Konečně jsem tě pod postelí vyhrabal a mám trochu času napsat, co se tady děje. No ale jak jsem se na ošetřovnu vlastně dostal? Začalo to asi ten den po požáru lesa. Byla neděle, tudíž první schůzka soubojového klubu. Kousance, co jsem měl od mandragor se nějak nápadně zvětšily. No, nějak to neřeším, ale radši se pak stavím na ošetřovně. Do té místnosti s pódiem, nevím jak se jí říká, přišlo docela dost lidí na to, jaká byla účast minulý rok. No, letos má aspoň cenu tam chodit. Minulý rok jsem se tam jen chodil koukat a říkal si, jak to asi musí bolet, když padají na zem. Konečně jsem se dostal na řadu.
Už si přesně nevzpomínám, s kým jsem bojoval, ale vyhrál jsem. Doufal jsem, že zbytek dne bude relativně klidný. Ta myšlenka mi vydržela tak 20 sekund, dokud si mě do kabinetu nezavolal Alert. Co po mě asi chce? Bylo mi jasné, že to bude něco okolo toho sobotního průšvihu. Ukázalo se, že zas tak daleko od pravdy jsem nebyl. Myslel si, že jsem to byl já a Sharown, kdo předešlou noc zapálil les. To jsem ale opravdu neudělal! Chvíli tam ze mě něco tahal, ale stejně se nedozvěděl, co chtěl. Nakonec si zavolal Sharown, ale ta ležela a leží na ošetřovně, takže od té se taky nic nedozvěděl.
Radši jsem si zašel na ošetřovnu, kvůli těm kousancům na ruce, protože od toho včerejšího požáru se prý na ošetřovně shromažďuje nějak hodně lidí. Madam Pomfreyová mi řekla že to nic vážného není, že je to z únavy, a že si mám jít odpočinout. Takže jsem zbytek dne proležel na pokoji.
Jen na večeři jsem se dostavil, protože nás Nancy všechny povinně svolala. Apelovala na nás, abychom se dobrovolně přiznali, kdo založil ten požár. Prý bude "ušetřen trestu". No tyhle učitelský finty známe.
Z pondělního vyučování si toho už moc nepamatuju. Vím jen, že jsem si sedal s Danou a to byla asi chyba. Ukázalo se, že je nakažená nějakou nemocí a já jsem to od ní samozřejmě chytil. Bylo nás už tady docela dost i Sharown. Zajímavé bylo, že to chytili jen ti, co v sobotu hasili ten požár. U prohlídky se ukázalo, že je to ta stejná nemoc, jako u ostatních, takže jsem byl poslán na pokoj s ostatními.
Na ošetřovně byla tak příšerná nuda! Být tam zavřený o chvíli dýl, asi bych tam všechny zabil. Naštěstí nadešla doba Vánoc a po dlouhém přemlouvání naší skvělé paní ošetřovatelky Say ^_^ jsme dostali propustky na vánoční trh. To bylo jediné štěstí, protože jsem měl pro Shar jen jeden dárek a k tomu ještě na pokoji. Naštěstí tam byl stánek z Příčné, takže jsem jí koupil první co jsem uviděl - obřího ledního medvěda a nějaký další kraviny. Musel jsem si na něho vyrobit extra velkou krabici. Ano vyrobit, jako každý rok tam měl stánek crafting, tak jsem si vyrobil krabici. Došel jsem si ještě zalít kytky, aby mi neuschly a do spolky pro můj tajný dárek. Dokonce i od Sayaky jsme dostali dárek. I když za to, co jsme tam museli vytrpět jsme si jich zasloužili nejmíň pět. Objevil jsem dárek i od Dany a Sharown. Sharown jsem taky něco malého dal, ale pro Danu musím ještě něco dodatečně koupit. Pár dní po Vánocích nás konečně pustili.
Přidám sem ještě jednu dost důležitou událost. A to smrt a pohřeb našeho ředitele Albuse Brumbála. Ne, že bych chtěl být nějak necitlivý, ale nějak mě to nezasáhlo,
protože jsem ho viděl vlastně jen 3x. Samozřejmě je to hrozná tragédie. Prý ho zabil někdo od Rudýho půlměsíce. Nechápu, jak to dokázal. Nikdy jsem neslyšel o nikom mocnějším než je Brumbál. No..zajímá mě, kdo bude novým ředitelem a jak zvládne ochránit Hrad, kdyby náhodou Rudí přišli až na pozemky. Na pohřeb jsem nešel, protože pohřby se vždycky šíleně protáhnou.
Co všechno se stane, když se vám nechce spát..
Milý deníčku, po včerejší noci jsem plný energie, a proto ti vlastně musím dát vědět, co se včera stalo. Začnu asi od rána. Sobota začala vcelku klidně, jen kdybych už z postele neslyšel prodavače Denního Věštce. Vyvalil jsem se z postele, hodil na sebe oblečení a zamířil na snídani. V naší společenské místnosti nikdo nebyl, jako obvykle, v krbu ještě zářily poslední uhlíky. Na chodbách ve sklepení bylo nezvykle teplo..no ale to je vedlejší. Měl jsem při sobě pár drobných, a tak jsem si koupil Věštce, abych měl u snídaně co dělat. Ve Velké Síni už stoly praskaly pod náporem jídla a já už z dálky viděl u našeho stolu blonďaté vlasy - Sharown. Sedl jsem si k ní a otevřel Věštce. No nic extra zajímavého tam nebylo, jen Famfrpálová liga a nějaký Rudý Půlměsíc nebo co... Naštěstí že jsem jí potkal, jinak bych zase zapomněl na náš trénink na famfrpálovém hřišti. Čas nám vycházel akorát, takže jsme se vydali k hřišti. Naše trenérka přišla kapku později, ale aspoň že přišla. Dala nám oblečení a chrániče, chvíli jsme se rozlétávali okolo hřiště a pak jsme zkoušeli střílet na brankáře. Katie mezitím vypustila zlatonku a létala tam kolem nás.
Čas mě kapku tlačil, protože už jsem měl být někde jinde. Rychle jsem ze sebe všechno shodil, a zamířil jsem ke skleníkům. Já jsem vlastně ani na setkání klubu bylinek nemusel chodit, členem jsem už od minulého roku, takže jsem se vlastně jen přišel smát novým a vyděšeným prvákům. No a taky nakoupit si nějaká semínka samozřejmě. U těch semínek se pozastavím. Nakoupit si mandragoru? To bylo nejhorší co jsem mohl udělat. Netušil jsem, že jsou nebezpečné už jako semínka, takže mám samozřejmě obě ruce pokousané. Ani zasadit se mi je nepodařilo, dokud jsem si do pokoje nedošel pro rukavice. Máme k dispozici 2 skleníky, to už jsem možná říkal. No a jeden už jsem skoro celý obsadil já. Jak se tam sakra vejde dalších asi tak 5 lidí? No to už je jejich problém.
Konečně přišel čas oběda a s ním trochu klidu. Do večera jsem odpočíval v pokoji. Když padla tma, rozhodli jsme se se Sharown, že si uděláme další výlet po hradě. A začali jsme pěkně od podlahy, tedy sklepení. Vylezli jsme v Vstupní síni a tam stál někdo z Mrzimoru, možná prefekt. Chvíli jsme nenápadně stáli ve dveřích a nakonec jsme se rozhodli že zariskujeme. Vypálili jsme ze dveří prvním směrem, který mě napadl. Skončili jsme v učebně jasnovidectví. Nějak jsem se nestaral, jestli nás zpozoroval ten kluk z Mrzimoru. Chvíli jsme se rozhlíželi po třídě, zkoušeli hledět do křišťálových koulí. Samozřejmě jsme nic neviděli. Najednou slyším od schodů kroky. Se Sharown jsme se rozeběhli na jiné konce a snažili se ani nedutat. Chvíli nám to vycházelo, jenže pak rozsvítil celou místnost a objevil nás. Okamžitě nás chytil a před dveře vyčaroval obrovský balvan, takže se ze třídy už nedalo uniknout.
Chvíli nás tam vyslýchal, ale nebylo mu to nic platné. Konečně ho to přestalo bavit a šli jsme pryč. Odčaroval kámen a my se chopili příležitosti. Vytrhl jsem se mu a zamířil do sklepení. Naštěstí nás nechytil, takže jsme vyvázli bez školního trestu. Samozřejmě po takovém zážitku jsme si nemohli nechat ujít i další. A tak jsme vyrazili k učebně astronomie. Už jsme byli skoro u cíle, když jsme zaslechli kroky. Nechtěli jsme nic dalšího riskovat, a proto jsme se radši vydali zpátky. Zašli jsme do tajné chodby a najednou za zdí slyším nějaké kroky. Určitě nebyli nikoho z profesorů ani starších studentů. Vykoukl jsem na ně a začal je sekýrovat jak to, že nejsou v postelích. A to jsem asi neměl dělat. Všichni jsme začali utíkat, jenže já jsem špatně odbočil do slepé uličky a musel jsem utéct na druhou stranu. Jediná úniková cesta byla k učebně astronomie. Ale to stejně nemělo cenu. Chytil mě...Alert! Tak a jsem v koncích. Začal mě vyslýchat, nakonec jsme sešli o patro níž, kde jsme potkali další profesorku. Chvíli tam ze mě tahal rozumy a já už značnou chvíli pozoroval něco pohybujícího se za rohem.
Byla to Sharown. Nechápu proč tam za mnou lezla. Alert si jí samozřejmě všiml hned jak jsem se otočil. Zbledla okamžitě, jak jí chytil za paži. Každému z nás samozřejmě strhl body, to jsem čekal. Sharown zakázal vstup do klubu lektvarů! No to je vrchol. No a aby toho nebylo dost, přišla mi sova s dopisem od Nancy Orwell. Ať to bylo, co to bylo, číst se mi to nechtělo. Alert nás seřval a poslal do postelí. Tentokrát už se mi fakt nikam nechtělo. Chvíli jsem ležel, ale usnout jsem nemohl. Najednou slyším školní rozhas. Teď, v 11 hodin v noci? Les prý hoří a všichni studenti se mají shromáždit na nádvoří. Na nádvoří ovšem nikdo nebyl, takže jsme se Sharown běželi do lesa. Ohrady hořely. Skoro všechny. Okamžitě jsme začali hasit. Jen jsem to možná kapku přehnal z tou vzdáleností, protože jsem začal hořet! Naštěstí to byl jen kabát a plášť. Okamžitě jsem je ze sebe shodil a začal po nich dupat. Jsou na vyhození, oba.
Nakonec jsme všechno uhasili a mohli si jít lehnout. Došel jsem do pokoje, chvíli ještě přemýšlel nad tím, co se stalo a pomalu usnul.
Nancy, famfrpál, předvečer Všech svatých
Milý deníku. Podělím se s tebou o pár zajímavých zážitků z posledních dní. Začnu od středy, no to nevadí. Byly formule a tedy skoro volná hodina protože mám nějaká kouzla naučená dopředu. Chtěl jsem vyhrát nějaké body a proto jsem se hlásil až o život když jsme se učili přivolávací kouzlo. Nancy Owrell mě vyvolala a já zcela správně řekl formuli. Vzápětí na mě začala nepříčetně řvát, že se na nic neptala tak proč se vůbec hlásím? Tak proč mě vyvolává? Nějak jsem to do konce hodiny přežil. Přišlo přeměňování. Tam nemusím dávat pozor, přeměny mi jdou samy od sebe. Naštěstí už jsme nic neměli, takže jsem zamířil do společenské místnosti, abych natrénoval kouzla na další hodiny.
Přesunu se k sobotě. To se dělo alespoň něco zajímavého. Díky tomu útoku zvířat z lesa se učitelský sbor rozhodl, že okolo pozemků vystavějí plot. No a ukázalo se, že na ploty asi není žádné kouzlo, takže jsme ty ploty museli udělat my na hodně kouzelnické výroby.
Někdo už nějaké ploty udělal předem, takže se víc jak polovina lidí vydala přemístit je na místo určení. Někteří, včetně mě se ochotně vrhli do stavby nových plotů. Ten čas nějak utekl a já pořád dělal další a další ploty, až se ukázalo, že je po večeři, ale to mi nevadilo. Stejně jsem neměl hlad a na koleji vždycky nějaké jídlo je. Celý unavený jsem si šel lehnout a byl jsem zvědavý, co přinese následující den.
Přišla neděle a sní? Předvečer Všech svatých. Honem jsem se oblékl a běžel se kouknout jak je letos hrad vyzdobený. Domácí skřítci nezklamali. Všude se povalovaly mrtvoly a běhali pavouci. No, těch pavouků jsem mohl být ušetřen. Mohl to být krásný den, jen kdyby nás kolejní nesvolala kvůli nějaké famfrpálové záležitosti. Vešel jsem do spolky a tam vidím rozzuřenou Nolinku. Měl jsem sto chutí obrátit se a jít kamkoliv jinam, ale okamžitě si mě všimla a seřvala mě kvůli tomu že jsem nebyl na tréninku. Nepřišel jsem jen já, ale i celý zbytek týmu. Ani nevím že měl nějaký trénink být. Konečně čas k večeři. Byl jsem zvědavý co nám Nancy řekne ohledně výpravy do lesa, která měla ten den být. Trochu mě to zklamalo, protože nezjistili skoro nic, jen nějaké abnormality, které si prý nedokáží vysvětlit ani oni sami. Hostina byla oproti normální večeři zajímavá. Stejně mi nejvíc chutnal inkoustový dort. Táák! A teď si konečně úplně přecpaný můžu jít lehnout.
Druhák začíná trestem
Ahoj, začínám na nové straně, protože je tady nový rok, tak aby v tom byl trochu pořádek. Jako minulý rok, hned po příjezdu nás čekala uvítací hostina a zařazování prváků. K mé radosti, potkal jsem i Sharown, která se taky dostala do Zmijozelu. Aspoň tam bude někoho znát. Nebylo mi pořád moc dobře takže jsem se první týden jen prošel po hradě a na hodiny jsem nechodil. Stejně se nic nedělo. V sobotu jsem konečně vylezl a našel Sharown jak sedí u krbu a něco mumlá s hůlkou v ruce. Řekl jsem si, že jí provedu po hradě. Procházeli jsme patro od patra a nějak se to protáhlo, koukl jsem na hodinky a vidím že je už po večerce. Byli jsme už v předposledním patře, když najednou slyším kroky. Namáčkl jsem ji ke stěně a začal líbat. No co..bylo to to nejlepší co mě v tu chvíli napadlo, naštěstí to Sharown pochopila takže mi okamžitě nevlepila facku. Ty kroky, co jsem slyšel byl profesor Thorinson, toho mám na přeměňování a lektvary. Naneštěstí nás asi prokoukl a okamžitě nás chytil. Chvíli jsme jen tak mlčeli a když z nás konečně vypáčil jména a kolej, chtěl nás odvedl nás zpátky do sklepení. Po cestě se ovšem chytil do nějaké pasti a bouchl se hlavou o zem. Naštěstí se zvedl sám takže jsme mohli pokračovat. Na konci, u vchodu do naší koleje nám vyhrožoval trestem, na který jsme se měli dostavil po obědě příštího dne.
Byla neděle, takže jsme stejně neměli co dělat, takže jsme jen seděli u krbu a učili se kouzla. Po obědě jsme měli nastoupit na trest. Čekali jsme tam půl hodiny, nakonec stejně nikdo nepřišel, takže jsme se vydali na další "výpravu". Prozkoumávali jsme sklepení a skoro na konci jsme našli tajnou místnost. No.. místnost. Spíš to byl jen nějaký vstup do kanalizace, ale přesto jsme se rozhodli, že jí projdeme celou. Skoro na konci nějaký skoro rozpadlý dřevěný most vedoucí bůhví kam. Vrátili jsme se zpátky. Tentokrát jsme naštěstí na nikoho nenarazili a zamířili do postelí.
Přišlo pondělí a taky náhradní zkouška z přeměn, doufám, že jsem jí zvládl úspěšně. Odpadla nám hodina obrany, což mi ani tak nevadilo. Čekala nás první hodina bylinkářství. Nečekal jsem nic závratného, do klubu bylinek jsem chodil už rok před tím. Samozřejmě jsme nic nedělali, jak jsem tušil. Každý jsme se jen představili a hodina byla fuč.
Přišlo úterý a s ním konečně kapku zábavy. Začali jsme dějinami. Ty mě naštěstí baví, takže si i něco pamatuju. Carey si pro nás připravil pár otázek, většina z nás nic nevěděl, takže jsem si vysloužil za správné odpovědi 4 body. Někde jsem zastilh Hamishe. Konečně mi dopsal známku z obrany. Po obědě se z lesa začalo ozývat vytí a řvaní. Potkal jsem Sharown a řekli jsme si, že se tam půjdeme kouknout. A to jsme možná neměli dělat. Došel jsem k lesu a okamžitě na mě vystartoval obří vlk. Naštěstí na něj někdo seslal zpomalovací kouzlo, takže mě hned nechytil a nesežral. Chvíli mě honil po pozemcích,ale nakonec mě zachránila nějaká starší holka z Mrzimoru. Uvěznila ho v nějakém vězení z zdi. To by se mi taky někdy hodilo. Naneštěstí se tam objevila Nolin a hned mi napařila školní trest. Nancy Orwell - naše kolejní nás okamžitě všechny sezvala na kolej, aby s námi projednala situaci. Samozřejmě první jsem to schytal já, ale vyhnul jsem se školnímu trestu. Nikdo ani neví co se v lese děje což mě dost znepokojuje. No nic, počkám jak dopadne nějaká jejich výprava co tam má být. Teď jdu spát tak zase někdy.
Zkoušky v plném proudu
Ahoj, nebudu se pozastavovat nad událostmi prvního ročníku, jak byli pořád všichni, jak studenti tak i učitelé, nespokojení s našimi výsledky a přejdu k tomu, pro někoho možná nejdůležitějšímu, zkouškám. Ve Velké síni se objevila obrovská tabule, na níž bylo pro každý ročník podrobně rozepsaná každá zkouška. Většina se konala ve zkouškové místnosti. Ani přesně nevím jaké je to patro, ale vím, že je tam hrozně chladno a světlo. Naštěstí pro nás, jako první ročník jsme měli jeden den volna navíc, takže jsme začínali až v úterý mým skoro nejoblíbenějším předmětem - dějinami. No, nějak jsem to asi napsal takže jsem byl vcelku spokojený. Další předmět? Astronomie. Snad nejlehčí předmět na světě, i když jedna otázka mě tam zarazila. Měli jsme přeložit z marťanštiny. Počkat.. ta vlastně neexistuje!
Přišla středa a s ní náročnější zkoušky - formule a létání. Praxi sem zvládl na 100% a co jsem napsal do testu, to nechám na osudu. Ještě ten večer jsem si zopakoval všechna kouzla na obranu proti černé magii, ale už ten večer jsem na sobě cítil, že na mě něco leze. Šel jsem si radši lehnout a doufal jsem, že se to do rána nějak ztratí. Neztratilo se nic! Ale s novým odhodláním jsem šel na zkoušku z obrany. Bohužel jsem zvládl napsat jen test a na druhou polovinu zkoušky jsem se musel vrátit zpátky do postele. Celý den jsem radši ležel, a doufal že budu moct jít na poslední a taky nejhorší zkoušu. Lektvary! A co se nestalo, zaspal jsem podruhé. Ne že by mi to nějak vadilo, jenže dodělávat zkoušky v náhradních termínech je zlo! Dostavil jsem se tedy aspoň na praktickou část, kterou jsem jako obvykle totálně podělal. Zkouškový týden byl úspěšně za mnou a já se tedy mohl dál potit v mé obrovské posteli s hrnkem čaje a knížkou.
