ŽvB deníky

12.4.2018 Příčná ulice

Za tento necelý týden jsem si v kotli udělala mnoho kamarádů... nevím, jestli 2 znamená mnoho, ale budiž. Žilo se mi tu dobře, ale peníze rychle docházely. Musela jsem s tím něco udělat.

Dnes ráno při snídani si brigádnice stoupla na stůl uprostřed jídelny Děravého kotle aby na ní bylo dobře vidět. Ti, kteří si toho všimli rázem začali utišovat lidi okolo sebe a ukazovat na ni. Brigádnice počkala, až bude úplné ticho a poté nám oznámila "Studenti Bradavic, a teď poslouchejte hlavně vy, první ročníky! Dnes se otevírají všechny obchody na Příčné ulici a dnes si dokonce budete moct vybrat své peníze z trezoru. Všechny tyto obchody budou mít brzy plno, a tak se ničím nezdržujte a hned po poledni vyrazte, a nebo si počkejte až na večer. S večerem se však budou obchody zavírat. O tom vás budu informovat rozhlasem. Děkuji za pozornost." Slezla ze stolu a šla vyřídit objednávku mé kamarádky Elis, která zrovna přišla dolů. Přisedla si ke mně a k Natalii a s chutí se pustila do své ovocné kaše.

Hned s polednem jsme my tři vyrazily do příčné ulice, ale jelikož jsme ještě neměli hůlky, museli jsme počkat, až tamtudy někdo projde a otevře ji. Hned jsme pádily ke Gringotům a vybraly si hordy zlata. Tatínek, protože je na rozdíl od maminky kouzelník, mi zřídil můj vlastní trezor, kam mi vždy před začátkem roku pošle 120 Galeonů a nějaké ty Srpce a Svrčky. Natalia dostala peněz mnohem více, neboť je z bohatého kouzelnického rodu Dreamingových. Elis se nám ale někam vytratila. Netušila jsem, kam šla, a tak jsme šli nakupovat jen já a Nat.

První jsme zašly k Ollivanderovi, jenže ten měl ještě zavřeno, a tak jsme si koupily sadu na vaření lektvarů pro 1. ročník v obchodě s kotlíky, který stál hned na začátku ulice, u Děravého kotle. Všechno jsme to jen v Batohu neunesly, a tak jsme si šly koupit kufry. Já mám jeden veliký, tmavě modrý a lesklý Nat má taky jeden pěkný červený. Nakoupily jsme vše, přísady do lektvarů v apatyce, hábity u madam Malkinové, inkoust a brk. Už nám zbývala jen hůlka, a tak jsme zašly k Ollivanderovi. Nat už hůlku měla, stihla to ještě před tím, než jsme zašly pro psací potřeby. S vybíráním hůlky jsem si dala opravdu na čas. Vystřídala jsem jich minimálně 12, než jsem našla tu svou. 10" z habrového dřeva s jádrem z pera fénixe. Byla jsem z ní tak nadšená, že jsem poté skoro půl hodiny stála u vchodu do příčné ulice a stále dokola jsem jí otevírala a zase zavírala. Bylo to úžasné! V kouzelném papírnictví jsem nakoupila plno sešitů, papírů a také obálek a dopisů, abych mohla psát rodičům do Barnsteplu. Zbyly mi ještě peníze, a tak jsem zašla do kouzelného zvěřince a koupila si sovu. Sněžná sova s černými tečkami na břichu, takže to znamená, že to byla samice. Koupila jsem si k ní i krásnou černou klec.

Když jsem se večer vrátila do děravého kotle a objednala si večeři, všude bylo plno, ale nikde jsem neviděla ani Elis, ani Natalii. Přisedla jsem si tedy k dvěma studentům, kteří vypadali, že letos také pojedou prvním rokem do Bradavic. Povídali jsme si spolu u večeře a poté i dlouho do noci venku u ohně. Táta měl pravdu. V Děravém kotli si najdu plno přátel, které budu v Bradavicích potřebovat.

Přidal Kate Oak ve 12.4.2018 0:00:00
Kategorie: 1. ročník
;