ŽvB deníky

Nelétaví havránci

Konečně přišla středa a já jsem po dopoledním vyučování a rychlému obědu zaběhla na pokoj do věže, aby si tam odložila všechny věci a potom pádila po schodech dolů, a přes nádvoří, přes školní pozemky, až jsem došla k převlékacím stanům čtyř barev, každé koleje. Nikdo tam ještě nebyl. Koukla jsem se na hodinky: už bylo dávno po obědě a už začala hodina. Opřela jsem se zády o jeden ze stanů a čekala. Třeba se všichni převlékají na koleji, aby sem přišli, a mohli rovnou začít. Čekala jsem tam už skoro půl hodiny, když jsem si konečně řekla, že půjdu na kolej. Byla jsem naštvaná a zmatená zároveň. Vždyť mi Rose jasně řekla,...

Smůla se mi lepí na paty

První dny v bradavicích šly skvěle, dny ubíhaly jako voda a já stále neznala některé polohy učeben. Zrovna věc, co by se mi hodila, že? Většinou jsem prostě někoho zastavila a zeptala se. Lidé se vždy snažili pomoci… ale občas to prostě pro prváka, jako já nemělo smysl a význam: "Ptáš se, kde je učebna přeměn? S Ryers? Joooo… to je u draků!" Vážně užitečné, když nevím kde je učebna draků, natož, že se tu tento předmět vůbec vyučuje.Velkou pomocí a podporou pro mě byli moji kamarádi a hlavně Faye ze třeťáku a Raziel ze druhého ročníku Havraspáru. Vždy, když jsem něco nevěděla, nebo potřebovala pomoci, vždy s radostí přidali...

Dilema moudrého klobouku

Když jsme dorazili, již pozdě večer, na nádraží v Prasinkách, řekli nám, že se máme obléct do hábitů na zařazování do kolejí, ale já si uvědomila, že jsem vše nechala v kufru. Co teď? Ptala jsem se sama sebe a kousala jsem se do rtu. Zeptala jsem se na to průvodčího "Ale to nevadí, děvenko," zasmál se postarší muž "prostě se pak převlíkneš na koleji. Moudrému klobouku to tolik nevadí." "Všichni ke mně!" zvolal rázný hlas "Seřaďte se zde do dvou zástupů. Půjdeme, a hlavně ORGANIZOVANĚ, k jezeru. Tam nasednete do loděk maximálně po čtveřicích a poplujeme směrem k hradu, ano?" "ANO" zaznělo z již utvořených zástupů "Tak tedy jdeme."...

Bradavický Expres

Ráno jsem se vzbudila okolo 9 hodiny. Šla jsem si do koupelny vyčistit zuby a učesat se. Převlíkla jsem se do civilního oblečení a šla dolů na snídani. Když jsem však sešla ze schodů, čekal mě docela šok. Všichni pobíhali okolo se svými kufry a batohy, dávali je do velkých truhel a hlasitě rozmlouvali se svými kamarády. Vždyť já na to dočista zapomněla! Dnes se odjíždí do Bradavic! Nadšeně jsem vypískla a vyřítila se nahoru po schodech zpět do svého pokoje. Spěšně jsem naházela veškeré věci, které jsem nakoupila na Příčné ulici do kufru, dala Angel (mé sově) sušeného červa a zamkla jsem ji do klece. Nevypadala sice úplně nejspokojeněji,...

Příčná ulice

Za tento necelý týden jsem si v kotli udělala mnoho kamarádů... nevím, jestli 2 znamená mnoho, ale budiž. Žilo se mi tu dobře, ale peníze rychle docházely. Musela jsem s tím něco udělat. Dnes ráno při snídani si brigádnice stoupla na stůl uprostřed jídelny Děravého kotle aby na ní bylo dobře vidět. Ti, kteří si toho všimli rázem začali utišovat lidi okolo sebe a ukazovat na ni. Brigádnice počkala, až bude úplné ticho a poté nám oznámila "Studenti Bradavic, a teď poslouchejte hlavně vy, první ročníky! Dnes se otevírají všechny obchody na Příčné ulici a dnes si dokonce budete moct vybrat své peníze z trezoru. Všechny tyto obchody budou mít...

Děravý kotel

Když jsem v Londýně, na Paddingtonském nádraží, vystoupila z vlaku,  vyndala jsem si svou mapu s vyznačenou cestou. Rozložila jsem ji a podívala se na tenkou červenou čáru vyznačenou zvýrazňovacím kouzlem od mého táty. Začalo už být šero, vždyť už je skoro 7 večer, a tak jsem vykročila do ulic. Jela jsem dokonce i metrem, což pro mě bylo velkým zážitkem. Stále jsem se bála mé cesty do Bradavic, a tak jsem si představila, že takovýchto zážitků tam zažiji na tisíce. A myslím si, že to je určitě pravda... Když jsem dorazila do Děravého kotle, všechno už spalo. Jenom brigádnice za pultem myla sklenice od máslového ležáku. Přišla jsem...

Odjezd

Rodiče mi vtiskli do ruky klíč od trezoru a já jsem pocítila strach. Strach z budoucnosti, strach z toho, že své rodiče uvidím osobně až za půl roku. Pohlédla jsem vzhůru a uviděla mámu a tátu, jak na mě láskyplně hledí a v duch cítí hrdost, že i já se konečně vydám na svou cestu. Maminka odešla do kuchyně a táta tu se mnou zůstal. Jen on tomu mohl rozumět, neboť on chodil do Bradavic, ale maminka ne. Ona je z mudlovské rodiny. Táta si ke mně klekl, aby mi viděl dobře do očí a poplácal mě po rameni. "Neboj, Kate. V Bradavicích zažiješ ty nejlepší chvíle svého života. Měla by sis toho vážit." utěšoval mě "Však uvidíš." Usmál se a postavil...

Zápis #37 - Září/říjen

23.10.2006Bradavice, kolejní místnost Havraspáru Milý Deníčku,už je to celkem dlouho, co jsem psala. Takže zase mám co napravovat. Asi začnu tím, jak pokračovala naše hádka s Iz. Teda hádka… ve skutečnosti jsme spolu ani nepromluvily. Prostě jsme se jedna druhé vyhýbaly. Na hodinách jsem si většinou sedávala s Lisou, zatímco Iz pokaždé zamířila za Carterem. Potom ale Iz onemocněla, takže ani na ty hodiny nechodila. Na pokoji jsme měly tichou domácnost, ale já se tam většinou ani moc nezdržovala. Nechtěla jsem od ní chytnout nějaké bacily. Trvalo to celkem dlouho. Vlastně, poprvé jsme spolu promluvily teprve pár dní zpátky. Tak nějak jsme si to...

Zápis #36 - Musíme si (ne)promluvit!

16.9.2006Bradavice, můj pokoj Milý Deníčku,v posledním zápisku jsem se ti zapomněla zmínit o jedné důležité věci. A to té, že než jsem odcházela z koleje, seděla jsem u krbu s Iz a Ashem. Trochu jsem se pozapomněla, a když jsem si najednou uvědomila, kolik je hodin, rychle jsem se vydala ven z koleje se slovy, že jdu do koupelny. Neptej se mě, proč jsem rovnou neřekla, kam jdu. Možná proto, že bych si od obou nejspíš vyslechla nějaké poznámky a na to jsem fakt neměla čas. A na moji obranu, do té koupelny jsem vážně šla! Jen jsem se pak jaksi nevrátila na kolej. Netrvalo to dlouho, a objevil se vedle mě Frankie s roličkou. Nepřipomíná ti to něco?...

Zápis #35 - První pusa

16.9.2006Bradavice, můj pokoj Milý Deníčku,musím ti říct, co se dneska stalo. *nakreslené srdíčko* Všechno to začalo tím, když si Iz neodpustila rýpnutí do Elliota a zeptala se ho, jestli náhodou neměl být u zmijí. A jak je ti určitě jasné, tohle se mu zrovna moc nelíbilo a odcházel pěkně naštvaný. Iz jsem u večeře trochu domluvila a slíbila, že na něj bude trochu hodnější. Po večeři jsem Elliotovi poslala taky vzkaz, kde jsem mu psala, ať si z toho nic nedělá a že to od Iz nebylo vůbec pěkné. *zamračený smajlík* Obratem mi od něj přišla zpráva. Psal, že ho ten vzkaz potěšil a jestli se nechci zase sejít. Jasně že jsem souhlasila. *usměvavý...