ŽvB deníky

Zápis #36 - Musíme si (ne)promluvit!

16.9.2006
Bradavice, můj pokoj

Milý Deníčku,
v posledním zápisku jsem se ti zapomněla zmínit o jedné důležité věci. A to té, že než jsem odcházela z koleje, seděla jsem u krbu s Iz a Ashem. Trochu jsem se pozapomněla, a když jsem si najednou uvědomila, kolik je hodin, rychle jsem se vydala ven z koleje se slovy, že jdu do koupelny. Neptej se mě, proč jsem rovnou neřekla, kam jdu. Možná proto, že bych si od obou nejspíš vyslechla nějaké poznámky a na to jsem fakt neměla čas. A na moji obranu, do té koupelny jsem vážně šla! Jen jsem se pak jaksi nevrátila na kolej. Netrvalo to dlouho, a objevil se vedle mě Frankie s roličkou. Nepřipomíná ti to něco? No, tentokrát však byl vzkaz mnohem stručnější, stálo tam:

"Musíme si promluvit!
-Ta, které lžeš"

Vzhledem k tomu, co všechno se včera stalo, mi tohle úplně vypadlo z hlavy. Takže, když jsem se ráno vzbudila, a zjistila, že Iz tentokrát vstala dřív než já, rychle jsem na sebe naházela uniformu a nadšeně letěla na snídani, kde jsem přepokládala, že najdu i Iz. Cestou dolů jsem ale narazila na Ashe, který mě varoval, abych se nedivila, pokud bude mít Iz blbou náladu. Úsměv najednou zmizel, a já si konečně vzpomněla na ten vzkaz. A najednou se mi dolů už vůbec nechtělo. Ale šla jsem. Cestou jsem se ještě dozvěděla od Ashe, že se Iz chvíli potom, co jsem odešla, taky vydala do koupelny, a když zjistila, že tam nejsem, zuřila.

U našeho stolu jsem opravdu narazila na Iz. Čekala jsem, jak tam začne ječet nebo něco. No, neječela, jen měla krátký, veledůležitý proslov, když jsem se pokusila něco říct, jen mě umlčela a uraženě odkráčela pryč. Fakt skvělý Iz, nejdřív píšeš, jak si musím promluvit, a pak mě hned takhle, při první příležitosti, odignoruješ. *zamračený smajlík* Doufám, že se těch pár prváků, kteří seděli u našeho stolu, alespoň trochu pobavili. Ještě pořádně neví, co je u nás čeká. Havraspárská telenovela je zpět. Ach jo, a to jsem si myslela, že bude konečně klid.

No, s Iz jsem se nebavila celý den. Potom ránu jsem ani neměla náladu, takže když jsem zjistila, že ona trucuje v našem pokoji, vydala jsem se radši trucovat do klubovny anebo se jen tak potulovala po hradě. K večeru jsem se vrátila na kolej. Bylo tam prázdno, seděla tam jen Kal, která zrovna něco sepisovala, tak jsem si sedla ke stolu u krbu, a přemýšlela nad tím, jestli radši nechat Iz, ať se trochu uklidní, anebo naopak. Ta se potom objevila ve spolce a pro jistotu si sedla ke Kal, chvíli si tam četla a pak šla spát. Taky se tam objevila Rose, která něco začala řešit. Potom se objevila ještě jedna prvačka, která se ptala, jestli už máme ty žáby. Chvíli jsem totálně netušila, co to plácá. Když ale nadhodila prince, vzpomněla jsem si na holčinu, kterou jsme s Iz potkaly ve zvěřinci a bavily se o tom, k čemu jsou žáby vůbec dobré. No přece na líbání, ne? Musím ale říct, že mi zvedla náladu. Chvíli jsem jí tam přesvědčovala o tom, že si žádného prince přes žábu shánět nepotřebuju (mám přece Elíka, ne? *nakreslené srdíčko*), ona mě zase chvilku přesvědčovala o tom, že je to zábava, a že pokud nevyjde princ, pořád se na ní můžou dělat pokusy (i když radši snad ani nechci vědět, jaké pokusy by to měly být). Trochu jsem sondovala, jestli už zkoušela políbit nějakou žábu. Protože to vyznělo, jako že jo. Prý žádnou žábu nemá, ale kdyby ji měla, vyzkouší to. Mám chuť jí koupit žábu k Vánocům. *vysmátý smajlík* Kolik vůbec stojí taková žába? Asi se budu muset zeptat Marka, ten si ji o prázdninách kupoval. Anebo ho rovnou poprosit, jestli by nám nepůjčil tu svoji na pokusy. Další možnost je pak zkusit nějakou chytit venku.

Žabí slečna (jo, fakt netuším, jak se jmenuje, budu se jí muset zeptat) odešla spát, a tentokrát si k mému stolu přisedla Kal. Ta začala zjišťovat, jestli se něco neděje mezi mnou a Iz. Trochu jsem jí povyprávěla o tom, co se stalo. I když, že jsem se toulala po večerce, jsem jí neříkala. Sice by jí to určitě nevadilo, pokud by mě nikdo nechytil, ale stejně. Kal mě trochu uklidňovala, že se to brzy vyřeší. Jo, tomu taky věřím. Ale vážně, věřím.

Kal odešla spát a přisedla si ke mně pro změnu zase Rose. Trochu váhavě, protože, jak jsem si teď uvědomila, od té hádky o prázdninách jsme se pořádně nebavily. Zjišťovala, co to znamenalo s tou žábou. V rychlosti jsem jí to povyprávěla a pak se řeč trochu stočila na Elliota. Vyhýbavě jsem jí začala vyprávět, co se stalo. Přeci jen, stejně jako Iz, ani Rose nemá Elliota zrovna v lásce. I když nechápu proč. Vždyť je skvělej! To bude tím, že ho prostě neznají. Jo, jen co ho trochu víc poznají, bude se jim líbit. *usměvavý smajlík* Ale to odbíhám. Rose mě opravdu mile překvapila. Vzala to celkem v klidu, takže jsem jí řekla úplně všechno. Taky mi řekla, že kdyby věděla, že se mi líbí, nechovala by se k němu tak, jak se chovala.

Trochu zrada ale byla, když tohle téma nakousla i před Ashem, který zrovna přišel. Takže, zatímco mu to Rose začala vyprávět, já jsem se chtěla propadnout do země. To se mi nepovedlo, takže jsem se, se svým totálně rudým obličejem, alespoň schovala pod stůl. Vylezla jsem až ve chvíli, kdy Rose začala zjišťovat, jak je to mezi Ashem a Rachel. Jojo, změna tématu se mi líbila. Nic moc jsme z něho ale nedostaly. Prý jen hrajou piškvorky a pijou čaj. To mu nežeru. Na to je mezi nimi moc velký drama. Pak Ash radši utekl spát a Rose se rozhodla, že rozjede svou kariéru a otevře si psychologickou poradnu.


~ Faye ♥

Žabí slečnaV poradně slečny Rose

Přidal Faye Ivers ve 19.1.2018 17:21:15
Kategorie: ŠkolaBetaprovoz2. ročník
;