I. Zápis - Válka
Je jen pár důvodů proč píšu něco tak trapného jako je tento deník.
1) Musím si procvičit angličtinu, protože občas se spletu ve slovech nebo řeknu nějakou blbost
2) O hodně věcech si nemám s kým popovídat (ne, že bych o to stál)
a za 3) Zemřela mi matka
Jmenuji se Shinji Riku a tento deník mi dala máma. Jeho výhoda je ta, že pro ostatní lidi je neviditelný, takže není možné, aby si ho někdo jiný přečetl, pokud by neznal složité kouzlo. Navíc zapisuje všechno co říkám, takže stačí jen chodit po místnosti a mluvit si sám pro sebe (jak směšné). Nikdy bych něco takového nepsal, ale je to vzpomínka na mámu a když mi ho dávala, tak nejspíš chtěla, abych si do něj zapisoval události. Začalo to tak, že mi přišel dopis od táty, ve kterém bylo napsáno, že zemřel můj bratranec Yutsumo a na začátku prosince se bude konat pohřeb. Bratrance jsem měl strašně rád. Někde hluboko uvnitř jsem pocítil smutek a k mému překvapení jsem v sobě cítil i náznak pláče. Vyřídil jsem tedy všechno s kolejní a z Bradavic jsem odjel přímo do Japonska. Když jsem dorazil domů, neviděl jsem náš krásný dům a obrovskou zelenou zahradu, tak jako to bylo když jsem odjížděl. Rostliny usychaly a dům vypadal, jako nějaké mudlovské stavení ze středověku. Vešel jsem dovnitř, kde celá rodina byla shromážděná u obrovského stolu. Hledal jsem všemožné známé tváře, ale spoustu z nich tam chybělo. A pak jsem si toho všiml... Máma chyběla také. Přišel ke mně otec a pár blízkých se smutkem na tváří. "Kde je máma?!" Zeptal jsem se. Chvíli všichni mlčeli a potom táta řekl: "Zabili ji." Najednou jsem ztuhl. V té chvíli, jakoby se čas zastavil a já nic necítil. Všichni se na mě dívali se slzami v očích, protože nejspíš nezemřel jen bratranec a máma, ale i spousta dalších lidí. A pak to přišlo... Bomba emocí. Najednou jsem cítil smutek, bolest a možná i vztek. Takovou vlnu emocí jsem ještě nikdy necítil. Opustil jsem dům a běžel daleko se slzami v očích. I když jsem byl unavený, pořád jsem běžel dál a nezastavoval se. Dorazil jsem na místo, vyšplhal na skálu a sedl si na nejvyší bod, který mi byl přístupný. Byla strašná zima a foukal vítr, to mi ale bylo úplně jedno. Natáhl jsem ruku a ze vzteku jsem ukázal na kámen, který se vznesl do vzduchu, a když jsem zatnul pěst roztříštil se na tisíce malých kamínků z nichž se po chvíli složil zase zpátky. Prvně jsem si ani neuvědomil co jsem udělal, ale pak mi to došlo. Objevil jsem svůj element. Byla to magie bez hůlky, kterou použil snad každý kouzelník když byl ještě malý. Jenže tohle bylo trochu jiné. Nedokážu to popsat slovy, to by totiž dokázala jen máma. Teprv když jsem tohle dokázal, přestal jsem brečet a smutnit.
Za všechno může jen ta válka. Polovina draků co jsme chovali zemřela v boji, stejně jako spoustu příbuzenstva. Naše nádherné sídlo bylo zničené a byl zázrak, když se někdo v této době radoval. Ani nevím proč tahle válka mezi bohatými a mocnými kouzelnickými rodinami vznikla. Pozdě v noci jsem se vrátil domů, kde mi táta vylíčil všechno co se stalo. Matčina skupina, ve které byl i bratranec pronikla na nepřátelské území. Vypukla obrovská bitva a obě strany utrpěly velké ztráty. Sice nevím proč, ale otec mi toho o válce moc říkat nechce. Každopádně, díky matce a celé její skupině, jenž se obětovala válka dočasně skončila. Otec mi řekl, že máma věděla do čeho jde, ale utajila mu to. Před tím než se vydali zaútočit mu prý předala tento deník, do kterého momentálně zapisuji moje zážitky. Můj cíl je teď jasný... Budu studovat v Bradavicích, kde se naučím spoustu kouzel, které ochrání ostatní. Nedovolím, aby kvůli válce zemřeli další které miluji.