ŽvB deníky

13. 4. 1995 

Posledních pár dnů bylo pěkně šílených. A nemyslím tím to, jak se pokusili unést Leiu. U toho jsem nebyla, tak o tom moc nevím. Já mam spíš na mysli to s Dannym.

Před pár dny jsem se od Aliy dozvěděla, že se nějak dal dohromady s Gianem a že je z toho Rosie chudák celá špatná. Ta kolem nás později prošla, takže jsem to viděla na vlastní oči. To, že se Danny dal dohromady s Gianem, bych překousla. Každej jsme nějakej. Ale to, že to udělal takhle hnusně k Rosie, jsem jen tak napřekousla. A to není všechno.

Potom jsme nějak rozebírali Dannyho a že je poslední dobnou trochu divný. Fakt se mi zdá poslední dobou jiny, takový zlostnější. A někde během toho rozhovoru o něm padla zmínka, jestli mu náhodou Gian nepodstrkuje láskonoš. Napřed mi teda museli vysvětlit, co je ten láskonoš zač a jak vypadá a pak jsem si uvědomila jednu věc. Já jsem ho vlastně už jednou vypila! Ten parchant Danny mi ho podstrčil na konci létu. Proto jsem se tenkrát se cítila tak divně. Parchant jeden. Zatímco jsem stála ve spolce tak jsem rozmýšlela, jak ho pěkně pomalu zabiju.

Příležitost jsem dostala večer ve spolce, když tam přišel Danny. Napřed kolem jenom tak prošel, tak jsem vyběhla za nim. Stihnul zalézt do pokoje, ale po chvíli vylezl. V tu chvíli přišla moje příležitost. Vlepila jsem mu facku a udělala jsem mu pěknej otisk na pravý tváři.

"Proč jsi to udělal? Proč jsi mi to dal vypít?"

"Vždyť ti to chutnalo."

(Nepamatuju si doslova, co jsem říkala já, ale pamatuju si, že on tohle řekl)

Potom stihnul utéct dřív, než jsem mu dala další facku. A ani jsem mu nestihla vynadat za Rosie. Musela jsem až další den ve vstupní síni. Když se tam objevil Danny, tak jsem mu vlepila tu další facku a vynadala mu za Rosie. Celou dobu vedle nás stál Gian a netvářil se na to moc nadšeně. A když pak odcházel, tak na mě ukázal vztyčenej prostředníček a potom udělal takové gesto krku, jakože mě sejme nebo tak něco. Má smůlu hošánek, protože já se ho nebojím. Copak by se šlo bát kluka v legínách se světle modrejma vlasama (ale musím uznat, že sladit to umí dobře). Později mě ještě nakrknul Danny, když se tam najednou objevil, kouzlem podrazil Katie nohy, křikl "Umři!" a utekl. Bez důvodu. Chudák Katie se bouchla do hlavy.

Ale tak potom to s Dannym přešlo do takové neutrální pozice. Ted si řekneme maximálně ahoj. Někdy ani to ne. Další den jsme se snad potkali až nějak k večeru, když přišel na kolej. A s ním i Gian, Alia a Blair. A myslím tím na naší spolku, kde správně nemají být. To se potvrdilo, když se tam pak objevil Ash a Redhorn. Zmijozelu a Mrzimoru sebrali 31 bodů. To byl od Ashe chytrej tah, protože tím dostal nás Nebelvír do vedení a Havraspár přestal být poslední. Stejně tak pak zůstali a pak tam přišla ještě Alice. Všichni šli na Dannyho pokoj a já jsem zůstala ve spolce. Přišlo mi trochu blbý, abych se jim tam taky vnutila, když s Dannym nemluvím, Gian by ze mě taky nebyl. A kdyby mě tam chtěli, tak mi sami řeknou. Takže zatímco oni se bavili a dělali bůhvíco, já jsem byla sama.

Dneska se toho taky semlelo hodně. Začnu pěkně od začátku. Když jsem šla na večeři, narazila jsem ve spolce na Shyama a Simona cvičící kouzla. Chvíli jsem se s nima bavila a pak jsem se snažila přemluvit Shyama, aby šel se mnou najíst do Velké síně. Bylo pracné přemluvit ho, protože se mi tam furt vnucoval Simon, ale nakonec jsem to zvládna. Po večeři se mi ještě podařilo Shyama přemluvit, aby se šel se mnou projít. Jenže mi to překazil Colden (myslím toho havraspárkýho.ú Otravoval, že je něco Alie a tak jsem to už nemohla ignorovat a šl jsme za ní. Alia byla posledních pár dnů nějaká divná.

Našli jsme ji v té místnosti u vodopádu. S náma tam přišla i Alice. Jakmile jsme tam byli Colden ji začal otravovat, ona chudák z něj byla vynervována. Snažila jsem se mu říct at jde pryč. Nakonec jsem se dostala až k vyhrožování, že ho praštim, pokud nevypadne. A on řekl něco o tom, mě hodí o zeď. Tak to už jsem se neudržela a praštila jsem ho pěstí přímo do ksichtu. Vzápětí schytal další od Aliy. Jsme dobrej tým.

Pak už teda konečně vypadnul a Shyam chtěl jít do spolky, protože byla večerka. Měl obavy, abychom tam byli včas. A byl přitom ta roztomilej, jak se bál toho trestu. Můj dokonalej opak. Já chodim pomalu v pět ráno ještě po hradě a on má obavy z půl desáté...

Ale on šel teda chvíli potom, co jsme přišly do spolky hned spát, takže jsme tu procházku už nestihli. A Alia zalezla taky na pokoj.

Do spolky pak dorazil Danny. Nemluvil jsme spolu, já jsem si tam prostě cvičila kouzla, když se najednou těsně za mými zády objevil Redhorn. Byla jsem zády ke vchodu takže jsem ho neviděla přijít. Redhorn mluvil s Dannym, který vypadal smutně a myslím, že měl opuchlé oči od brečení, a Redhorn se mu snažil vysvětlit, že to jinak nešlo. Nepochopila jsem přesně, co se stalo. Když Redhorn odešel, šla jsem za Dannym. Chtěla jsem se ho na to zeptat, ale ignoroval. Jsem sice na něj naštvaná, ale když vidím, že se mu něco děje, tak jsem schopná to chvíli ignorovat. Jenže on po mě místo hodil něco, co kolem mě udělalo mlhu na chvíli a zamkl se v pokoji. Pak už mi neotevřel, tak jsem šla k sobě na pokoj.

Zhruba o půl hodiny později jsem přišla zpátky do spolky a objevila jsem tam Dannyho a Aliu cvičící kouzla. Přemýšlela jsem, jestli mam je ignorovat, nebo se jich snažit zeptat, co se děje. Nakonec jsem si sedla a promluvila jsem na Dannyho. Asi to bylo tím, že tam byla i Alia, že nám oboum řekl, že dostal podmínečné vyloučení, protože na trestu očaroval knihu, aby kousla Alerta. Neřekla jsem mu to, ale myslím že to dostal oprávněně. Udělal to s umyslem ublížit profesorovi. Za to nikdy nejsou moc příjemné tresty.

Potom jsme cvičili dál, až Alia omdlela. Společně s Dannym jsme ji zavedli na ošetřovnu. Byla tam zrovna i ta Alice z mrzimoru, která mi připadá, že má pokaždé z něčeho strach. Ošetřovatelka nás pak poslala ven i s Alice, Aliu si tam chvíli nechala a my jsme měli jít na kolej. Šli jsme, ale po chvíli mi Danny řekl "Počkej". Netušila jsem proč a on se vrátil. Ono totiž kousek za námi šla Alice, tak si s ní chtěl promluvit. Nevím, co je jí, ale začala tam brečet. A Danny ji utěšoval, objímal, hladil ji po zádech a řekl jí, co se stalo jemu. A já jsem tam stála a začala jsem mít takovou blbou náladu. Kdybych se taky rovnou rozbrečela, tak by mi to taky hned vyklopil a neházel po mně bůhvíco? Jenže to bych se teda musela naučit pořádně brečet, protože je jen málo věcí, co mě dokáže rozbrečet. Když mě něco trápí, tak to prostě dusím v sobě a na povrchu je ta maska normálnosti. Vlastně se divím, že mi vůbec řekl to "Počkej". Čekala bych, že mě prostě nechá jít samotnou, mnou se vůbec nezabývá a v klidu se tam baví s Alice. Takže když domluvil s Alice, já jsem tam přestala, jak trubka čekat a šli jsme do spolky. Během cesty se se mnou snažil myslím mluvit, něco mi říkal, ale já jsem neměla náladu.

Ve spolce jsem si pa sedla a čučela jsem do ohně. A přitom jsem přemýšlela. Měla jsem takovou tu náladu, kdy prostě přemýšlím o sobě. Taková trochu depresivní náladu, kdy mě nenapadá nic pozitivního. Vím, že mě za nálada přejde. Možná už zítra zmizí, možná až za týden. Ale nic s tím neudělám. Dokonce mi před chvíli stekla jedna slza po tváři. První slza za posledni čtyři roky. Blbá slza. Proto to sem píšu. Abych to ze sebe nějak dostala.

Mám tady vůbec nějaké kamarády? Když to vezmu popořadě, tak začnu Dannym. Danny je... Danny. To jak je to s námi teď jsem už popisovala. A nepřipadá mi to jako nějaké přátelství. Kdyby jsme byli kamarádi, tak by se ke mně takhle nechoval. Ted si možná prožívá obtížný období, který si teda způsobil částečně sám, a já bych při něm i stála, ale on se prostě chová takhle. Potom je tu Alia, se kterou se docela bavíme. Nedávno jsme se na střeše bavili o našich životech. Prý jí umřel táta když byla malá a matka byla alkoholička a chovala se k ní hrozně. Pak žila u babičky. Ale když pak příšla z ošetřovny, tak mi řekla, proč je ta smutná poslední dobou. Babička ji umřela a ona se bála, že bude muset k mámě. Ale ta ošetřovatelka jí řekla, že přes prázdniny může být v Kotli, tak se jí ulevilo. Alia má ze všech těch lidí, se kterými se bavím, momentálně nejblíž k tomu, abych ji mohla říkat kamarádka. Potom Shyam, který se mi líbí, ale myslím, že mě bere jenom jako spolužačku. Potom jsem se ze začátku roku bavila s Rosie, ale teď už ani moc ne. A pak se maximálně ještě někdy bavím s Ay a to je všechno.

Takže si říkám, jestli mám nějaké kamarády, nebo to jsou prostě jen lidi, se kterými se bavím? Taková iluze kamarádství. Protože já mam prostě pocit, že jsem sama. Když vezmu, jak tuhle šli na ten Dannyho pokoj a já jediná jsem zůstala v prázdné spolce... Když vezmu jak ochotně to Danny všem ostatním vyklopil, jenom mě ne... Alia ta má kamarády, Blair, Dannyho a další... Chápu, že si prožívají svoje problémy, které jsou závažnější než ty moje. Jaký mám já vlastně problémy, kromě toho problému, že jsem v děcáku, že mě moji vlastní rodiče nechtěli. Že jsem prostě celý svůj život. Asi je to problém dětí z děcáku, že prostě touží po pozornosti ostatních, i když ti ostatní mají svoje důležitější problém. Anebo já jsem prostě jenom sobecká. A kdo by se mnou vlastně zabýval? Ne, já jsem prostě sama.

7. 3. 1995

Danny se opět chová jako idiot! Aspoň v posledních pár dnech. Minulý týden to ještě šlo. Hráli jsme flašku znova. Myslím, že jsem s tím nápadem zahrát si flašku zase přišla já. Proč mam pocit, že jsem to pokaždé já, kdo s tím nápadem přijde?

No, tak jsme prostě začali hrát flašku. Nepamatuju si přesně všechno. Pamatuju si ale, že se mě někdo ptal, jestli se mi někdo líbí a pokud ano, tak mám říct kdo. Dala jsem jako fant brašnu. Nakonec ze mě to Shyamovo jméno dostali, když se mě pak na to zeptal znovu, kdy už fanty nebyly povolení. Neměla jsem na výběr.

Potom schytala Alia jeden pěkný úkol. Měla za úkol zajít další den za Ashem a požádat ho o nemravné doučování. Pochopitelně tohle nemohl vymyslet nikdo jiný než Danny. Ale aby v tom Alia nebyla sama, tak když pak měla dávat úkol mě, vymyslela si, že půjdu s ní jako doprovod a ona bude mluvit. Jenže další dny ten ukol odmítala splnit, tak jsem to vyřešila tak, že jsem se s Ashem domluvila, že kdyby se ho někdo ptal, tak se ho Alia na to zeptala. Musela jsem to tak zařídit, protože Danny hrozil, že pokud to nesplníme dřív, než narazí na Shyama, tak mu pak řekne, že se mi líbí. Ten ukol je sice jako splněný, ale od té doby jsem nenarazila na Dannyho, abych mu řekla, že to nemá říkat. Snad mu mezitím ještě neřekl.

A aby toho nebyla málo, při té flašce si Alia vymyslela, že v noci budu muset spát s Dannym v jeho posteli. No, při té silvestrovské flašce jsme usnuli vedle sebe na zemi, tak proč bychom ted nemohli spát v posteli. Ta noc nebyla špatná. Prostě jsme tam vedle sebe spali. Ačkoliv myslím, že když jsem se vzbudila krátce po ránu, tak jsem měla hlavu položenou a jeho hrudi. Zmínila jsem, že Danny spí jenom v kalhotech? A byl to docela pohodlný polštář... Sice má svaly spíš na rukách, ale i tak se na něm spalo dobře.

Vzbudila jsem se až někdy v poledne. A odpoledne měl následovat pohřeb ředitele Brumbála. To jsem sem ještě nenapsala, že se objevila zrpáva v novinách, že je mrtví. Prý umřel v boji proti Rudým, o kterých ani pořádně nevím, kdo jsou. Ale pohřeb byl pěkný. Trochu zdlouhavý, ale ty proslovy o něm byly pěkné. Pár jich bylo i z řad studentů. Jako prví se přihlásl Ash. Oceňuju jeho odvahu, takhle se přihlásit a mluvit před tolika lidmi... Já bych to nezvládla. Jinak na tom pohřbu většina lidí brečela, ale já teda moc ne. Vlastně vůbec. Ono jsem ho ani moc neznala. Jediný co o něm vím, že byl ředitel a velký kouzelník. Jakožto děcko z děcáku, který donedávno nevědělo vůbec nic o kouzelnickym světě, ani pořádně nemám nárok vědět něco víc.

Ale to jsem odbočila od Dannyho. Ten pohřeb byl minulou středu. Ted přeskočím na neděli k jedný praštěný učitelce s holí. Napřed jsem na ní narazila někdy dopoledne. Bavila jsem se zrovna s Ay na schodech. Ona seděla na kraj schodiště a já jsem stála uprostřed schodiště, ale pořád se kolem mě dalo v pohodě projít. Jenže ta učitelka potřebovala, abych jí couvla až na kraj schodiště. A ještě přitom musela mít kázaní, že nemáme sedět na schodech. Přitom já jsem stála. Potom se tam objevila odpoledne, kdy jsem na schodech sice předtím seděla, ale zrovna jsem se postavila. A pár vteřin předtím se posadil na schody Danny. Tak nám dala všem třem školní trest za sezení na schodech, přičemž já jsem stála. Vidí v tom někdo smysl? Já ne. Jako trest jsme měli ulízet nějaké bahno a seno v mučírně. A byla tam tma, že jsem nic neviděla, a byly tam krysy a krev. Může vůbec tohle dělat? Ani nám tam nevyčarovala žádné světlo, všechno musel udělat Danny. Stejě tak i většinu toho bordelu uklidil kouzlem.

Cestou z toho trestu jsme našli na zemi nějaký vzkaz. Psalo se tam o heslu do nějakého kabinetu, že ho musí zjistit. Já jsem to nějak nechápala, ale Danny si z toho vydedukoval, že se jedná bud o ředitelnu nebo o kabinet Bena. Tohle jsem ovšem zjistila až později, protože napřed mi nic neřekl. Prostě přišel do spolky, odešel, zase přišel, pak odešel a nic mi neřekl. Tak jsem se pak s Aliou vydala ven a narazili jsme na Dannyho kousek od Havraspárské spolky. Tam se pak objevila ještě nějaká starší Havraspáračka, jejíž jméno jsem zapomněla. Šla s Dannym a záchody si promluvit. Chtěla jsem jít taky, ale ten parchant Danny mě zazdil, takže jsem nic neslyšela. Tak jsem odešla zpátky na spolku naštvaná na něj. A umanila jsem si, že s ním nepromluvím. Dočasně jsem to porušila, když jsme šli hádat k Benově kabinetu jeho heslo.

Ale když jsme byli zpátky ve spolce, tak jsem to nemluvení znovu obnovila. Využívala jsem k tlumočení zprvu Aliu, ale ta pak začala protestovat, tak jsem využívala ohníček. Nevím proč, ale věty typu "Ohníčku, vyřiď Dannymu, že..." jí připadali zábavný. Pořád se culila, i když Danny odešel. Prý j připadá, jako bysme se znali dlouho. Díkybohu se s ním dlouho neznám. Jinak bych ho musela zabít už před lety. Nechápu, jak s ním může Rosie vydržet, když je tak děsnej.

1. 1. 1995

Milý deníčku,

tak už tu máme Nový rok. Ale jak vlastně dopadl ten starý? To ti hned napíšu.

Napřed trochu zrekapituluju ten loňsky rok. Stala se totiž taková významná událost. Zjistila jsem, že jse čarodějka a nastoupila jsem do Bradavic. Vlastně jsem za ten rok docela ráda. Bradavice se mi líbí a už umím nějaká kouzla.

No a jak jsme slavili Silvestra? Ještě napíšu něco o Vánocích. Výzdoba je tu velkolepá. Stejně tak hostina. A před Vánoci byli vánoční trhy, kde jsem nakoupila dárky. Rozhodla jsem se obdarovat Dannyho, přestože mě někdy štve, Rosie a Shyama (nebo Shayma? to je jedno, budu ho psát jako Shee). Shee ode mě dostal plyšového rysa a formulku s kouzlem na znovuzčerstvení starého jídla. Ono jsme se totiž pár dní před Vánoci bavili o všem možné. Jak to je s těma Vánocema a jak všichni zůstávají v Bradavcích a že mu trochu budou chybět rodiče. Pak se mě zeptal, jestli se mi taky bude stýskat a já jsem mu stručně řekla svůj příběh. Pak jsme se bavili o Vánocích, co bychom chtěli a on řekl, že by chtěl kupu slaniny, která nezplesniví. Slaninu jsem nesehnala, ale sehnala jse mu tu formuli. Dannymu jsem zase dala létajícíc talíř a Rosi origami a jednu sukni. Snad se jim to líbilo.

Ale já jsem na Boží hod nedostala nic. Nejdřív jsem z toho byla smutná. To si tu na mě nikdo nevzpomněl? Ale dole na snídani jsem zjistila, že nastal nějaký zmatek v dárcích, takže se většíně dárky dostali bůh ví kam. Dárky jsem proto dostala až na Silvestra, od Dannyho a Sheeho. Danny mi dal knížku a hodinky, Shee spoustu sladkostí.

Silvestra jsm slavili na kolejích, měli sme tam jídlo a výborné pití, které chutnalo trochu jako máslo, ale byl to nějaý ležák. Zezačátku se ta naše oslava na koleji trochu vlekla, sice rádio hrálo, ale všichni jsme seděli u stolku a nic moc neříkali. Ale pak začali holky tancovat a mě se povedlo vytáhnout Sheeho. Nakonec se ale to tancování zvrhlo v koulovačku, ze kterého vznikla stavba sněhových staveb.

V tu chvíli se tam začala projevovat jedna otravná holka, Jenifer. Pořád lezla za Dannym, tak jí párkrát dal do zdi, párkrát do klece. Pak odešla a cestou nás nějak urazila, už ani nevím jak. Prostě se chovala nemožně. Nakonec jsme vymysleli plán, jak se jí zbavit. Zavedli jsme jí do jedné tajné místnosti a nechali jsme ji tam omylem, přičemž ona nevěděla heslo. Pak jsme se vrátili nahoru. V jednu chvíli jsem si říkala, jestli se takhle chová Nebelvír nebo je tohle spíš chování pro Zmijozel? Ale pak jsem nad tím mávla rukou. Řekla jsem si, že jí tam občas zanesu jídlo, aby to nebyla vražda vyhladověním.

Poté nastala půlnoc a my se rozhodli ji oslavit vypuštěním raket před hradem. Akorát jsme to vymysleli asi půl minuty před půlnocí, takže nám to časově uplně nevyšlo. Ale stejně ten ohnostroj byl pěkný Akorát nám tam pak přišel Redhorn, ale ukecali jsme to na bezpečností důvody. Přece nebudeme dělat ohnostroj ve spolce. Potom nás radši doprovodil zpátky do spolku. Už nevím z jakého důvody, ale nějak jsme vlezli k Sheemovi na pokoj. Nějak padnul návrh, abychom tam všichn přespali. Po chvíli vybírání postelí si Danny zabral jednu, Shee svojí a já s Aliou jsme se rozhodli poděli o jednu.

Po chvíli se najednou na chodbě objevila Jenifer. Nějaký způsobem se z té tajné dostala. Bohužel. Chvíli jsme se jí to snažili vysvětlit, že jsme se jí snažili pomoct, ale nevěřila nám. Přitom jsme se vymlouvali vážně věrohovně. Nakonec nám začala nadávat, tak na ní Danny vyzkoušel pár kouzel. My ostatní, co jsme nic dalšího neuměli, jsme ji prostě jenom polejvali všim možnym. Pak někam utekla a my se vrátili na pokoj.

Nějak jsem navrhla, že si zahrajeme flašku. Tak jsme si ji zahráli. Zjistili jsme, že Caitlyn se líbí jeden kluk, kterého nějak neznám. Aila oběhla spolku nahoře bez, strčila hlavu do kotl s ležákem, vytáhla ji a z vlasů si vyždímala do hrnku nějakou tekutinu, terou pak vypila, Danny na střeše zvolal jsem král světa, já napsala Aquarinovi lístek, že se mi líbí a že s ním chci snídat, něco podobného napsal i Danny už nevím komu... Prostě spousta srandy. Akorát při pravdě jsem trochu zalhala. Měla jsem říct, jestli jsem se už s někým líbala. A já řekla ano, že jsem se líbila s jedním klukem u nás v děcáku, přitom to není pravda. Ještě jsem se s nikým nelíbala a chtěla jse říct ne, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela. Napadlo mě, že by to možná vypadalo trochu blbě. A teď mě napadá, jestli zase nepůsoví blbě, že se dvanáctiletá holka už s někým líbala... přičež to předstírané líbání vlastně muselo být v jedenácti před odjezdem do Bradavic.

Nakonec jsme šli spát někdy kolem šesté ráno. Ačkoliv jsme vlastně spát nešli, protože jsme usnuli tam na zemi u flašky. Teď mě napadá, že ta flaška byla moje a já jsem ji ta zapomněla... Do další hodiny lektvarů si budu muset sehnat jinou. Ale stejně tohle byl prostě povedený Silvestr.

Pár screenů (některé hlášky jsou vytržené z kontextu a vyzní zvláštně):

31. 10. 1994

Milý deníčku,

je to tu zase. Můj nejméně oblíbený den v roce. Moje nalezeniny.

Většina lidí má narozeniny. Já je nemám. Na to, abych měla nějaé narozeniny, by se muselo vědět, kdy jsem se narodila. Jenže to nikdo neví, stejně jako se neví moje jméno. Pokud jsem vůbec někdy nějaké od rodičů dostala... Nakonec jsem dostala jméno i datum narození od úřadů. Jako datum narození bylo dáno datum mého nalezení. Tudíž neslavím narozeniny, ale nalezeniny.

Tentokrát vyšly na neděli. Alespoň že nemusím moc brzo ráno vstávat. Vstala jsem tedy až kdy se mi chtělo a dole jsem se nasnídala. Potom se prodával v Síni školní časopis, tak jsem si jeden výtisk koupila. Chvíli jsem tam postávala, bavila jsem se s Rosie a Blair. Nikdo netušil, že mám nalezeniny a nikdo mi nepopřál. Ale taky to neměli jak tušit, protože jsem to nikomu neřekla.

Nakonec jsme se všechny tři vydaly podívat se, jak se staví ploty. Byl tam i Danny, který se líbí Rosie. S Blair jsme jí přemluvili, aby si s ním šla promluvit. Netuším, jak to přesně dopadlo, ale asi dobře. Podrobnosti jsem nestihla zjistit, protože pak někam zmizela.

Zbytek dne jsem se toulala po hradu, kreslila jsem si a nakonec jsem si večer sedla u krbu ve společenské mísnosti. V tu chvíli na mě dolehla ta smutná nálada, kterou mám každý rok v tenhle den. Vždycky si vzpomenu, že jsem sama. Že mě rodiče nechtěli, ani se neobtěžovali odnést mě do babyboxu... Prostě mě nechali někde na zbořeništi. Kdyby mě tenkrát včas nenašli, asi bych tu teď nebyla a umřela bych už jako malá. Občas mě napadne, když mám vážně blbou náladu, že by to možná tak bylo lepší...

Ale ten večer ještě neskončil, protože se tam objevil Danny. Všimnul si, že mi není moc do smíchu a zeptal se, co mi je. Řekla jsem mu o nalezeninách. Vzápětí mi popřál všechno nejlepší a trochu se mě pokusil povzbudit. Malinko se mu povedlo zlepšit mi náladu. Možná nebude tak děsnej, jak jsem psala prve. Občas se dokáže chovat jako člověk.

29. 9. 1994

Milý deníčku,

musím ti oznámit jednu věc. Poslední dobou mě vážně štve Danny Styx.

Začal mě štvát poprvé, když mě vzal do jedné místnost v přízemí, kde byla spousta květináči. Dal mi napít, trochu jsem se tam rozhlídla a pak se ukázalo jeho otravné, špatné já. V podstatě si ze mě udělal trénovacího panáka. Udělal kolem mě zed, klec, obklopil mě nějakýma křížema... Už ani nevím co všechno zkoušel. Ale vadilo mi to a byla jsem na něj vážně naštvaná.

Hlavně když jsem ho na oplátku začala polívat vodou, protože jsem nic jiného dělat nemohla. A vinou jednoho kouzla jsem polila sama sebe. Jenže já tou dobou neměla nic na převlečení, protože já jsem inteligentní a nepopsala jsem si kufr (hlavně, že jse na ten štítek koukala). Prostě jsem byla pořádně mokrá a špinavá, neměla jsem nic na převlečení a byla jsem nakrnutá. Jeho jediný štěstí je, že mi pak dal nějaký letvar, co mi zvedl náladu, jinak by byl už nikdy nedošel na kolej.

Ale stejně o pár dní ve spolce pokračoval znovu. Tou dobou už jsem uměla vyčarovat pár jisker, ale ty mi moc nepomáhali. Prostě mě zase něčím obklíči a zase mě štval.

Nemůžu pochopit, co se mi na něm na začátku roku líbilo. Nebo co se na něm líbí Rosie. Chová se jak malej kluk. Je děsnej.