Můj slavný navrat ...
Nemyslela jsem si, že někdy se stane něco tak úžasného a přitom tak hrozného. Když matka konečně přišla do Děravého kotle aby mi řekla, že opouští otce zaradovala jsem se, ale ten den přišla i druhá rána. Matka mě chce vzít sebou do Egypta.
Popravdě jsem nikdy neodmlouvala tak horlivě jako toho teplého nočního večera, nenechala se obměkčit a já zmizela i s Matkou bez věcí do Egypta, kde mám schodu náhod jakousi tetu z třetího kolene. Přišlo mi to nekonečné, nemohu kouzlit, moje paměť je v troskách a milované osoby jsou taky pryč. Nemohu Mervovi ani napsat dopis protože nevím kde v tuto chvíli žije. Už bude dospělý a ja ani nemohu mu popřát k narozeninám.
Roky uhýbají jako dlouhé bezesné noci. Jsem hubenější než dřív, matka si toho taky všimla, jsem chladná, duší zcela jinde. Nejím pořádně cokoliv co uvaří, jen počítám dny kdy konečně budu dospělá a půjdu si svou cestou, a když konečně ten den nastal matka onemocněla. Ještě chvíli tedy budu muset setrvat v její společnosti, než uplně odejdu.
Je mi 17 let, a jsem mladá, zelenovlasá kouzelnice. Stojím vedle kouzelníka Aliuse Brosna, který mi nabídl pomoc dostat se do Londýna pomocí přemístění. Chytám se jeho studené ruky i když je tu horko, a koukam naposledy na dům kde moje matka zůstává se svou sestrou Lissou. Poslední úsměv padne na můj bývaly domov a svět se zatočil ve změti různých barev.
Stojím v uličce Obrtlé ulice. Muž chvatně odchází kamsi k nevěstinci, teda dá se tomu tak říkat? Já mezi divnými existencemi procházím k vchodu do příčné, cítím jejich pohledy na své záda. Než se dostanu k východu z teto ulice narazím na par starých známých, naštěstí je tu tolik lidí dneska, že není problém proklouznout mezi jinými černokněžníky a rychle vyběhnout na starou dobrou Příčnou ulici. Ze tmy za sebou jen slyším tichý smích a hlas který mi utkvěl v paměti od chvíle když jsem se narodila. Ohlédnu se naposledy do uličky, byla jsem si jistá, že to byl můj otec, už dávno nejsem rodina, nepochybuji, že on toho vůbec nelituje. Dostat se mu do rukou teď v tuhle chvíli, bůh ví co by udělal. Vyrazila jsem pomalu do děravého kotle.