ŽvB deníky

Den se dnem utíká a s ním i zážitky, nyní už je půlka prázdnin, ale já ti zase shrnu, co se stalo od posledního zápisu. Asi bych měla začít tím, že jsem Al odpustila a je z nás zase i s Blair skoro nerozlučná trojka. Také jsem byla pár dní doma, bohužel bylo Alekymu špatně, z toho jak dlouho mě neviděl a tak jsem s ní strávila pár dní, aby se zase vzpamatoval. Po tom co jsem se vrátila domů, teda k Beth, ale u ní cítím opravdový domov, se toho moc nestalo. Asi druhý den, ale Beth zmizela bůhví kam, a nic jsem o ní nevěděla, měla jsem obrovský strach a skoro ani nejedla, sedávala v Kotli buď hledíc do stolu, nebo sedící pod stromem a přemýšlejíc, kde asi tak může být. Tam mě našla i Sayka, se kterou jsem si několikrát hezky popovídala a uklidnila mě…mám jí fakt ráda…taky nesmím zapomenout na Kath, která mě nesla k Mungovi, když jsem spadla ze zídky a zlomila si nohu, no to je asi tak všechno a teď události posledních dní…

Vracela jsem se právě do Kotle, když jsem ho tam uviděla, Matthew Mason se vrátil! Okamžitě se u mě opět projevil strach, který mě opustil a ani prstýnek od Beth mě nezachránil. Stěží jsem si sedla, klepala jsem se, neschopna pohybu a koktala…všimla si mě Kath a odnesla v náručí na dvorek, poté, co mě pustila z náruče, jsem se tam složila, takže mě opět probouzela Sayka. Snažili se mě uklidnit ale ani čokoládová žabka nepomohla a nakonec jsem tam zůstala s Kath sama. Klepání po chvíli přestalo, ale koktání mi bohužel zůstalo. Nakonec mě vzala k ní a k Devonovi, kde jsme si povídali a povídali…Také jsem zjistila, že hladké bříško nemá a ani ho neplánuje…škoda…Nakonec jsem u ní i přespala a zjistila, že je i proti tomu bříšku i nějaká ochrana, co měli na poličce, ale moc jsem se raději neptala už tak byla Kath jak rajčátko, ustlala jsem si raději na spacáku a šla spát, v noci se mi zdála noční můra o Masonovi a mých sestrách a tak jsem se přestěhovala ke Kath, kde se mi zdál jen krásný sen, ale ráno vstala brzo, aby mě tam neviděla…Ráno už se kotel hemžil prváky a tak jsem si jen sedla ke stolu a pozorovala je, než se objevila Beth, pozdravila a zmizela se slovy, že zítra bude doma, tak už se moc těším…

Ráno, když jsem se probudila tak ve Vstupní síni už byla tabule s harmonogramem odjezdu a různé pokyny. Vzala jsem to rovnou do Velké síně, kde byly zbytky od večeře, a najedla se. Poté jsem se vrátila opět na kolej, kde jsem si ještě dobalila pár věcí a i s kufrem vyrazila k bedně, kam ho uložila. Protože jsem měla ještě hodně času, tak jsem zkusila kabinet pana Redhorna, kde byl a tak mi dopsal známku z přeměňování a mám V, takže už jen opravit lektvary a budu šťastná. Cesta vlakem utíkala docela rychle a šířilo se to tam iluzemi hadů, psů i koz. Po dorazení do Londýna nám v kotli rozdali kufry a pokoje. Byla jsem na pokoji Al, ale ne na dlouho. Večer už na pokoji svůj kufr a oznámila mi, že se odstěhovala za Blair, jen tak jí to neodpustím, protože jsme se chytly i kvůli tomu, že prý vidím jen Beth, ale přitom ona mě s Blair přes rok opustily a byly spolu zatímco já sama…Zavřela jsem se na pokoji, kde jsem chvíli plakala, i když den to byl hezký, povídala jsem si chvíli s Richardem a dostala dokonce i růži.  V noci jsme se s Al opět chytly v hospodě před Redhornem a barmankou, ale nakonec jsem si šla lehnout a doufala v to, že se Beth co nejdříve objeví, nevím jak bych tu přežila další den…

K mému štěstí jsem se probudila a sešla dolů, kde už byla Beth, okamžitě mě čekalo stěhování k ní domů. Nyní mám krásný velký pokoj a krásné zázemí u Beth, kde mám zase klid a pohodu. Šla jsem s Beth i do Příčné, ale u Gringotů nebyli a tak jsem si nechala alespoň obarvit u Malkinové oblečení. Večer jsem od Beth dostala vestu a legíny a zasadily jsme semínka, poté jsem se vydala ještě ven. Náhodou jsem došla až k dolu, který se nachází v Portsmucku a o kterém mluvila Al. K mé smůle jsem ji tam našla jak leží v bezvědomí s krvácející hlavou. Okamžitě jsem odběhla k Beth, aby mi pomohla, jenže chvíli byla asi zabraná a já mezitím stihla dojít do Kotle, kde mě našla a já ji dovedla k Al. Beth jí pomohla a odnesla do nemocnice, kde si ji nechali, prý to nebylo nic vážného a tak jsem si oddychla, i když jsme byly pohádané měla jsem o ni strašný strach, asi jí zase odpustím…

Milý deníčku,

Je tu poslední den školy, i když vím, že jsem ti dlouho nelíčila co se děje, zkusím to alespoň nějak zrychleně. V podstatě se nic takového nedělo až na to, že mě Peter definitivně odkopl a Beth mě utěšovala. No, ale to je asi tak všechno, nyní ti popíšu zkouškový týden. V pondělí to začalo lektvary, teorie šla dobře, ale praxi jsem absolutně nedala, takže jsem celý den byla nešťastná a taky naštvala Beth a připravila mou kolej o deset bodů jen proto, že jsem šla ven, abych dostala trest, k mé smůle jsem ho nedostala. V úterý jsem měla jen Astronomii, zato středa byla pěkně namáhavá, měli jsme OPČM, Létání a Formule, prostě celý den zaplněný zkouškami a i přes ty problémy, co mě trápí, bych řekla, že jsem si vedla dobře, jenže večer už to moje tělo nějak nepřebralo. Byla jsem ve Velké síni na večeři a pak jsem se probudila na koleji a přede mnou stála Sayka a vedle mě jako vždy Beth. Prý mám lehký otřes mozku, takže jsem dostala nějaké lektvary, ale hlava mě bolela až do pátku, měla jsem v ní hrozný tlak a paměť ta se nevrátila ještě do teď. Ale opět k těm zkouškám, čtvrtek už byl docela odpočinkový, byly tam jen Dějiny, které byly lehké no a v pátek přeměny. Tedy ten test byl pěkně těžký, takže vůbec nevím, jak jsem ho napsala, ale praxi mám na V. Pak jsme měli volno a tak jsem si sbalila své věci a čekala na slavnostní večeři a vysvědčení. Před večeří se mi ještě omluvil Peter a tak jsme zase kamarádi. Skoro všichni byli v šatech nebo sakách, no byl to krásný pohled. No a pak už začal proslov paní profesorky Orwell, jaký to byl rok a co ten příští s novým ředitelem. Vysvědčení se rozdávalo jak na běžícím páse a mé jméno zaznělo také. Byla jsem nervózní a naštvaná zároveň, protože jsem věděla, že to bude hrozné a také bylo. Na tom kusu papíru jsem měla samá Véčka až na lektvary, kde mám H a přeměňování, které nebylo oznámkované, asi to nestihli… Po večeři už se toho moc nedělo, chvíli jsme blbli na kolejce, ale poté jsme šli si projít naposledy hrad, který byl úžasný jako vždy.

Milý deníčku,

 vím, že jsem ti už zase chvíli nepsala, co se dělo, ale během několika dní jsem neměla vůbec čas. Ten den, co jsem se probudila na ošetřovně, tam opět byl a stál opřený a jen mě pozoroval. Nevím, jak dlouho jsem tam jen tak seděla a koukala na něj, jestli se nepohne, ale mezitím se probudila i Beth. Byla na mě zase moc hodná a dokonce mi dala i prsten od Brumbála, abych se tolik nebála. Prsten i Beth mě ochraňují a tak už nemám takový strach... Také mi nabídla, že mohu přes prázdniny být u ní, takže domů rozhodně nepojedu, stejně se mi po něm nestýská, protože s Beth se cítím víc doma. Jediné po kom se mi bude stýskat je můj vlk Aleky, ale ten to nějak přežije... Celé dny jsem v podstatě prožila s Beth, vždy jsem ji doprovodila na zkoušku a počkala na ni. Večer jsem na ni čekala, až dojde z hlídání a povídali si až do noci, než šli spát. Také jsem měla od své sestřičky Beth ten trest, ale byl lehký, měla jsem jen čistit hadry, což jsem měla za chvíli hotové. Terapii jsem neměla, protože Sayka nebyla na ošetřovně, takže tam zajdu zítra... 

Také bych málem zapomněla, že si náš kolejní zavolal k sobě Petra a Wewe.... Wewe z toho, ale vybrusila docela lehce, ale sestřička říkala, že pokud mě ještě jednou napadne, tak z toho bude mít hodně veliký průšvih.

Ráno začalo poměrně poklidně. Vstala jsem trochu později a došla tak akorát na snídani, kde jsem potkala i Petera ze Zmijozelu a zašla za ním, jestli náhodou neumí přeměnit boty, protože tyhle se mi vůbec nelíbily. Nakonec jsem s ním zůstala celý den, který jsem si dost užila. Skoro celou dobu trénoval kouzla, ale při chvíli odpočinku jsme si dali i pusu. Večer mě doprovodil na večeři a následně i na ošetřovnu, kam jsem šla kvůli té terapii, proti prefektům, ze kterých má strašný strach.  Tentokrát to bylo v pohodě, protože jsem si povídala jen se Saykou, ale prý mám dojít opět zítra. Byla jsem docela unavená a tak si šla docela brzy lehnout, ovšem na koleji jsem potkala ještě Richieho, kterému jsem chtěla vrátit ten kapesník, co mi dal na krvácející hlavu, jenže ho nechtěl…

Druhý den byl celý zmatený, jen co jsem vyšla z koleje, už tam na mě čekal Peter, že chce jít opět trénovat přeměny, tak jestli si nechci proměnit oblečení, neměla jsem námitky a šla s ním. Jenže chvíli potom se pod schody dořítila i Wewe a nevypadala zrovna přívětivě. Po chvíli odešla a Peter za ní ve snaze ji uklidnit, že se nic nestalo. Pokrčila jsem jen rameny a nabrala směr k odchodu, jenže kousek od učebny mě napadla a začala bít. Neměla jsem jediný důvod proč jí to oplácet, ale když se nenechala pořád uklidnit, vrhla jsem na ní kouzlo, aby upadla a já v poklidu odešla pryč. NO…docela by mě zajímalo, jestli to bude mít nějakou dohru. Jak jsem se večer od Petera dozvěděla, tak že si ho odchytli a nakonec mu sebrali hůlku a zvracel slimáky…opravdu tu už pro nás není bezpečno, jen u nás na koleji, kam se nedostanou, ale pokud nás někdo uvidí, asi budu mít brzy průšvih…

Aby toho nebylo málo, ve stejném duchu to zakončovala i neděle. Skoro celý den jsem létala po hradě, dokonce se i chvíli Peterovi vyhýbala, protože jsem prostě musela být sama. Jenže pak jsem ho našla, když se schovával kousek od naší koleje, že po něm opět jdou. Jen jsem se usmála, chytla ho za ruku a utekla s ním pryč z hradu, na místo, kde jsem věděla, že nás rozhodně hledat nebudou.  Po večeři jsme už zůstali v hradu, jenže nás začal pronásledovat Daro a tak jsem vzala Petera asi na dvě minutky jen do vstupu naší koleje, než poté utekl zase pryč. S Darem jsem se tak trochu pohádala a chtěl mi to asi zavařit…šla jsem do vstupní síně, kde jsem jen pozorovala dění a ani se neklepala z Ashe, který stál docela kus ode mne…Blair jsem jen stručně vysvětlila, co se děje, jenže jen co se Daro zdejchnul a Blair si povídala s Daisy dořítila se do vstupky Beth a začala jí důrazně vysvětlovat, že pana Gholtse tam brát nebude a je jí jedno, jestli je to pravda, ale má to od Fixiola! Nemohla jsem se tam skrývat a tak jsem se přiznala, že jsem to byla já, ale kvůli tomu, že jsme tam jenom v bezpečí před Fixiolovými….jak jsem předpokládala tak se to neobejde bez následků, strhla nám 10 bodů, mám trest a pokud se to bude opakovat strhne 50… jenže to už jsem se strašně klepala, protože za mnou stál Ash! Chvíli se mě stačila přesvědčit, že i ona je prefekt a jí se nebojím, ale jen co se Ash přiblížil, upadla jsem do bezvědomí… Nevím, jak to bylo dlouho, ale probudila mě Sayka a Blair odvedla na kolej. Nevím, co se tu děje Deníčku, ale nikdo mi nevěří, celou dobu mě Ash sledoval a stál za mnou, ale prý tam není… je to divné a já se pořád klepu… tohle pokračovalo i na koleji a nakonec mě uklidňovala Beth, že prý určitě moc dobře ví, že tam není, ale on tam určitě byl! Pak jsem byla v jejím náručí a jen chvíli plakala, než mě neopustila a nepřišla pro nějakého Bena…to si moc nepamatuju, ale vím, že říkal něco o dceři, ale mezitím jsem se musela krýt před útoky….pak jsem se opět probudila u Beth v náručí a byla tam i Sayka…Tvrdila mi dokonce, že prý Ash nemá ten hrozný prsten! Ale já vím, že ho má, vím to moc dobře… Nakonec mě vzali na ošetřovnu, kde jsem i s Beth, protože tam jsem jedině ještě docela v bezpečí, protože na Beth nezaútočí…