ŽvB deníky

Takže, ráno jsem vstal a udělal ranní hygienu, po všech těch ranních věcech jsem popadl ten můj nejmilejší baťůžek a nacpal jsem si všechny věci, od oblečení, přes dopisy, lístky a seznamy, až kamsi po kartáček na zuby. Poté jsem dělal vše co obvykle, akorát s tím rozdílem že jsem se nemohl dočkat. Po obědě jsem se rozloučil s těmi nejmilejšími: s maminkou, s tatínkem, se sestrou Taylor, s bratříčkem Peterem. Někomu se to může zdát směšné, ale mně bylo teprve jedenáct, začali mi téct slzy a já si začal klást otázky Co když Peter bude smutný, co když se něco stane a já to prošvihnu ? Naštěstí se mi povedlo všechny obejmout a zavřít dveře, pak jsem zamířil k autobusu, koupil si jízdenku. Cesta byla dloooouhá a to hlavně proto, že můj rodný Wildie se nachází až u Irského moře. Cestu ti však popisovat nebudu, mohu ji pouze shrnout jako dlouhou a snad tu nejnudnější. Naštěstí, podařilo se mi to přežít (To bych tu už nebyl ), až jsem spatřil konečně začátek Londýna, revizor mě poprosil o vystoupení, jelikož dál autobus už nejede. Vzal jsem si baťoh a vyšel jsem z autobusu a namířil jsem na nejbližší nádraží. Odtud jsem jel až k velké řece, neměl jsem ponětí jak se jmenovala, ale tušil jsem že je to asi nejdelší řeka Anglie a její jméno my jaksi vypadlo z hlavy, každopádně jsem si vytáhl mapku a podle ní jsem došel až k jakési hospodě, jmenovala se tuším že "děravý kotel", vešel jsem do dveří a fakt že jo, čekalo tam mnoho stejných dětí jako já.