (nejspíš) mohli nechat. Pár lidí se na to ptalo, odpovědi se ale nedočkali, takže většina si je nechala. Určitě se někdy budou hodit.

 

Poslední soutěží byl vědomostní běh. Tam se nejdříve hoodně dlouho přihlašovala. Téhle soutěže se totiž zúčastnili skoro všichni, co tam ještě zůstali. Potom už ale začala soutěž. Každý z nás dostal sešit a propisku, rychle nám vysvětlili pravidla a všichni naráz jsme vystartovali. Pravidla byl opět jednoduchá. Prostě běžet okolo jezera, zastavit se u tabulí, na kterých byly otázky, zapsat si odpovědi a běžet dál. Hned u první tabule mě ale trochu zradila propiska. Vůbec nechtěla psát. Naštěstí si to ale celkem rychle rozmyslela a já běžela dál. Sice jako poslední, ale v průběhu závodu jsem několik lidí předběhla. V cíli jsme odevzdala sešit a čekali jsme na vyhlášení.

 

Čekání nám ale zkracovalo několik prvaček, které se chovaly trochu podivně. Neustále se tam válely po zemi, něco neustále vykřikovaly a tak dále. Pomalu na některé prváky měním názor. Teda, jsou tu ti, kteří se chovají normálně, a dá se s nimi v klidu bavit. Pak tu jsou ale ti, se kterýma se prostě bavit nedá. Snad se brzy dají dohromady.

 

Když už bylo všechno opravené, následovala vyhlášení. To bylo vážně dost pozdě a hodně zdlouhavé. Zvlášť, když jeden z prváků zřejmě usnul ve stoje, a druhý se nabídl, že mu odměnu převezme. Rozmyslel si to ale se slovy, že to vzít už nemůže, protože se mu to nevejde. Nevím teda, co je těžkého na tom vzít ten pytlík do ruky. To je ale jedno. Jak už jsem ti psala, to vyhlašování bylo celkem zdlouhavé. S Lisou jsme ale odcházely hned potom, co jsme si obě převzaly své odměny. Pytlíky s cukrovím. Myslím, že ho budu jíst až do Vánoc.

 

Lisa šla hnedka spát, já si ještě chvilku sedla v Kotli, koupila si jídlo a pití, potom jsem vzala Olivera ven, aby se trochu proběhl, a pak jsem šla spát. Byl to celkem náročný den a já byla fakt utahaná. Na pokoji jsem taky narazila na Iz, která už taky spala. Škoda, že na tu akci taky nedorazila.

 

Druhý den ráno jsem si koupila snídani a posadila se ke svému oblíbenému stolu. V klidu si takhle snídám, když v tom ke mně přišla jedna prvačka a zeptala se mě, jestli si nemůže přisednout. Asi se chtěla seznámit. Já ale měla fakt velký hlad, takže jsem do sebe cpala snídani a řeč se mnou moc nebyla. Když jsem dosnídala, šla jsem vyhodit prázdný pytlík od snídaně a vracela se ke stolu s tím, že se s tou prvačkou pustím do řeči. U stolu ale na mě čekalo překvapení. Moje pití, které jsem si tam nechala, zmizelo. Koukla jsem na tu holčinu a chtěla jsem se jí zeptat, jestli ho náhodou nevzala a jestli radši nechce koupit vlastní pití. Než jsem ale stihla otevřít pusu, vystartovala od stolu a někam utíkala. Já jsem za ní jen koukala s otevřenou pusou. Já bych jí to pití vážně koupila. Všechno to ale dopadlo trochu jinak. Napůl zaraženě a napůl pobaveně jsem totiž poznamenala, že mi ta holka ukradla pití. Slyšeli to ale Velt a Amai. Velt se jen zeptal, kdo to byl a pak vystartoval směrem, kterým utekla. Amai se mě mezitím začal vyptávat, co jsem to měla za pití. Nejdřív jsem nechápala, proč na tom zaleží, docvaklo mi to ale ve chvíli, kdy zamířil k baru a objednával mi pití. Což vážně nemusel. Ale jinak, všiml sis, jak to mám pěkně zařízené? Jeden se vydá pronásledovat tu holčinu, zatímco druhý mi už kupuje pití. To už se ale vracel Velt, který sebou táhl tu holčinu. Chtěl, aby se mi omluvila a to pití mi vrátila. Což taky udělala. A pak zase rychle zmizela.

 

Jinak se přes den nic moc nestalo. Na večer jsem se ale vydala do pizzerie, protože jsem měla vážně šílenou chuť na něco jiného, než obloženou bagetu. Došla jsem tam, objednala si a zrovna když jsem platila, vlétla do pizzerky sova s balíkem. Vážně skvělé načasování. Ti prodavači se naštěstí tvářili, jako že nic neví. Možná jsou na to trochu zvyklí. Anebo to jsou třeba taky kouzelníci. To už je celkem jedno. Rychle jsem popadla balík i pizzu a letěla zpátky do Kotle. Tam jsem do sebe nacpala kousek pizzy a vydala se na pokoj začít pracovat na brigádě. Jenže, stihla jsem slepit dopisy, a když jsem se pak vrhla na papírové pytlíky, zjistila jsem, že lepidlo došlo. Pěkný. Hned jsem jim poslala dopis s dotazem, zda mi zašlou další lepidlo, anebo jestli si ho mám koupit. Pro jistotu jsem jim zaslala i prázdnou nádobu od lepidla. Naštěstí mi ale Lisa později půjčila svoje lepidlo. A já si ještě jedno radši koupila. Však ono se neztratí a bude se hodit, až příště zase z ničeho nic takhle dojde.

 

Lepit se mi ale nechtělo, takže jsem zamířila zase dolů do Kotle a Lise jsem ještě řekla, ať dorazí dolů, na pizzu. Dole jsem narazila na Ashe a později se opravdu přidala Lisa a taky Velt. Pizza se spořádala a Ash se cpal cukrovím. Potom Lisa už šla spát, Ash se vydal koupit si další kakao a zůstal sedět na baru s Nat a tak jsem zůstala s Veltem sama. Také jsem si všimla toho, že do truhličky na inzeráty přibyl další inzerát. Další proto, že jeden se tam objevil už ráno, jenže šlo o prodej činidel a až od sedmnácti. Takže jsem měla smůlu. A u toho druhého taky. Ten byl zase od patnácti. Trochu mě to naštvalo, protože podle popisu to znělo, jako že se bude odklízet bordel, který tam vznikne v tom zmatku, až se otevře banka a prváci začnou zběsile nakupovat vše potřebné. Vážně to ale podle toho popisu tak znělo. To bych zvládla taky. Jsem zvědavá, jestli to vážně bude to, co si myslím.

 

Taky jsem trochu vyzvídala, na jaká kouzla se můžu těšit další rok. Čekala jsem, že mi Velt řekne, ať si počkám, že se to časem dozvím. Překvapil ale, a celkem ochotně navrhnul, že to bude i s názornou ukázkou. Hned první, co mě napadlo, bylo to, že mi bude chtít nabarvit vlasy nebo kůži. A nemýlila jsem se. Nuda, o tom, že se budeme tohle učit, už vím. Dovolila jsem mu ale nabarvit mi vlasy pod podmínkou, že to nebude modrá. Tu jsem si už užila. Jenže, Velt mi trochu blbě rozuměl, a já měla modrou hlavu. Pak mi ji přebarvil na zrzavou a nakonec jsem si vyškemrala fialové vlasy. Pak už teda začal vykládat o kouzlech, o kterých ještě nevím. Hned mě zaujal kolotoč. Ten ještě neznám. Takže po tom, co jsem se ujistila, že to nebude mít žádné dlouhodobé následky (nechtěla jsem, aby to zase skončilo podobně jako s želé nohama a já se netočila do kola půl dne) ho na mě použil. Byla to vážně sranda. Najednou jsem se musela pořád točit do kola. Těším se, až se to naučím. Trvalo to ale jen malou chvilku, tak jsem ho poprosila, aby mě roztočil ještě jednou. To taky udělal. Pak se ale stalo několik věcí naráz. Já se chvíli točila, okolo mě prošla jedna prvačka, která se ale poroučela k zemi, Amai se jí omlouval a Trewis vystartoval ze svého místečka za barem a sprdnul Velta i Amaie, že tohle kouzlení ať dělají někde jinde. Pak jim ještě říkal něco o tom, že ještě jednou a bude tu na ně čekat u dveří jakési překvápko. A já měla výčitky z toho, že jsem Velta nutila, ať mě roztočí. I když si spíš myslím, že tohle celé bylo kvůli tomu, jak Amai omylem podrazil nohy té prvačce. A tak trochu si říkám, na koho to podražení bylo původně mířeno…

 

No, později jsem se vydala zpátky do pokoje, dodělala pytlíky, a protože se mi ještě nechtělo spát, tak jsem se pustila ještě do šití. Lepení krabic jsem si nechala až na druhý den. O tom jsem ti ale už řekla na začátku tohohle zápisku. No budu končit, musím se vrátit do Kotle, protože Velt slíbil Lise, že se tam dneska ráno zastaví Uriel. O něm jsem ti ještě nepsala, že? No, vysvětlím ti to příště. Teď už vážně nestíhám.

 

~ Faye ♥

 

Vánoce v létě I Vánoce v létě II Vánoce v létě III

 

Vánoce v létě IV Vánoce v létě V Vánoce v létě VI

 

Vánoce v létě VII



Přidal Faye Ivers ve 3.1.2018 0:00:00
Kategorie: BetaprovozPrázdniny
;