ŽvB deníky

Odjezd

Rodiče mi vtiskli do ruky klíč od trezoru a já jsem pocítila strach. Strach z budoucnosti, strach z toho, že své rodiče uvidím osobně až za půl roku. Pohlédla jsem vzhůru a uviděla mámu a tátu, jak na mě láskyplně hledí a v duch cítí hrdost, že i já se konečně vydám na svou cestu. Maminka odešla do kuchyně a táta tu se mnou zůstal. Jen on tomu mohl rozumět, neboť on chodil do Bradavic, ale maminka ne. Ona je z mudlovské rodiny. Táta si ke mně klekl, aby mi viděl dobře do očí a poplácal mě po rameni. "Neboj, Kate. V Bradavicích zažiješ ty nejlepší chvíle svého života. Měla by sis toho vážit." utěšoval mě "Však uvidíš." Usmál se a postavil se. Dal mi malou peněženku s 20 galeony, abych si mohla pronajmout pokoj v Děravém kotli, a abych tam každý den mohla něco dobrého zakousnout. Máma se vrátila z kuchyně s obloženými chleby a balíčkem Bertíkových fazolek. Vložila mi je do batohu. "Doprovodíme tě na nádraží, ano?" "A proč tu nemůžu zůstat, a jet do Londýna až 1. září?" zeptala jsem se v poslední naději, že mě tu rodiče ještě nechají. Mamka se na mě podívala. "V děravém kotli se seznámíš s dalšími studenty Bradavic. A už běž, musíme stihnout ten vlak." Vzdala jsem veškeré další námitky a vyšla ze dveří. Tam venku mě čeká nový život.
Přidal Kate Oak ve 7.4.2018 0:00:00
Kategorie: 1. ročník
;