Jak to šlo od přihlášky
První den jsem si nakoupila kotlík a kufr, ať už si můžu pomalu balit věci. Můj kamarád Randy Movel, se kterým jsem se seznámila již na pokoji mi koupil oblečení, za což jsem mu moc vděčná
. Druhý den jsem už to bylo horší, šla jsem čekat na MOU VLASTNÍ hůlku, nemohla jsem se dočkat. Přišlo mi strašně srandovní, když mně měřil metr vzdálenost mezi nosními dírkami, myslela jsem, že kýchnu. Pak jsem dostala svou vysněnou hůlku s z blánou dračího srdce a 13 palců dlouho z habrového dřeva. Oddychla jsem si, když hned tady ta byla pro mě jako vyšitá. Potom jsem zavítala do papírnictví, kde taktéž byla veliká fronta, ale zase ne tak velká jako u Ollivandera. Když jsem měla všechno nakoupené, zbyly mi docela slušné peníze, tak jsem si za odměnu koupila hnědou sovu se zlatou klecí a nějaké sladkosti.
Při balení jsem měla pořád nutkání, jestli to všechno stihnu a zdali mám všechno sbalené. Pokoj jsem několikrát překontrolovala a zdalo se že ne, tak jsem šla do Kotlíku si zanést kufr, tam už byla spousta studentů, kteří sem přišli za stejným účelem jako já. Jakmile jsem odložila kufr, pádila jsem na nástupiště 9 3/4, kde už stál připravený vlak.
Po výjezdu z King Cross přišel po chvíli milý muž s Denním věštcem, aby cesta ubíhala koupila jsem si je.
Při příjezdu si nás (prváky) pěkně seřadili na trávník a až odešli starší spolužáci, teprve jsem šli do hradu. Ve vstupní síni jsme museli udělat dvojstup, někteří sice nepochopili, co to je a dělali trojstup. Až jsem přišla na řadu, vyslechnout si verdikt klobouku, přála jsem si jen jediné, ať je to Nebelvír a také se tak stalo, můj kamarád sice šel do Zmijozelu, ale i tak si půjčujeme sešity a pobíháme spolu po hradě. Následovala honosná večeře, při které se snad všichni dosyta najedli.
Můj první pocit při cestě na kolej byl: Pro příště by to chtělo méně schodů. Ale i tak, už jsem si navykla. Já i mých dalších 5 spolubydlících jsme si rychle na sebe navykli.
Další den se ještě neučilo, ale starší studenti nás provázeli po hradě, samozřejmě že jsem se musela ztratit a to hned v podzemí, kde jsem narazila na jakéhosi draka, naštěstí jsem vyvázla bez poranění.
Další dny se už učilo.. Kdybych rozebírala všechny předměty, bylo by to ještě na dlouho, a tak aspoň řeknu, jaké jsou pro mě nejzajímavější. Nejzajímavější je na prvním místě u mě astronomie, ta mi jde a baví mě, pak to jsou dějiny, přeměňování a OPČM. Mezi zase nejneoblíbenější patří lekvary, moc mi nejdou, baví mě, ale nevím v čem dělám chybu, že to vždycky chutná jako hnůj, dále je to létání, hned při prvním pokynu paní profesorky, ať jdeme ke košťatům jsem nešťastnou náhodou začala létat, tak Nebelvíru strhla 2 body.. ach jo..
Teď už se Bradavice pomalu chystají na Vánoce, pro kamarády ještě sice nemám nakoupené dárky, ale za to jsem jim pletla super vánoční punčošky. Doufám, že ty dárky, co mám v hlavě, se jim budou líbit.
Zase někdy jindy napíšu