ŽvB deníky

Milý Deníčku,

už je to celkem dlouho, co jsem psala. Takže zase mám co napravovat.

Asi začnu tím, jak pokračovala naše hádka s Iz. Teda hádka… ve skutečnosti jsme spolu ani nepromluvily. Prostě jsme se jedna druhé vyhýbaly. Na hodinách jsem si většinou sedávala s Lisou, zatímco Iz pokaždé zamířila za Carterem. Potom ale Iz onemocněla, takže ani na ty hodiny nechodila. Na pokoji jsme měly tichou domácnost, ale já se tam většinou ani moc nezdržovala. Nechtěla jsem od ní chytnout nějaké bacily. Trvalo to celkem dlouho. Vlastně, poprvé jsme spolu promluvily teprve pár dní zpátky. Tak nějak jsme si to všechno vyříkaly a já jí povyprávěla o Elliotovi. Iz si samozřejmě neodpustila nějaké to rýpnutí. S tím jsem počítala. Jinak se ale snaží nedat moc najevo to, že ho prostě nemá ráda. Ale jak říkám, musí ho jen poznat. Pak pochopí, jak je skvělej. Stejně mě ale celkem trápí to naše dohadování. Minulý rok jsme se nepohádaly ani jednou a teď?

Neonemocněla ale jenom Iz. Zalehnul i Elliot. Což je fakt na nic. Takže místo nočního scházení se po večerce jsme pěkně zaúkolovali Katie. Ta neustále lítá s dopisy mezi Havraspárem a Nebelvírem. Ale asi jí to přestalo bavit. Buď to anebo se asi zamilovala, protože poté, co odletěla s posledním dopisem se ještě nevrátila. A už je to pár dní. Takže se vážně přikláním k tomu, že někde lítá s nějakým sovákem a mají spolu malinkaté sovičky… Párkrát mi taky Elliot napsal, že už je mu líp a že abychom se na chvilku mohli sejít. To bylo fajn, jen kdyby se potom Elliotovi zase nepřitížilo. Takže, máme útrum se scházením se po večerce, a dokud se Katie neuráčí vrátit, tak i s dopisy. A Oliver mi zase utíká ke klučičím pokojům. S těmi zvířaty je to fakt děs…

Půjdeme dál. Raziel, což je náš prvák z Peru, pokračoval v pátrání po svém kufru. Kal s ním snad každý večer postávala před kabinetem profesora Blackwooda, ale bez úspěchu. Jeden večer se však u nás na koleji objevila profesorka Leadenrose a krátce po ní přišel i profesor Blackwood. A nesl kufry! Raziel byl samozřejmě nadšený z toho, že má svoje věci zpět. Další kufry patřily nejspíš nějakým prvákům, kteří zmizeli hned po zařazování. Jako vážně, kam ti prváci tak mizí? Kufry, o které se nikdo nepřihlásil, si profesor odnesl se slovy, že kufry navíc se vždycky hodí. Jo, a taky jsme mu opět připomněli, že bychom chtěli rybičky. Jsem zvědavá, jestli je někdy fakt dostaneme.

Taky se mi jeden večer podařilo nemožné. Překecala jsem Ashe, aby trénoval. Když jsem po něm chtěla, aby mi obarvil vlasy, přiznal se, že pořádně ani nezvládá přeměny z prváku. Takže jsem před něj postavila jablko a postupně jsme projeli všechny přeměny. Hodně mě překvapilo, že ani moc neodmlouval. A jako odměnu dostal pizzu a pomerančový džus. Teda, ten džus mi sebral i s mou jedinou láhví. A ještě mi ji nevrátil. Ale rozhodla jsem se, že ho postupně dokopu k tomu, aby si natrénoval všechna kouzla. Stejně se je jednou bude muset doučit. A Lilly mě v tom podpořila. Kdyby prý moc odmlouval, mám jí dát vědět.

Trénovala jsem ale i já! Velt mě naučil kouzlo, pomocí kterého udělám ze starého jídla jídlo čerstvé. Jen jsem neměla na čem trénovat. Nakonec však Rose donesla pár plesnivých věcí, tak jsem si to alespoň zkusila. Druhý den mi však Velt připravil překvapení ve spolce. Někde sehnal spoustu plesnivých chlebů, které mi tam vyskládal se vzkazem, ať trénuju. *vysmátý smajlík*

Jeden den jsem taky poprvé zamířila na ošetřovnu. Přesněji, jen k ošetřovně. Cestou z hodiny lektvarů jsem narazila mezi pátým a šestým patrem na tu mladou zrzavou profesorku (prý je to profesorka Coppelion), která má to rozkošné štěně, Zackyho. Měla malou nehodu na schodech. Krátce po mně se tam seběhlo i několik prváků. Nejdříve nás všechny poslala, ať jdeme na hodiny, když jsem jí ale řekla, že já mám teď volno, souhlasila s tím, abych jí doprovodila na ošetřovnu. Odradit se nenechal ani jeden prvák z Mrzimoru, Redwood se myslím jmenoval. Ten trval na tom, že jí na ošetřovnu také doprovodí. Pomohl jí tedy ze schodů, zatímco já jsem vedla naší skupinku k ošetřovně. A doufala jsem, že tam trefím. Naštěstí jo, profesorku jsme předali slečně ošetřovatelce a já zamířila na kolej.

Podívala jsem se i na klučičí části naší koleje. Zavedl mě tam Velt, který řekl, že si musí uklidit. No deníčku, kdybys viděl ten bordel, co tam měl. Šla jsem zaklepat i na Ashe. Chtěla jsem na něj bafnout nebo něco. Určitě by mě tam nečekal. Trochu mi to ale nevyšlo. Buď se někde toulal, nebo spal. Takže jsem zamířila zpět za Veltem. Dostala jsem čokožabku a taky pár dobrůtek, které chtěl asi vyhodit. A toho by byla škoda, ne? Prostě jsem to vzít musela. Odnesla jsem si taky část čokoládového brnění, přesněji boty, rytíře, který byl v naší spolce minulé Vánoce.

Málem bych zapomněla ještě na jednu důležitou věc! Byla jsem taky oficiálně přijata do redakce školního časopisu. Takže kromě tuny kroužků, na které jsem se přihlásila (oproti minulému roku mi přibyli ještě bylinky, lektvary a souboje) mám ještě časopis. Jeden článek jsem napsala už do prvního vydání, o prázdninách. A kdyby si viděl tu redakci! Vypadá to tam fakt suprově. Mám i vlastní stoleček. *usměvavý smajlík* Kromě mě je tam ještě Velt, Anet, Katie, Lilly a Susie.

Mohla bych ti i něco málo říct o škole. Vezmu to postupně. Hned první hodinu v pondělí máme nový předmět, bylinkářství. Ten vyučuje zástupkyně ředitele, profesorka Grimes. Přijde mi celkem fajn. Hned první hodinu nám řekla, ať schováme sešity, každý jsme dostali zástěru a barvičky a měli jsme si ji pokreslit a napsat na ní své jméno. To bylo fajn. Druhou hodinu jsme se už normálně učili. Její hodiny se mi líbí, není to jen odříkávání teorie, ale ptá se nás na různé věci a rozdává body. Už se těším, až na sebe budu moci obléct tu zástěru a budeme něco sázet. Jen teda, ať to není ten smradlavý blín. Ten fakt nechci.

Dále pak máme dějiny s profesorem Grathem. Deníčku, jak moc se mi tam nechtělo. Pořád se ho bojím kvůli tomu dopisu. Naštěstí, jestli se k němu dostal, neřešil to. První hodina byla klasicky úvodní. Říkal nám o tom, jak nás letos bude čekat víc esejí, než v prváku, jak je musíme odevzdat. Taky o tom, jak se nás občas bude ptát na něco z prváku, a pokud nebudeme znát odpověď, bude strhávat body. Jo a taky že si v průběhu roku napíšeme test, a to, jak ho napíšeme, může ovlivnit i výslednou známku z dějin. No, o tom testu mluvil i v prváku, ale žádný se nekonal, takže si myslím, že letos to bude to samé. Jen nás straší.

V pondělí odpoledne máme ještě přeměny s profesorkou Tyler. Ta přišla na hodinu s (jako vždy) dobrou náladou a hned začala zjišťovat, jak jsme se měli o prázdninách. Potom nám celá nadšená oznámila, že letos nás nečeká žádná teorie. Jen kouzla. Hned jsme se naučili formule pro změnu barvy vlasů na modro a červeno. Tedy, dostali jsme pytlíky s písmenkami a pomocí těch jsme měli zjistit ta kouzla. Vzala jsem si pytlík a začala přemýšlet nad různými kombinacemi. Po chvilce se mi však v hlavě ozval Veltův hlas. Měl hroznou srandu z toho, že nikdo za sebou nezavřel dveře a on se nám tedy do učebny proplížil v zastíráku. Hned mi pošeptal obě formule. Takže jsem naštěstí nic vymýšlet nemusela. *vysmátý smajlík* Nechtěla jsem se ale hned k profesorce hrnout se správnou odpovědí, to by bylo trochu podezřelé. Takže jsem čekala, až tam někdo půjde první. Zmije nezklamali a hodně rychle se začali zvedat a zamířili za profesorkou s lístkem. A správnou odpovědí. Možná se do učebny proplížil i někdo ze Zmijozelu. Jen nebelvírští se s odpovědí celkem trápili, takže jsem potom Lise řekla, co tam má napsat.

Přejděme k úterý. Hned ráno máme lektvary, na které máme profesorku Abner. Hned první hodinu jsme se všichni představili a pak se začalo vařit. Vůbec jsem si však nevšimla, že profesorka někam zmizela. Když jsem tedy dovařila, sedla jsem si na stoličku a čekala, až se profesorka ukáže, aby mi zkontrolovala lektvar. Ta se však neukázala, místo ní došlo jednoočko ze Zmijozelu. Na stůl nám položil obálku a řekl, ať do ní dáme podepsané vzorky našich lektvarů, že nám je profesorka zkontroluje. Chtěla jsem si zkusit ještě další lektvar, ale něco jsem tam popletla, takže jsem se na to nakonec vykašlala. Místo toho jsem trochu pomohla Markovi, který nevěděl, jak oškubat mandragoru. Teda, spíš se ptal na to, čím ji oškubat. Tak jsem mu poradila, zároveň s Carterem, ať zkusí použít ruce. Zkoušel to, ale řekl něco v tom smyslu, že to jde těžko. Takže jsem mu ukázala, jak se správně škube mandragora.

Před večeří potom máme obranu proti černé magii s profesorkou LaMalet. Ta mě baví. Probíráme tam různé kouzelné tvory. Začali jsme s blátoplazem a běhnicí. Což jsou pěkné potvory. Blátoplaz kouše do nohou a běhnice je chlupatá víla s ostrými zuby. Ale jinak je to zajímávé. Profesorka nám ty potvory vždycky ukáže. Ale těším se na kouzla.

O kouzelných formulích, které máme ve středu, jsem ti vykládala už posledně. Další hodina nám potom odpadla, a v pátek u snídaně jsem se dozvěděla, že se hned ráno koná náhradní hodina. Takže jsem letěla rychle na kolej pro věci a odnést Iz něco k snídani, aby nemusela dolů, a pak na hodinu. Naučili jsme se nové kouzlo, tentokrát přitahovat věci přímo do ruky. Mnohem lepší, než to první. Nemusíš se pro nic ohýbat. Jen škoda, že mi zatím nejde.

A jako poslední je astronomie. Tu máme klasicky ve čtvrtek. A stejně jako minulý rok, i letos se první hodina nekonala. Další hodina už byla. A překvapivě, vedle starého profesora Aquarina seděl mladý praktikant, myslím, že se jmenoval Franklyn Quinlan. Profesor nám oznámil, že ze začátku bude hodiny jen sledovat, později se do výuky i zapojí. Takže si myslím, že dost možná příští rok už bude učit on. Jinak, profesor byl taky hodně překvapený, když zjistil, že jsme minulý rok hodiny prakticky neměli. Jako vůbec neměli. Slíbil nám tedy, že nám látku z minulého roku vyvěsí na nástěnku. Aspoň že tak…

Už se taky blíží Halloween. Vážně se těším. Bude sranda. Jen doufám, že do té doby už budou Iz s Elliotem zdraví.

~ Faye ♥

Milý Deníčku,

v posledním zápisku jsem se ti zapomněla zmínit o jedné důležité věci. A to té, že než jsem odcházela z koleje, seděla jsem u krbu s Iz a Ashem. Trochu jsem se pozapomněla, a když jsem si najednou uvědomila, kolik je hodin, rychle jsem se vydala ven z koleje se slovy, že jdu do koupelny. Neptej se mě, proč jsem rovnou neřekla, kam jdu. Možná proto, že bych si od obou nejspíš vyslechla nějaké poznámky a na to jsem fakt neměla čas. A na moji obranu, do té koupelny jsem vážně šla! Jen jsem se pak jaksi nevrátila na kolej. Netrvalo to dlouho, a objevil se vedle mě Frankie s roličkou. Nepřipomíná ti to něco? No, tentokrát však byl vzkaz mnohem stručnější, stálo tam:

Vzhledem k tomu, co všechno se včera stalo, mi tohle úplně vypadlo z hlavy. Takže, když jsem se ráno vzbudila, a zjistila, že Iz tentokrát vstala dřív než já, rychle jsem na sebe naházela uniformu a nadšeně letěla na snídani, kde jsem přepokládala, že najdu i Iz. Cestou dolů jsem ale narazila na Ashe, který mě varoval, abych se nedivila, pokud bude mít Iz blbou náladu. Úsměv najednou zmizel, a já si konečně vzpomněla na ten vzkaz. A najednou se mi dolů už vůbec nechtělo. Ale šla jsem. Cestou jsem se ještě dozvěděla od Ashe, že se Iz chvíli potom, co jsem odešla, taky vydala do koupelny, a když zjistila, že tam nejsem, zuřila.

U našeho stolu jsem opravdu narazila na Iz. Čekala jsem, jak tam začne ječet nebo něco. No, neječela, jen měla krátký, veledůležitý proslov, když jsem se pokusila něco říct, jen mě umlčela a uraženě odkráčela pryč. Fakt skvělý Iz, nejdřív píšeš, jak si musím promluvit, a pak mě hned takhle, při první příležitosti, odignoruješ. *zamračený smajlík* Doufám, že se těch pár prváků, kteří seděli u našeho stolu, alespoň trochu pobavili. Ještě pořádně neví, co je u nás čeká. Havraspárská telenovela je zpět. Ach jo, a to jsem si myslela, že bude konečně klid.

No, s Iz jsem se nebavila celý den. Potom ránu jsem ani neměla náladu, takže když jsem zjistila, že ona trucuje v našem pokoji, vydala jsem se radši trucovat do klubovny anebo se jen tak potulovala po hradě. K večeru jsem se vrátila na kolej. Bylo tam prázdno, seděla tam jen Kal, která zrovna něco sepisovala, tak jsem si sedla ke stolu u krbu, a přemýšlela nad tím, jestli radši nechat Iz, ať se trochu uklidní, anebo naopak. Ta se potom objevila ve spolce a pro jistotu si sedla ke Kal, chvíli si tam četla a pak šla spát. Taky se tam objevila Rose, která něco začala řešit. Potom se objevila ještě jedna prvačka, která se ptala, jestli už máme ty žáby. Chvíli jsem totálně netušila, co to plácá. Když ale nadhodila prince, vzpomněla jsem si na holčinu, kterou jsme s Iz potkaly ve zvěřinci a bavily se o tom, k čemu jsou žáby vůbec dobré. No přece na líbání, ne? Musím ale říct, že mi zvedla náladu. Chvíli jsem jí tam přesvědčovala o tom, že si žádného prince přes žábu shánět nepotřebuju (mám přece Elíka, ne? *nakreslené srdíčko*), ona mě zase chvilku přesvědčovala o tom, že je to zábava, a že pokud nevyjde princ, pořád se na ní můžou dělat pokusy (i když radši snad ani nechci vědět, jaké pokusy by to měly být). Trochu jsem sondovala, jestli už zkoušela políbit nějakou žábu. Protože to vyznělo, jako že jo. Prý žádnou žábu nemá, ale kdyby ji měla, vyzkouší to. Mám chuť jí koupit žábu k Vánocům. *vysmátý smajlík* Kolik vůbec stojí taková žába? Asi se budu muset zeptat Marka, ten si ji o prázdninách kupoval. Anebo ho rovnou poprosit, jestli by nám nepůjčil tu svoji na pokusy. Další možnost je pak zkusit nějakou chytit venku.

Žabí slečna (jo, fakt netuším, jak se jmenuje, budu se jí muset zeptat) odešla spát, a tentokrát si k mému stolu přisedla Kal. Ta začala zjišťovat, jestli se něco neděje mezi mnou a Iz. Trochu jsem jí povyprávěla o tom, co se stalo. I když, že jsem se toulala po večerce, jsem jí neříkala. Sice by jí to určitě nevadilo, pokud by mě nikdo nechytil, ale stejně. Kal mě trochu uklidňovala, že se to brzy vyřeší. Jo, tomu taky věřím. Ale vážně, věřím.

Kal odešla spát a přisedla si ke mně pro změnu zase Rose. Trochu váhavě, protože, jak jsem si teď uvědomila, od té hádky o prázdninách jsme se pořádně nebavily. Zjišťovala, co to znamenalo s tou žábou. V rychlosti jsem jí to povyprávěla a pak se řeč trochu stočila na Elliota. Vyhýbavě jsem jí začala vyprávět, co se stalo. Přeci jen, stejně jako Iz, ani Rose nemá Elliota zrovna v lásce. I když nechápu proč. Vždyť je skvělej! To bude tím, že ho prostě neznají. Jo, jen co ho trochu víc poznají, bude se jim líbit. *usměvavý smajlík* Ale to odbíhám. Rose mě opravdu mile překvapila. Vzala to celkem v klidu, takže jsem jí řekla úplně všechno. Taky mi řekla, že kdyby věděla, že se mi líbí, nechovala by se k němu tak, jak se chovala.

Trochu zrada ale byla, když tohle téma nakousla i před Ashem, který zrovna přišel. Takže, zatímco mu to Rose začala vyprávět, já jsem se chtěla propadnout do země. To se mi nepovedlo, takže jsem se, se svým totálně rudým obličejem, alespoň schovala pod stůl. Vylezla jsem až ve chvíli, kdy Rose začala zjišťovat, jak je to mezi Ashem a Rachel. Jojo, změna tématu se mi líbila. Nic moc jsme z něho ale nedostaly. Prý jen hrajou piškvorky a pijou čaj. To mu nežeru. Na to je mezi nimi moc velký drama. Pak Ash radši utekl spát a Rose se rozhodla, že rozjede svou kariéru a otevře si psychologickou poradnu.

~ Faye ♥

Milý Deníčku,

musím ti říct, co se dneska stalo. *nakreslené srdíčko*

Všechno to začalo tím, když si Iz neodpustila rýpnutí do Elliota a zeptala se ho, jestli náhodou neměl být u zmijí. A jak je ti určitě jasné, tohle se mu zrovna moc nelíbilo a odcházel pěkně naštvaný. Iz jsem u večeře trochu domluvila a slíbila, že na něj bude trochu hodnější. Po večeři jsem Elliotovi poslala taky vzkaz, kde jsem mu psala, ať si z toho nic nedělá a že to od Iz nebylo vůbec pěkné. *zamračený smajlík* Obratem mi od něj přišla zpráva. Psal, že ho ten vzkaz potěšil a jestli se nechci zase sejít. Jasně že jsem souhlasila. *usměvavý smajlík*

Později jsme se sešli na domluveném místě. Chvíli jsme tam jen tak seděli, objímali se a povídali si. Pořádně už ani nevím o čem, ale to stejně není podstatné. V jedné chvíli jsem si mu postěžovala, že občas rychleji mluvím, než myslím, a pak plácám blbosti. Eli přišel s tím nápadem, že by se každá blbost, kterou plácnu, měla nějak potrestat. Dlouho jsme ani jeden nemohli nic kloudného vymyslet. Nakonec ale Elliot navrhl, že za každou blbost, kterou plácnu, a on u toho bude, mu budu muset dát sama od sebe pusu. Abych byla upřímná, nejdříve mě to dost zarazilo. Nakonec jsem ale souhlasila. Bylo to celkem dobře vymyšlené. To mohla být dobrá motivace, proč si rozmyslet, co říkám. Jó, jak moc jsem se pletla. Vlastně, oba jsme se pěkně pletli. *mrkající smajlík* A v případě, že bych před ním nějakou blbost plácla, dát mu pusu na tvář by zas tak hrozné nebylo, ne?

Takže jsme tam zase seděli, já byla, jak mi Eli řekl, totálně rudá, částečně kvůli tomu, že jsem souhlasila a částečně taky kvůli tomu, nad čím jsem přemýšlela. Možná to bylo tím ležákem, který jsem tam celý večer pila. Toho si však Elliot všimnul. Začal zjišťovat, jestli přemýšlím nad tím, jak se té puse vyhnout, anebo naopak, co plácnout za blbost, abych to musela udělat. Jasně, že jsem přemýšlela nad tou druhou možností. A po chvilce přemlouvání jsem mu to i řekla. A víš co on na to? Nepamatoval si, co řekl jako druhé. *vytlemený smajlík* Jeho blbost. Ale potom, co se na mě podíval stejným pohledem, jako ten škemrající kocour ze Shreka, jsem mu to prozradila. Jen ho trochu zklamalo, když jsem mu řekla, že mě zrovna žádná blbost nenapadla. V tu chvíli mě ale vážně nic nenapadlo.

Pak jsem ale plácla něco o tom, že ten dort, který jsme tam měli, není vůbec dort. Teoreticky, to byla pravda, protože ten dort jsem si chvíli předtím vyčarovala z jablka, ale… stačilo to. Najednou jsem šíleně znervózněla, a ten večer jsem už po několikáté totálně zrudla. Ani Elliot už ale nevypadal tak sebejistě, jak jindy a čekal, jestli to doopravdy udělám. Udělala jsem to. Teda, chtěla jsem mu dát pusu jen na tvář, on měl ale trochu jiné plány a nasměroval mě na pusu. A hned potom mi dal další pusu. *zasněný smajlík* Deníčku, byl to vážně hodně skvělý pocit. Tak skvělý pocit, že jsem hned potom plácla další blbost. Ten trest vážně není moc dobrý trest. *vytlemený smajlík* Teda, dobrý je, ale rozhodně to není trest.

Jen škoda, že už bylo dost hodin. Takže jsme se oba celkem neochotně vydali zpět, každý na svou kolej. Eli mě ale ještě doprovodil k naší koleji a cestou mě ještě chytnul za ruku. *usměvavý smajlík* Když jsme dorazili k Havraspáru, ukecal mě, abych plácla další blbost. I když, přemlouvat mě zrovna nemusel. Kromě několika zapálených svíček tak nic nebylo, tak jsem na jednu ukázala, a řekla, že nehoří. A víš, co udělal? Ten hajdalák ji sfouknul! A chtěl, abych vymyslela něco jiného. Něco, co se týká jeho. Myslím, že nečekal, že řeknu, že je podle mě moc stydlivej na to, aby mě sám políbil. A aby dokázal, že je to blbost, musel mi tu pusu dát. Na tuhle blbost, kterou jsem plácla, jsem opravdu moc pyšná! *usměvavý smajlík*

Pak už jsme se ale opravdu rozloučili. Hrozně mě mrzí, že místo v Nebelvíru neskončil radši u nás, což by i pro něj, jak mi jeden večer sám řekl, byla mnohem lepší varianta. Na druhou stranu ale, tohle scházení po večerce má své kouzlo. *mrkající smajlík*

Letím spát. Ráno musím všechno povyprávět Iz. Sice si nejspíš neodpustí nějaké poznámky, ale nevadí. Dobrou noc.

*nakreslené srdíčko s nápisem Elík uvnitř*

~ Faye ♥

Milý Deníčku,

tak jsem zase v Bradavicích. I když, tentokrát se mi se moc nechtělo. Teda, ne že by se mi sem nechtělo, ale prostě… No, to je jedno.

Cesta do Bradavic mi utekla rychle, většinu cesty jsem totiž prospala. Takže mi ani nevadilo to, že vlak měl zpoždění. Probudila jsem se chvíli předtím, než jsme dojeli do cíle. V kupéčku se mnou seděla Iz, Lisa a Jessie. Na toho jsem narazila ještě na nádraží, když stál zmateně mezi nástupišti devět a deset a koukal na lístek. Vůbec nechápal, kde najít nástupiště 9 a ¾. A když pak ještě zjistil, že bude muset projít zdí, dost ho to rozhodilo. Stálo to chvilku přesvědčování, ale nakonec to zvládl. Ale nedivím se mu, rok předtím jsem na tom byla úplně stejně. Problémy měla i jedna prvačka, která zase nechápala, proč její sova neprojde sama od sebe na nástupiště. Už jsem se jí chystala vysvětlovat, že ten její malý soví mozeček (teda, ne že bych si o sovách myslela, že jsou hloupé, právě naopak, ta jejich schopnost doručit zásilku komukoliv a kamkoliv mě neustále udivuje) nedokáže pochopit, že když projde tou kamennou zdí, nic se jí nestane. A že by jí tedy měla vzít rukou. Jenže, to už mě předběhla jiná holčina, která se jí ujala, takže jsem prošla na nástupiště za Jessiem.

Po příjezdu do Prasinek jsme se s holkami vydaly ke kočárům a během chvilky jsme už seděly ve Velké síni a čekaly na prváčky. Nejdřív však profesorka Grimes pečlivě zkontrolovala, že každý má předepsanou uniformu, poslala převléct ty, kteří ji neměli, a pak už začalo zařazování. Abych byla upřímná, moc jsem ho nevnímala. Nejdříve hrozně dlouho trvalo, než se klobouk rozhodl u prvního prváka, neustále se mu jen vrtěl na hlavě. Naše kolej taky hodně dlouho čekala na prvního prváka, který by byl vůbec zařazen k nám. To už byli snad všichni u našeho stolu pěkně otrávení. Ono, ten pohled na plný zmijozelský a nebelvírský stůl, byl vážně na nic. Dokonce i mrzimorský stůl se začal celkem rychle plnit. To zas bude rok. Myslím, že k nám se dostalo nejmíň prváků. No dobře, do Zmijozelu jich šlo možná ještě míň, ale i tak mají hrozně moc lidí. Vítěz školního poháru se klidně mohl vyhlásit už na zahajovací slavnosti. To možná přeháním, ale i tak, myslím si, že my zrovna velkou šanci nemáme. Když už byli všichni zařazení, měl proslov pan ředitel. Zase, vůbec jsem nevnímala. Až později jsem se dozvěděla, že je na hradě nová společná společenská místnost. A večeře? Určitě byla dobrá, ale moc jsem toho nesnědla.

Z večeře jsme odcházely s Iz snad jako poslední. Na koleji jsme si přisedly k Ashovi a Veltovi. Seděli a mlčeli. Nálada u nás byla fakt děsná. Sotva jsem zaregistrovala příchod našich kolejních. Ti nás všechny svolali k velkému stolu, naší čtyřce profesor Blackwood málem posílal písemnou žádost, abychom se uráčili přijít. Takže jsem si přesedla, a zase tupě zírala do stolu. Chudáci, ti to s námi ten den měli fakt těžký. Já se ze zamyšlení probrala ve chvíli, kdy jsem uslyšela své jméno. To už se rozdávaly kufry, barvily se pláště a přidělovaly se pokoje. Já si převzala své dva kufříky a zamířila jsem si to do pokoje. Ani jsem nevybalovala, hodila jsem kufry ke své nové posteli (s Iz jsme na pokoji samy a ta moje stará postel je na nic, je tam tma a nemá ani noční stolek, takže jsem si zabrala jinou) a lehla si.

Když jsem se později vrátila do spolky, bylo tam prázdno. Na chvilku jsem si sedla ke stolu, když se najednou objevila Leadenrose, která zrovna skončila s ubytováním prváků a Kal. Profesorka se s námi rozloučila a odešla, zatímco Kal na mě asi poznala, že něco není úplně v pohodě a sedla si ke mně. Moc se mi nechtělo zase vyprávět o tom, co se děje. Nechtělo se mi tím zatěžovat dalšího člověka. I tak jsem ale byla ráda, že se ke mně sedla, protože mě dokázala přivést na jiné myšlenky. Povídaly jsme si o škole a o dracích. Kal by se totiž jednou chtěla starat o draky. Něco málo mi o nich vyprávěla, slíbila mi, že mi jednou nějaké draky ukáže a dokonce mi půjčila košík plný dračích vajec. Ne tedy skutečných, ale stejně jsou naprosto boží. Řekla mi, ať si košík klidně chvíli nechám u sebe, abych si všechny mohla v klidu prohlédnout. Jo a taky mi přivedla Arga! Jestli si dala za úkol rozptýlit mě, tak se jí to povedlo úplně dokonale. Taky jsem jí povyprávěla o tom vzkazu pro profesora Gratha. Jo, vypadalo to, že jí to vážně pobavilo. Nedivím se jí, kdyby mi to někdo vyprávěl, vážnou tvář bych asi taky neudržela. Stejně jsem se ale děsila, jestli z toho něco nebude. Dost bojuju s myšlenkou nakráčet si to k němu a přiznat se. Podle Kal mám ale zapírat.

Když jsem se později vrátila na pokoj rozhodnutá, že si vybalím (nebo přinejmenším alespoň vyhrabu pyžamo), vzpomněla jsem si na Elliota. Ten se totiž nedostal do Zmijozelu, ale do Nebelvíru. A bylo na něm vidět, že zrovna velkou radost z toho nemá. Takže jsem mu ještě poslala sovu se vzkazem, že jestli ještě nespí, ať vyjde před kolej. Sovu neměl, takže ani nemohl odpovědět a tak jsem si rychle skočila do koupelny, a pak se šla podívat, jestli opravdu došel. Došel. A jak jsem předpokládala, měl pěkně blbou náladu. I když se to teda snažil nedat moc najevo. Provedla jsem ho tajnou chodbou a ukázala mu tajnou místnost. Chvíli jsme si jen tak povídali a myslím, že se mu nálada alespoň trochu zlepšila. Jo, a taky jsem zjistila, že je lechtivej. Na kolej jsem se už ale nevrátila. Byla jsem dost utahaná, takže jsem tam usnula. Jak jsem ráno zjistila, Elliotovi se zpátky na kolej taky nechtělo.

Druhý den jsem měla o poznání lepší náladu. Ta se mi ale trochu zkazila ve chvíli, kdy se z rozhlasu ozvalo, že je profesor Grath v kabinetu a kdo chce, může dojít. Fakt se mi za ním nechtělo. Ale známku jsem si musela nechat dopsat. Skočila jsem si teda na kolej pro vysvědčení a v doprovodu Ashe k němu zamířila. Řeknu ti, Deníčku, já se tak šíleně klepala. Čekala jsem, jak mě tam přede všema seřve a tak, to se ale nakonec nestalo. Stalo se něco mnohem horšího. Představ si, já dostala z dějin Nko! *zamračený smajlík* Katastrofa! Už zase jsem měla blbou náladu. No nic, než abych si zase naštvaná sedla na kolej, přidala jsem se ke Kal, která zrovna dělala prohlídku po škole prvákům. Po prohlídce se prváci rozhodli, že půjdou otestovat, jak moc dobře si všechno zapamatovali a vydali se po svých. Kal zjišťovala, jak to probíhalo u Gratha. Takže jsem si hned postěžovala. A Kal mi opět zlepšila náladu, když řekla, že pokud mi to Nko vadí, můžu si ho jít opravit. Což samozřejmě půjdu. Jen teda, jestli tam zase dá něco, co nám ani neříkal, tak si moc nepomůžu. Ale co, risknu to. Hůř, než na N to snad nenapíšu.

Večer jsem se opět vydala za Elliotem. Tentokrát jsem mu ukázala další tajnou místnost. Hned jsem si mu postěžovala s tou známkou. Myslím, že ze mě měl docela srandu. Ale to Nko mě vážně hodně štve! Jinak jsme tam ale zase seděli dlouho do noci, a povídali si. V jednu chvíli Elliot dokonce vstal a objal mě. Je tak. Deníčku, myslím, že ho začínám mít opravdu ráda. *nakreslený zasněný smajlík* Je vážně hrozně skvělý! To objetí mi taky připomnělo, jak mě ten den objal Makota, na kterého jsem narazila ten den před naší kolejí. Sice už jsem si zvykla na to, že každého hrozně rád objímá, ale v tu chvíli jsem to vůbec nečekala. Ještě když v tu samou chvíli na mě volala profesorka Leadenrose, která si tak trochu nevěděla rady s hádankou. Ani nevím proč, ale vyprávěla jsem to Elliotovi. Bylo hrozně pěkný, když se nejdříve začal starat o to, jestli mi náhodou Makota nějak neublížil a pak to dokonce i vypadalo, že trochu žárlí.

Včera se taky konečně začalo učit. Teda, měli jsme jen hodinu kouzelných formulí s profesorkou LaMalet, která nejdřív nechtěla začít probírat látku, protože zmijozelští měli mít nějakou kolejní poradu nebo co, nakonec jsme ji ale všichni přesvědčili, ať rovnou začneme probírat látku. Takže jsme se konečně naučili přivolávající kouzlo. Na tohle kouzlo jsem se vážně těšila. Teď už se kolikrát ani nemusím zvednout, ale stačí vytáhnout hůlku a všechno si můžu přivolat. Prostě super.

Dneska jsme se s Ashem zašli podívat do společné společenské místnosti. Hned jsme tam zabrali oba gauče, které tam jsou. Nejradši bych si jeden gauč odnesla na kolej. Jen kdyby to nebylo pět pater. *zamračený smajlík* Do společné spolky přišly taky Nat se Stellou. Chvilku si tam sedly a něco si povídaly, po chvíli se ale zvedly a zamířily k nám. Nat si s někým chtěla zkusit souboj. No, a protože Ashovi se nechtělo, šla jsem já. Bylo jasný, že mě Nat hned porazí, ale co. Stejně mě souboje baví a na koleji je nemám pořádně s kým trénovat. Jasně, Kal nebo Velta bych možná ukecala, proti nim bych si ale ani neškrtla. Iz trénování nebaví, Ash je na tom stejně a Rose tam věčně není. O to větší ale bylo překvapení, když jsem Nat celkem rychle porazila 2:0. Dohodly jsme se teda na tom, že budeme hrát do pěti. Ještě párkrát se mi povedlo vyhrát, pak se ale Nat rozehřála, já jsem se pořádně ani nestihla rozkoukat a bylo 4:4. Jednou jsem teda ještě spadla z podia, takže jeden bod jsem jí dala prakticky zadarmo. Nakonec jsem ale ten pátý bod získala já. Myslím ale, že jsem Nat ze začátku trochu zaskočila. A nejspíš to bylo poprvé a naposledy, co se mi Nat podařilo porazit. Příště mi to určitě nandá. I tak mě ale ta těsná, a hlavně šťastná, výhra potěšila. Jo a ještě bych zapomněla, Ash vůbec neumí odpočítávat...

No, astronomie začíná až za chvilku, tak bych ti mohla napsat ještě něco málo o našich prvácích. No, co se týče holek, je jich tam dost málo a celkově moc nevylézají z pokojů, takže o těch ti asi nic nenapíšu. A pak tam máme ještě tři prváky. Teda, je jich určitě víc, ale zbytek taky zůstává schovaný ve svých pokojích.

Takže máme tu Franka. Toho jsem si zapamatovala už ze zařazování, protože tam neustále pobíhal sem a tam, kašlal, tleskal, když neměl a podobný věci. Myslím, že Havraspár právě dostal svého vlastního Marka. Jo a taky nemá uniformu. Prý si nakoupil nějaké boty nebo co, a na uniformu už neměl peníze. Nic moc jsem z něho ale nedostala, protože neustále odbíhá. Jak říkám, celý Mark.

Pak tu máme Calluma. Ten je na pokoji s Frankem a bojí se o svoji sovu. Frank mu ji totiž prý neustále pouští z klece, Call je z toho nervózní a bojí se, že Frank jeho sově něco udělá. I když si ale myslím, že by jí nic určitě neudělal. Možná jen nemá rád, když jsou zvířata zavřená v kleci. Takže jsem mu řekla, ať Frankovi prostě řekne, že si nepřeje, aby jí pouštěl z klece. V nejhorším případě, ať si skočí za profesorkou a poprosí ji o přestěhování na jiný pokoj. Ale jak říkám, myslím, že se o sovu bát nemusí.

No a poslední prvák je Raziel. Raz mluví napůl anglicky, a napůl španělsky, takže je občas trochu složité pochopit, co chce říct. Anebo naopak, občas zase on nechápe, co chceme říct my. Ale je fajn a alespoň se všichni trochu naučíme španělsky. Má ale jeden menší problém. Ztratil se mu kufr a s tím i všechny jeho věci. Takže společně s Kal se snaží zastihnout profesora Blackwooda a najít ten kufr. Jenže, jak profesor Blackwood, tak i kufr jsou k nenalezení a Raz z toho začíná být celkem nervózní.

To bude pro dnešek všechno. Musím letět na tu astronomii. Snad teda bude…

~ Faye ♥

*celý text je napsán roztřeseným písmem*

Milý Deníčku,

vzpomínáš na ten dopis, o kterém jsem ti psala? Jasně že vzpomínáš, je to jen pár hodin. Ten dopis, který mi měl zlepšit náladu. Že je něco v nepořádku jsem poznala hned, jakmile jsem si všimla, že ho psal taťka svým typickým škrabopisem. Dopisy vždycky píše mamka…

Řeknu to ve zkratce, ani se mi nechce moc rozepisovat. Stálo tam, že mamku odvezli do nemocnice, protože se vyskytly nějaké komplikace. Asi ti ani nemusím říkat, jak mě to rozhodilo. Hlavou se mi honily všemožné scénáře toho, co se vlastně u nás doma děje. Okamžitě jsem běžela za Iz. Nemusela jsem ji hledat dlouho, seděla dole v Kotli a okamžitě jsem za ní, s dopisem v ruce, zamířila. Jenže, hned jak jsem byla u ní, jsem si vzpomněla na to, co se poslední dny dělo. A najednou mě přešla řeč. Chvilku jsem tam postávala s otevřenou pusou, pak jsem se ale otočila a utekla ven. Iz ale hned poznala, že něco není v pořádku, takže mi byla v patách. Bylo na ní vidět, že má vážně starost. Mluvit se mi nechtělo, proto jsem jí dala dopis, aby si ho sama přečetla. Chvíli tam se mnou seděla a uklidňovala mě. Ne teda, že by to moc pomohlo. Ale obě dvě jsme v tu chvíli zapomněly na tu blbou hádku, která byla stejně totálně nesmyslná. Pak navrhla, že skočíme do telefonní budky a zavolám domů, abych se dozvěděla víc.

Vydaly jsme se tedy k nádraží. Iz byla vážně skvělá, celou dobu se mě snažila uklidnit, i ve chvíli, kdy jsem tupě zírala na budku a nechtěla jsem do ní vůbec vlézt. Hrozně jsem se bála toho, co uslyším. Když se konečně po dlouhém zvonění ozval ve sluchátku taťkův hlas, bylo na něm poznat, že je dost ustaraný. Není se čemu divit, něčím podobným jsme si prošli, i když mamka čekala Lucase. Ale ne až tolik. Naštěstí další zprávy byly celkem dobré. Mamka sice asi sledující tři měsíce bude muset zůstat v nemocnici, protože ji doktoři chtějí mít pod kontrolou, ale jinak by snad mělo být všechno v pořádku. Taky mi řekl, že je Lucas zatím u babičky a dědečka a že do Cambridge jedou i babička s dědou z Londýna. Nejradši bych jela s nimi, ale taťka mě ujišťoval, že bude všechno v pořádku, a že kdyby něco, hned mi dají vědět.

Do Kotle jsem se vracela už s trochu lepší náladou, i tak jsem ale pořád musela myslet na to, že se naši táhli za mnou do Londýna, místo toho, abych radši jela domů. Je to má vina…

Iz koupila něco k jídlu a taky ukecala Trewise, aby jí prodal máslový ležák. Snažila se mě sice donutit, abych něco snědla, ale neměla jsem moc chuť k jídlu, takže jsem si vzala jen kousek papriky. Připojil se k nám i Ash, Iz mu všechno řekla, protože mě se moc mluvit nechtělo, ale časem se jim podařilo zvednout mi trochu náladu. Dělali jsme si srandu z toho, že obě dvě budeme muset trošku oškubat své deníčky. Ash se toho hned chytil, a řekl, ať mu ty stránky dáme nejdřív přečíst, než je spálíme. To určitě. Nakonec jsme se dohodly na tom, že ty zápisky tam zůstanou a později se společně zasmějeme tomu, jak blbé jsme byly.

Potom se u nás objevil i Carter. S Iz si tam zase něco šeptali, a vypadalo to, že všichni u stolu vědí, o čem je řeč. Tedy, všichni až na mě. Radši jsem to nechala být. Připojila se k nám ještě Anet, něco řešila s Carterem, ale moc jsem ji neposlouchala. Už jsem zase moc přemýšlela. Do reality jsem se vrátila až ve chvíli, kdy už se všichni vydali jít spát a šla jsem tedy taky do pokoje.

Iz hned zalehla, já se místo toho pustila do lepení a šití brigády. Iz se nad tím trochu podivila, že se mi ještě chce dělat, jenže jsem neměla na výběr. Ten balík jsem už neměla jak odtáhnout zítra do Bradavic. A taky jsem se potřebovala nějak zabavit. Iz okamžitě vystartovala a snažila se do kufru nacpat svůj balík, když ale zjistila, že ani ona ten svůj tam nenarve, rezignovala na spánek a pustila se do práce taky.

Skončila jsem dřív než Iz, ta tam ještě nadávala nad pytlíky, takže jsem jí pomohla, aby to ráno nemusela ještě narychlo dodělávat. Iz potom hned šla spát, já ale pořád nemůžu usnout. A to za pár hodin odjíždíme. No, ještě se pokusím usnout. (Snad) dobrou noc.

~ Faye ♥