ŽvB deníky

Děravý kotel

Milý Deníčku,
Začnu od začátku. V ráno odjezdu do Londýna v Glasgow byl velký shon. Maka dělala snídani, táta kontroloval věci a já jsem na sebe rychle navlékal oblečení. Všichni takhle pospíchali, protože jsme měli zpoždění a vlak nám jel za 10 minut. Ještěže bydlíme tak blízko nádraží.Hned, co jsme do sebe hodili snídani, tak jsme vyrazili na nádraží.
 Táta stále koukal na hodinky, aby nám to neujelo. když jsme stáli před vlakem do Londýna, tak mi mamka dala do ruky 10 galeonů a políbila mě na čelo. Já jsem se na ní usmál a objal ji. Pak jsem přišel za tátou a objal jsem ho také. Ten mi pak řekl, že za chvíli ten vlak odjíždí a měl bych nastoupit. Jen jsem na něj kývnul a naskočil na vlak.
 V jednom z volných kupé jsem otevřel okno a zamával jsem na rodiče. Vypadalo to, že mamka brečí a táta jí objímá. Pak jsem zavřel okno a sedl si na sedadlo. Zbytek cesty si moc nepamatuji. Spal jsem. Asi po několika hodinách cesty mě vzbudilo hlasité zastavení vlaku v Londýně. Uchopil jsem kufr a vystoupil z vlaku.
 Tolik lidí na jednom místě už jsem dlouho neviděl. Bylo těžké se procpat mezi nimi. Ale nějak se mi povedlo se mezi tím davem procpat. Před nádražím jsem uviděl ceduli, na které byla vyvěšena mapa Londýna. Tak jsem si našel na ní značku "Nádraží King's Cross" a ulici, kde je "Děravý kotel".Zapsal jsem si na malý kousek papíru trasu a vydal se na cestu.
 Když jsem se tam konečně dostal, taky by jsem ani nepoznal, že je to hospoda, kdyby tam nebyla cedule "Děravý kotel". Vevnitř sedělo několik dětí v mém věku a pár starších. ani jsem nevěděl, co mám dělat, tak jsem si koupil limonádu u baru a sedl si na stoličku vedle.
 Pomalu jsem upíjel a pak jsem uslyšel: Kdo ještě nemá pokoj?" Tak jsem tam přiběhl a přihlásil se. On se na mě otočil  zavedl mě do uličky s dveřmi, na kterých visely cedulky s čísly. "Jméno?" Otázal se. "Simon Colden" Oznámil jsem mu. Muž si něco načmáral do bloku a dal mi klíč. "Kdybys něco potřeboval, budu u baru." Řekl mi. Já jsem zasunul klíč do zámku a odemkl dveře. Byla to malá místnost s dvěma postelemi. Venku už nastala tma, taky jsem celý vyčerpaný ulehl do postele a usnul.    
Přidal Simon Colden ve 1.1.1970 0:00:00
Kategorie: Rok 1994/19951. ročník
;