ŽvB deníky

*zápis je napsaný roztřeseným písmem s mnoha škrtanci*

Anna, všechno se okolo ní točí. Ještě před pár dny jsem se cítila bezpečně, no i když né tak, ale stejně to bylo lepší než teď. Začalo to před pár dny tím že jsem Annu potkala, myslím že už jsem o tom psala, nicméně jsem se s ní tenkrát pohádala kvůli balíku, co jsem neodnesla někomu komu jsem měla. Po nějaké době nám s Rebb obarvila vlasy a Rebb po ní jako pomstu hodila dýmovnici, a pak to všechno začalo. Čím víc jsme se o ní zajímaly, tím víc po nás šla. Sešli jsme se s Johnem, aby jsme zjistili víc, protože jsem věděla že on toho bude vědět zaručeně víc než my s Rebb dohromady. Vím toho hodně, ale ne dost na to, aby jsem věděla kdo skutečně je. Dostala jsem od Anny vzkaz, že mě a Rebb zabije. Celé to přišlo v balíku s pár suvenýrama. Kvůli tomu jsem nespala celou noc. Bála jsem se a nevěděla jsem, co mám dělat. Ráno jsem všechno řekla Rebb a po hodině přemýšlení jsme se rozhodly, že bude lepší když se "přestěhujeme" k Sam. Jelikož v Kotli by nás Anna mohla najít. Rychle jsme vzaly věci a běželi jsme dolů ke Krbu a přemístily jsme se do Godriku. Když jsme doběhly k Sam, byla docela překvapená, že nás vidí. Odnesly jsme si kufry a převyprávěly jsme Sam, co se děje a proč jsme u ní. Někdy mezi tím mi přišel další dopis kde stálo, že Anna už jde jen po mě a po Rebb ne. Potom Sam odešla a šla se podívat okolo baráku jestli někde Anna není. Šla jsem teda na chvilku do pokoje a najednou jsem se všimla, že moje sova není v kleci a někam zmizela. Nejdřív jsem si myslela, že jí třeba Anna ukradla, ale pak jsem se všimla, že je

pootevřené okno tak musela asi uletět. Když se vrátila Sam přišla i Ay a mluvila s námi o Anně. Po dlouhém přemýšlení jsme se rozhodly jít na Ministerstvo. Sam mě a Rebb obarvila vlasy na černo, aby jsme cestu tam nebyly moc nápadné. Na Ministerstvu se s námi holky rozloučili a odešly. Nějaký chlápek, co seděl u vchodu nás po přemlouvání pustil dovnitř a my jsme poté strávily nějakou tu dobu než jsme našly správné patro. Když už jsme ho konečně našly, čekaly jsme než se ukáže nějaký pracovník z Ministerstva.

Jenže místo toho, aby přišel nějaký pracovník ministerstva přišla Anna. Vzala mě a Rebb a přemístila se s náma na ostrov co je v Portsmucku. Nechala tam Rebb a se mnou se přemístila do Visánku. Šly jsme přes celé město až k restauraci, která byla zavřená a nikdo okolo nebyl. Anna držela pod stolem hůlku, abych jí nemohla utéct. Říkala, že jestli budu dělat problémy tak mě zabije. Celý ten rozhovor mám v hlavě takový rozmazaný,

tak nevím co přesně se dělo. Ale vím jedno, možná jsem zjistila její pravé křestní jméno. Nemůžu ho sem psát, pro případ, že by můj deník někdo našel. No zpátky k "Anně". Po nějaké době mě pustila a já jsem okamžitě utekla zpět do Godriku. Doufám, že už po mě "Anna" nepůjde. Mimochodem v noci se ke mě vrátila moje sova, a proto jsem tedy ještě poslal dopis na Ministerstvo, aby o "Anně" věděli.

Nedávno jsem se dočetla ve Věštci o nějakém kamenu, konkrétně Uniteru, prý je nějaký magický a má být předán škole. Samozřejmě to nesmí být jen tak, a na celé předání se uspořádala akce, která se konala ve stanu za kotlem. Samozřejmě jsem byla celá natěšená, když jsem se dozvěděla, že tam bude i tombola. Tak, ale přesunu se rovnou k té akci. Když už to vypadalo, že akce začne, tak se všichni začali shromažďovat na zahradě kotle před stanem. Samozřejmě jsem nechyběla ani já, Rebb a Alison.  

Nechali nás tam stát poměrně dlouho, nevadilo by mě to, kdyby však nepršelo. Ale přeci jsme se dočkali, a po nějaké době nás pustili dovnitř. Seděla jsem hned v první řadě, né protože bych byla nějakej fanda "šutrů", ale zajímalo mě co se bude dít. Ve stanu bylo spoustu židlí, pódium, stoly s občerstvením, bar a samozřejmě nechyběli výhry do tomboly. *zubící se smajlík* Jako první nám nějaký pán vyprávěl něco málo o Uniteru a poté tam přišel chlap, který prý onen kamen objevil. Echm, teda jeho žena ho objevila. Akorát ten pán byl docela dost nervózní a když vstával tak spadl na zem, a jeho rozhovor byl takový dost... jak to říct? Nooo, prostě to nebylo jako od profesionála, ale chápu že je tohle dost stresující situace.

Poté proběhlo předání kamene ředitelce školy a pak nastala přestávka, při

které jsme si mohli koupit lístky do tomboly. Samozřejmě jsem si jich taky pár koupila a během přestávky jsem ještě stihla sníst nějaké to občerstvení. Pak začalo vyhlášení tomboly. Jako první byla nějaká prvačka, která si vzala truhličku asi na lektvary tuším. Super na tom, bylo že když vyhraju si můžu vybrat co chci, a tak jsem byla hrozně napjatá kdo bude další výherce. Najednou se ozvalo ,,23!" a to bylo moje číslo! *usmívající se smajlík* Jako výhru jsem si vybrala poukaz k Malkinové na 16 galeonů, což určitě využiju. Byla jsem strašně moc šťastná, že jsem vyhrála. Poté akce utíkala rychle a já už na zbylé losy nic nevyhrála. Nicméně jsem ráda, že mám ten poukaz. Večer jsem se byla ještě projít a napsat tenhle zápis.

              Začátek:

A je to tady! Prázdniny jsou tady! Celým hradem to proletělo jako šíp. Ráno jsem si ještě zkontrolovala kufry, a pak už jsem vyrazila za Rebb na snídani. Když bylo po snídani přišla jedna doslova těžká akce, musela jsem odnést své 3 kufry nahoru do truhly. Dotáhla jsem nahoru 2 kufry, a to ještě s těží. Pak jsem se zastavila v společenské místnosti, kde jsem potkala Lisu. Domluvili jsme se, že budeme spolu na pokoji společně s Rebb. S Lissou jsme pak šli nahoru do Vstupní síně, kde jsme čekali na odjezd. Chvilku to trvalo a přišla jedna z profesorek a odváděla nás po skupinkách k přenášedlu do Prasinek, kde jsme pak nastupovali do vlaku. Samozřejmě nás brala jako poslední. *vyzubený smajlík jak měsíc* Seděla jsem s Lissou a Rebb v kupé, byla docela sranda.

V Londýně, u strýčka a ve Francii:

Poté jsme přijeli a došli jsme s holkama do děravého kotle, který se pomalu začal zaplňovat různými tvářemi. Hned jak se objevila brigádnička jsme si šli pro pokoj. Dostali jsme takový malý, a to doslova na to, že jsme tam měli být tři. Po nějakém čase, ale Lissa zmizela a podle toho, co jsem zjistila si našla jiný pokoj. Strávila jsem v kotli několik dní. Byla jsem si vyzvednout peníze, nakupovala jsem, blbli jsme s Ammy nebo Rebb apod. Na pár dní jsem odjela ke strýčkovi na farmu. Pomáhala jsem mu, oslavila jsem s ním jeho narozeniny, byla jsem s ním na nějaké tancovačce v hospodě apod. Bylo toho docela hodně. 

Poté jsem se vrátila na jeden den do Londýna, kde jsem byla až do večera. Někdy před 8 dorazil otec se kterým jsem pak odcestovala do Francie, konkrétně do Paříže. Jela jsem hlavně za Jeremym jelikož mě otcova přítelkyně nijak nezajímá. Když jsme dorazili spadla mi brada z toho jak jejich dům vypadá. Trošku mě to zarazilo. Otec si asi hodně vydělává no. Zbytek dní, co jsem byla v Paříži jsem strávila chozením po památkách, koupáním v bazénu apod. Francie je skutečně krásná. Po několika dnech strávených ve Francii jsem byla ráda, že už se vracím zpět do Londýna. Kromě mě se také vracel Jeremy. Do Kotle jsme dorazili někdy pozdě v noci. Dole už nikdo neseděl, a proto jsme se snažili, co nejvíc potichu plazit nahoru. (já tentokrát jen s jedním kufrem) Když už jsme byli v mém a Rebb pokoji, hned jsem skočila na postel a rázem jsem usnula. Jeremy si ještě vybaloval a pak šel taky spát. 

Kdo ví, co se stane dál?

Půlku prázdnin už mám za sebou. Za chvilku zase začne škola. Podle mě se, ale v těchhle prázdninách už nic zajímavého nestane. Tedy kromě nějakých zížitku s přáteli, samozřejmě. Asi mi nezbívá nic jiného než na chvilku schovat deník pod postel, a vyndat ho až na začátku školního roku.

Zkoušky, zkoušky a zkoušky. Šla mi z nich doslova hlava kolem. Dějiny mi vůbec nešli, za to Astronomie to je jiná. Tam to dopadlo výborně. *úsměvavý smajlík* Lektvary mě velmi překvapili, nečekala jsem, že zvládnu praxi, ale překonala jsem sama sebe. Pár dní před zkouškami jsem se snažila ještě něco naučit a byla jsem trochu nervní, ale na konec jsem obstojně zvládla. Když bylo po zkouškách cítila jsem v sobě volnost, pravidelně jsem sledovala stav bodů Zmijozelu a sem tam jsem s někým promluvila, tedy kromě Rebb. Je moje spolubydlící a taky moje kamarádka, no ale nesmím zapomenout na své staré, dobré a nejlepší přátele Ammy a Merovola. Bohužel s nimi jsem se moc neviděla. Nastal poslední den školy a všude po škole vládlo velké napětí a nervozita. Ten den jsem potkala Merovola s Ammy tak jsem se zastavila na "kus řeči",

jestli se tedy tomu tak dá říkat. Když se pomalu blížila hostina, oblékla jsem se do svých černých šatů a na sebe jsem si dala zdobený zelený plášť, který má na sobě znak hada. Musela jsem přeci vypadat nějak dobře. Šli jsme s Rebb do Velké síně, kde o pár minut později začal snad hodinový proslov. Přestávalo mi bavit pořád tleskat nějakým neznámým lidem, proto jsem tleskala jen tehdy, když se zvedl někdo od Zmijozelu. ,,A teď prváci... Ammy Trixit..."

Věděla jsem, že půjdu jako další. Myslela jsem, že nervozitou puknu, nedělá mi moc dobře chodit před tolika lidmi. Snažila jsem se, ale vypadat v pohodě. ,,Slečna Becca Evans." Došla jsem si pro vysvědčení a když jsem se na něj podívala, myslela jsem si, že mě snad šálí zrak. Dole stálo neprospěla?! Opravdu? Hned mi bylo jasné, že je někde chyba. Žádné T v mém listě nestálo. No, ale zatím jsem to nechala plavat. Následoval další proslov a pak vyhlásili vítěze. Jakmile síní zaznělo Zmijozel, po sále se všude objevili vlajky Zmijozelu a zelená barva byla vidět snad všude. Na stole leželo prase a všechny možné dobroty. Nacpala jsem se snad k prasknutí a pak jsem vyrazila na kolej. Po chvilce následoval další proslov, vyhlášení fondu apod. Po všem tohle se všichni rozprchli a já měla co dělat, abych dohnala kolejní a její zástupkyni. Musela jsem jí totiž oznámit, že mám ve vysvědčení chybu. Nesměla jsem to nechat jen tak. Na kolej jsem se už vrátila šťastná s pocitem, že jdu dál. O prázdninách navštívím strýčka a různé přátele. Ještě, že jsem si už kufry sbalila týden předem, a nemusela jsem je balit v noci.